ECLI:CZ:NS:2002:3.TZ.257.2001.1
sp. zn. 3 Tz 257/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. února 2002 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. J., bytem B. 181, okr. O., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 4 To 36/2001 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 29/94, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á.
Odůvodnění:
Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě byla dne 20. 12. 1994 u Krajského soudu v Ostravě podána obžaloba na obviněného J. J., která jej vinní z vícečinného souběhu pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, odst. 3 tr. zákona (ve znění zák. č. 290/1993 Sb.) s pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, dílem završeným v jednočinném souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tehdy platného tr. zákona.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zákona se obviněný podle této obžaloby měl dopustit tím, že jako soukromý podnikatel, zajišťující v roce 1990 podnikatelskou činnost pod firemním názvem Terra Olomouc, zaregistrovaným rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 1990 v podnikovém rejstříku, vedeném u uvedeného soudu v oddíle Firm, vložka 567, respektive podnikající v letech 1991 a 1992 jako jediný společník firmy Terra, spol. s r. o., se sídlem v Olomouci, zapsané na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 1991 do podnikového rejstříku, oddílu Sro, vložka 525, nesplnil řádně své daňové povinnosti, když státu, zastoupenému finančním úřadem v Olomouci, neodvedl
nejprve za rok 1990 na důchodové dani částku 31.200,- Kč a na dani z objemu mezd částku ve výši 41.000,- Kč, dále za rok 1991 důchodovou daň ve výši 1.753.300,- Kč, daň z objemu mezd ve výši 553.500,- Kč, daň z obratu ve výši 515.332,- Kč a daň ze mzdy ve výši 170.065,- Kč a konečně za zdanitelné období roku 1992 důchodovou daň ve výši 469.600,- Kč, daň z objemu mezd ve výši 384.000,- Kč a daň ze mzdy ve výši 308.010,- Kč, čímž zapříčinil, že mu za období let 1990 až 1992 vznikl vůči státu dluh na daních, vyčíslený celkovou částkou 4.226.007,- Kč, přičemž vzhledem k tomu, že pohledávky státu byly částečně umořeny v rámci exekučního řízení, nadále přetrvával dluh obviněného J. J. na daních ve výši 3.100.007,- Kč.
Pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, dílem kvalifikovaného v jednočinném souběhu s trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona se měl obviněný J. J. dle obžaloby dopustit celkem osmnácti dílčími skutky, podrobně rozvedenými v obžalobě, spáchanými ve formě celé řady opakujících se útoků, jichž se měl obviněný dopustit v období od ledna 1991 do května 1992, kdy jako jediný společník firmy Terra, spol. s r. o., se sídlem v Olomouci objednal ke škodě šestnácti různých fyzických a právnických osob, žijících a podnikajících na různých místech tehdejší ČSFR, zboží a realizaci různých prací, přičemž tak činil s vědomím, že s ohledem na insolventnost společnosti Terra spol. s r. o., se sídlem v Olomouci, kterou tajil před svými obchodními partnery, nebude moci dostát svým závazkům a skutečně ve stanovených termínech kupní cenu objednaného zboží a prací neuhradil, respektive v některých případech poškozeným účtoval pracovní výkony, které jeho firma neodvedla, čímž poškozeným způsobil škodu ve výši 3.481.893,75 Kč, aby navíc v přesně nezjištěný den mezi 29. 4. a 6. 5. 1991 v olomouckém objektu firmy Terra, spol. s r. o., se sídlem v Olomouci, přikázal svým zaměstnankyním K. P. a H. H., aby na výpisu z evidence nemovitostí, vyhotoveném dne 5. 11. 1990 střediskem Geodezie v Olomouci, přepsaly datum jeho vystavení na 25. 4. 1991, dále aby ve výpisu z evidence nemovitostí z 29. 4. 1991 přelepily v příslušných částech záznamy, týkající se zřízení zástavního práva Komerční banky, pobočka v Olomouci, k nemovitostem obviněného J. J., nacházejícím se v katastru obce Blatec, okres Olomouc, a aby z takto upravených dokumentů pořídily kopie, přičemž jeden z upravených výpisů následně předložil České státní spořitelně, okresní pobočka v Olomouci, a to i přesto, že si byl vědom, že pokud by bylo spořitelně známo, že předmětné nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem Komerční banky, pobočka v Olomouci, nebyl by mu úvěr poskytnut, a takto jednal v úmyslu docílit poskytnutí úvěru od České státní spořitelny, okresní pobočka v Olomouci, ve výši 1 milion korun, jež mu byl jako jedinému společníku firmy Terra, spol. s r. o., se sídlem v Olomouci, poskytnut na základě úvěrové smlouvy č. 2508-13357-818, sjednané dne 7. 5. 1991.
