ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1147.2001.1
sp. zn. 30 Cdo 1147/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců A) Z. T., dědice po zemřelém žalobci J. T., B) K. B., K. B. a nezletilé P. B., zastoupené matkou K. B., dědiček po zemřelém žalobci O. B., C) J. P., D) Ing. F. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Z., o odměnu za využití dvou zlepšovacích návrhů a vynálezu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 175/83, o dovolání Z. T. a Ing. F. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 1999, č. j. 17 Co 580/96-831, takto:
I. Řízení o dovolání Z. T. se zastavuje.
II. Dovolání Ing. F. K. se zamítá.
III. Dovolání Ing. F. K. proti výroku ad. III. týkajícího se náhrady nákladů řízení se odmítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 13. 7. 1983 se původní žalobci J. T., O. B., J. P. a Ing. F. K. domáhali zaplacení odměny za využívání dvou zlepšovacích návrhů přijatých žalovaným pod označením ZN 8/82 (Návrh nového technologického postupu na výrobu ostří nožů žací lišty) , ZN 9/82 (Návrh na změnu zařízení a technologického postupu při lisování nožů žací lišty) a vynálezu chráněného autorským osvědčením č. 231845 (Rychloupínací zařízení pro obrábění nožů žací lišty).
Rozsudkem ze dne 20. 12. 1996, č. j. 7 C 175/83-722, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 8. 1997, č. j. 7 C 175/83-733, Okresní soud ve Zlíně, jako soud prvního stupně, uložil žalovanému povinnost zaplatit J. T. 46.224,75 Kč, O. B. 44.806,75 Kč, J. P. 47.192,75 Kč a Ing. F. K. 45.977,55 Kč, s úroky ve výroku přesně vyčíslenými. Dalším výrokem zamítl žalobu J. T. v částce 28.109,- Kč, O. B. v částce 29.527,- Kč, J. P. v částce 27.141,- Kč a Ing. F. K. v částce 28.356,20 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalovaný využíval zmíněné zlepšovací návrhy a vynález. Po doplnění řízení několika znaleckými posudky stanovil výši odměny žalobců v podstatě podle závěrů znaleckého posudku Ing. O. F. z února 1995.
Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním jak žalobci, tak i žalovaný. V průběhu odvolacího řízení zemřeli žalobci J. T. (5. 12. 1998) a O. B. (7. 4. 1998), takže Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, jednal s jejich dědici.Rozsudkem ze dne 30. srpna 1999, č. j. 17 Co 580/96-831, změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit Z. T. 42.180,- Kč s 3% úrokem od 1. 9. 1985 do zaplacení a v částce 44.872,80 Kč s úroky z prodlení žalobu zamítl. Dalším výrokem uložil žalobci povinnost zaplatit K. B., K. B. a nezletilé P. B. každé 14.957,50 Kč s 3% úrokem od 1. 9. 1985 do zaplacení. Ohledně částky 29.461,20 Kč pro všechny shora uvedené žalobu zamítl. Dále uložil žalobci povinnost zaplatit J. P. 40.228,80 Kč, Ing. F. K. 46.486,50 Kč, oběma s 3% úrokem od 1. 9. 1985 do zaplacení. Žalobu J. P. zamítl v částce 34.109,95 Kč a Ing. F. K. v částce 27.847,25 Kč i s příslušnými úroky. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zároveň nepřipustil, podle §95 odst. 2 Občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), rozšíření žaloby navržené v průběhu odvolacího řízení J. P. a Ing. F. K. o zaplacení částky l .085.623,- Kč.
Za podstatu celého sporu označil odvolací soud otázku, z jakých ukazatelů je třeba vycházet při stanovení společenského prospěchu a zda se má počítat jen společenský prospěch vzniklý u žalovaného jako výrobce, či zda se má přihlédnout i ke společenskému prospěchu získaného spotřebitelem. Uzavřel, že za předmět ochrany, se kterou jsou spojeny účinky projevující se ekonomickým přínosem, lze považovat jen to, co bylo definováno jako nové vyřešení problému žalobci. U ZN 8/