Bezprostředně po nápadu uvedené obžaloby byla tato předána tehdejší přerovské pobočce Krajského soudu v Ostravě (ve smyslu ustanovení §4f vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 576/1991 Sb.) na podkladě rozhodnutí místopředsedy Krajského soudu v Ostravě. Protože přerovská pobočka Krajského soudu v Ostravě ukončila svoji
činnost ke dni 31. 12. 1994, vedl podle novelizovaného znění §4b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 576/1991 (platného od 1. 1. 1995) další řízení ve věci obviněného J. J. věcně a místně příslušný Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. K vyřízení byla přidělena senátu složeného z předsedy JUDr. Vladimíra Hendrycha a soudců přísedících Mgr. Michala Fraňka a MUDr. Pavla Šestoráda.
V hlavním líčení, konaném o podané obžalobě před uvedeným senátem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, vznesl obžalovaný J. J. dne 16.1.2001 námitku podjatosti předsedy senátu a obou soudců přísedících, kterou zdůvodnil mimo jiné i argumentem, že soud nezabránil manipulaci se spisovým materiálem, který byl ve věci veden, přičemž došlo ke ztrátě těch listinných důkazů, které měly svědčit o jeho nevině.
Ke vznesené námitce podjatosti předseda senátu JUDr. Vladimír Hendrych přerušil hlavní líčení a po poradě senátu vyhlásil usnesení, kterým bylo podle §30 a §31 odst. 1 tr. řádu (ve znění do 31. 1. 2001 – dále tr. řád) rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. Vladimír Hendrych a soudci přísedící Mgr. Michal Franěk a MUDr. Pavel Šestorád nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, vedeného proti obžalovanému J. J. Bezprostředně po vyhlášení tohoto usnesení využil obžalovaný svého práva a napadl jej stížností, kterou později obsáhle písemně odůvodnil. V písemném odůvodnění vyjádřil dokonce domněnku, že za ztrátu či krádež části příloh trestního spisu odpovídá předseda senátu. Obžalovaný ve své stížnosti současně navrhl, aby jeho trestní věc, vedená u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 29/94, byla tomuto soudu odňata, a aby celé soudní řízení bylo postoupeno mimo obvod působnosti Krajského soudu v Ostravě.
Podanou stížností obžalovaného J. J. a v ní obsaženým návrhem na odnětí a přikázání věci se zabýval Vrchní soud v Olomouci, který ji projednal v neveřejném zasedání dne 8. 3. 2001 a usnesením sp. zn. 4 To 36/2001 jednak podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl a jednak podle §25 tr. řádu a contrario rozhodl, že se trestní věc obžalovaného J. J., vedená u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 29 T 29/94 tomuto soudu neodnímá.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. J. stížnost pro porušení zákona, směřující proti oběma jeho výrokům. V písemném vyhotovení stížnosti ministr spravedlnosti především poukazuje na nedostatky ve spisové evidenci, které lze zaznamenat již od prvotní fáze řízení, konaného v předmětné věci. Vzhledem k těmto nedostatkům proto nelze zjistit, zda veškeré listiny, předané počátkem roku 2000 obviněným J. J. při jeho návštěvě Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a Ministerstva spravedlnosti v Praze (blíže jsou rozvedeny v podané stížnosti pro porušení zákona), skutečně tvořily přílohy předmětného trestního spisu. Za této situace tak nelze vyloučit, že z trestního spisu
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 29 T 29/94 byla bez vědomí oprávněných orgánů a v rozporu s pravidly vedení spisové služby vyňata část listinného důkazního materiálu a není tudíž vyvrácena ani možnost, že kterýkoliv ze soudců, či administrativních pracovníků Krajského soudu v Ostravě, resp. jeho poboček v Přerově a v Olomouci, u nichž byl spis postupně zaevidován, neoprávněně manipuloval s předmětnými přílohami, aby tak ovlivnil meritorní rozhodování v této věci nebo dokonce získal finanční prospěch tím, že dokumenty nabídne ke koupi obviněnému J. J. Podle názoru ministra spravedlnosti nelze vyloučit ani alternativu, že mezi původními přílohami, které se nepodařilo dohledat ani u přerovské či olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě nebo šumperského pracoviště Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Ostravě, které vedlo přípravné řízení, byly také důkazy, které mohly posloužit k objektivizování rozhodnutí o vině obviněného J. J. v dané kauze.
Za předčasné, tendenční a tím i neadekvátní je ve stížnosti pro porušení zákona považováno vyjádření předsedy senátu JUDr. Vladimíra Hendrycha a jeho hodnocení významu obsahu listinných materiálů, předaných obviněným J. J. počátkem roku 2000 na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně a na Ministerstvu spravedlnosti ČR, v němž jmenovaný předseda senátu prezentoval, že tyto listiny nemají žádnou důkazní hodnotu.
Souhrn všech uvedených poznatků pak podle přesvědčení ministra spravedlnosti vzbuzuje pochybnosti, zda poté, kdy příslušný senát Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci dospěl k závěru, že spis evidovaný u tohoto soudu pod sp. zn. 29 T 29/94, neobsahuje obžalobou deklarované přílohy, bylo v předmětné kauze zajištěno právo obviněného J. J. na spravedlivý proces. Tyto pochybnosti jsou navíc zesíleny, pokud oprávněnost obžaloby krajského státního zástupce v Ostravě, podané na obviněného J. J., i přes jím uplatněné námitky podjatosti, nadále posuzoval Krajský soud v Ostravě. Proto Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jakož i Vrchní soud v Olomouci nepostupoval v souladu se zákonem, když za daného stavu nevyhověl nejen námitce podjatosti předsedy senátu JUDr. Vladimíra Hendrycha a soudců přísedících Mgr. Michala Fraňka a MUDr. Pavla Šestoráda, uplatněné dne 16. 1. 2001 obviněným J. J., ale i návrhu jmenovaného ze dne 17. 1. 2001 na delegaci řízení mimo obvod působnosti Krajského soudu v Ostravě.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 4 To 36/2001 byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. J. v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a §25 tr. řádu a v řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo též v ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle §269 odst. 2 tr. řádu, aby napadené usnesení včetně předchozího rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 1. 2001, sp. zn. 29 T 29/94 zrušil. Současně aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §271 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost obou výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jim předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.
K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud poté, co si z přiloženého spisového materiálu ověřil namítaná pochybení ve vedení spisové agendy v průběhu trestního řízení proti obviněnému J. J. a zvážil, do jaké míry mohou mít zjištěné nedostatky spisové agendy vliv na objektivitu rozhodování senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ve věci samé.
Podmínkou pro vyloučení soudce nebo přísedících, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu jsou pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Při posuzování otázky, zda jsou v předmětné věci dány podmínky pro vyloučení zákonných soudců předsedy senátu JUDr. Vladimíra Hendrycha a přísedících Mgr. Michala Fraňka a MUDr. Pavla Šestoráda z úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného J. J., Nejvyšší soud přihlížel nejen ke skutečnostem namítaným v podané stížnosti pro porušení zákona (tedy k domněnkám, že za zjištěné nedostatky ve vedení spisu výlučně odpovídají předseda senátu a soudci přísedící, v čemž obviněný a podaná stížnost pro porušení zákona spatřují předpojatost senátu, potažmo i Krajského soudu v Ostravě), ale také musel vážit i další skutečnosti, které vyplývají ze spisového materiálu a které jak argumentace obviněného, tak i podaná stížnost pro porušení zákona postrádají.
Z rozhodnutí senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci i ze stížností pro porušení zákona dotčeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že oba soudy pečlivě vážily zákonné podmínky případného postupu, navrhovaného obviněným J. J. Vyjádření předsedy senátu JUDr. Vladimíra Hendrycha a soudců přísedících Mgr. Michala Fraňka a JUDr. Pavla Šestoráda dokládá, že jmenovaní zákonní soudci nemají k obviněnému J. J., ani k projednávané věci žádný vztah, a tato jim byla přidělena k projednání a rozhodnutí na podkladě rozvrhu práce daného soudu jako každá jiná věc. S obviněným, svědky a poškozenými se setkali v rámci projednávání předmětné věci. Z trestního spisu dále vyplývá, že v průběhu trestního řízení došlo i ke změně intervenujícího státního zástupce.
Pokud jde o základní argumentaci obviněného (s dalšími jeho rozsáhlými argumenty se v rámci stížnostního řízení v plné míře vypořádal stížnostní soud) i podané stížnosti pro porušení zákona, že za případné vynětí příloh trestního spisu J. J. a jeho případného vydírání (jím tvrzený prodej této části spisu), jde na vrub předsedy senátu a soudců přísedících, Nejvyšší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by svědčily pro namítané závěry, jež byly uplatněny pouze v hypotetické rovině. Na podkladě stížností obviněného J. J. bylo v této z běžné soudní praxe se vymykající věci provedeno šetření. Inspekce Ministerstva spravedlnosti České republiky nezjistila žádnou neoprávněnou manipulaci s trestním spisem ze strany předsedy senátu a přísedících, kteří věc obviněného J. J. projednávali a dosud projednávají. Tento příslušný orgán MS ČR pouze konstatoval ve svých závěrech pochybení v evidenci a uložení příloh trestního spisu u všech orgánů činných v trestním řízení a nehovoří o neoprávněné manipulaci se spisem, jak dovozuje stížnost pro porušení zákona. Za této situace lze jen těžko dovodit odpovědnost uvedeného senátu, a argumentace obviněného J. J., v podstatě prezentovaná i v podané stížnosti pro porušení zákona v tomto směru, je podle názoru Nejvyššího soudu ničím nepodepřenou spekulací.
Na prvý pohled přesvědčivé důvody podané stížnosti pro porušení zákona a jednoznačné tvrzení obviněného se však dostávají do jiné polohy, pokud se předmětná věc posuzuje ve všech jejích souvislostech. Nejvyšší soud nemohl přehlédnout jistou účelovost námitek obviněného, která je dostatečně dokumentována jeho celkovým postojem k trestnímu řízení. Z jednotlivých protokolů o hlavním líčení (věc je projednávána již od léta 1997) je patrná snaha obviněného J. J. (po propuštění z vazby na svobodu) o maximální prodlužování trestního řízení a rozhodnutí ve věci samé. Jde v justiční praxi o krajní případ, neboť ve věci bylo nařízeno více než 15 termínů jednání v hlavním líčení a přesto se věc dosud nepodařilo meritorně rozhodnout. Vedle objektivních překážek, zadokumentovaných v protokolech o hlavním líčení, je v těchto i dokumentován postup obviněného J. J., který vedle maximálního využití těch ustanovení trestního řádu, které mu umožňují odklad rozhodnutí v meritu věci (žádosti, opravné prostředky, odmítání obhájců, vznášení námitek o podjatosti soudců – 1x JUDr. Vrány, 2x JUDr. Hendrycha a soudců přísedících, a dokonce celého Krajského soudu v Ostravě, žádost o milost), se dopustil nad rámec využívání svých procesních práv i přímého vyhýbání se trestnímu řízení. Za to musel být sankcionován i pořádkovou pokutou. Nejvyšší soud dále zjistil, že od počátku řízení před soudem ( ve stávajícím složení senátu) byla obviněnému striktně zachována všechna jeho zákonem zaručená obhajovací práva, bylo jednáno korektně a to i poté, co již jednou neúspěšně namítal předpojatost senátu ve složení z předsedy JUDr. Vladimíra Hendrycha a soudců přísedících Mgr. Michala Fraňka a JUDr. Pavla Šestoráda. Nejvyšší soud ani po pečlivém prostudování předloženého spisového materiálu nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly důvodně vést k pochybnostem o nestrannosti rozhodování jmenovaného senátu.
V této souvislosti nemůže obstát ani argument podané stížnosti pro porušení zákona, pokud předpojatost senátu spatřuje také v tom, že se jeho předseda vyjádřil k důkaznímu materiálu, který měl být ze spisu vyjmut a na který poukazuje obviněný J. J. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že trestní věc J. J. nebyla ještě meritorně rozhodnuta a senát i jeho předseda dosud nehodnotili důkazní materiál ve smyslu ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu ve vztahu k vině či nevině obviněného. Ze strany předsedy senátu šlo pouze o předběžné hodnocení významu předmětných listinných materiálů z hlediska dalšího postupu při objasňování věci, popř. řešení otázky, jaké nové skutečnosti mohou pro objektivní posouzení žalovaného jednání J. J. přinést a zda bude zapotřebí s přihlédnutím k obsahu ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu tyto důkazy provádět. Není tudíž nezákonný závěr, že předmětný důkazní materiál je použitelný v rámci obhajoby obviněného.
Shora uvedené skutečnosti pak vedou k jednoznačnému závěru, že v projednávané věci nejsou dány zákonné podmínky pro odnětí obviněného J. J. zákonnému soudci, neboť nelze oproti názoru podané stížnosti pro porušení zákona dovodit reálné pochybnosti o nestranném rozhodování jmenovaného senátu. Nejvyšší soud proto považuje postup Vrchního soudu v Olomouci za zákonný, když stížnost obviněného J. J. proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci o nevyloučení soudců z úkonů trestního řízení proti němu ze dne 16. 1. 2001 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Namítaná pochybení nezjistil Nejvyšší soud ani ve druhém výroku napadeného usnesení vrchního soudu, učiněného podle §25 tr. řádu, který bezprostředně souvisí s výrokem předchozím. Podle tohoto zákonného ustanovení může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Důležitými důvody se přitom rozumí takové důvody, které zajišťují nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Důležitým momentem je i splnění výchovného účelu trestního řízení a co nejrychlejší projednání věci. Při úvaze, zda v konkrétní projednávané trestní věci jsou dány důležité důvody pro delegaci, nelze vycházet jen z jednoho určitého hlediska či okolnosti, ale je třeba zvažovat všechny v úvahu přicházející okolnosti případu ve vzájemné souvislosti. Delegace věci však nesmí být prostředkem k odnětí obviněného zákonnému soudci.
Z uvedeného tedy vyplývá, že hlavními kriterii postupu podle §25 tr. řádu je zajištění práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Základním požadavkem spravedlivého procesu pak je vedle nestranného rozhodování zákonného soudce i rychlost řízení. Oba tyto požadavky Nejvyšší soud zkoumal a zaujal k nim své stanovisko ve vztahu k prvnímu výroku napadeného usnesení, jak je výše uvedeno. Zbývá tedy dodat, že i v otázce delegace věci jinému soudu postupoval vrchní soud v souladu se zákonem. Nad rámec je nutno dodat, že i případně jiný senát jiného soudu by mohl věc rozhodnout pouze na podkladě důkazního materiálu, obsaženého v trestním spise, popř. doplněného k návrhu stran. Případná delegace věci jinému soudu, jehož senát by musel projednávat podanou obžalobu od samého počátku a již provedené důkazy znovu opakovat, by byla vzhledem k postoji obviněného J. J., k trestnímu řízení v příkrém rozporu s požadavkem rychlosti trestního řízení a požadavkem procesní ekonomie.
Nejvyšší soud proto poté, co učinil shora uvedená zjištění, postupoval podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu a podanou stížnost pro porušení zákona zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 27. února 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych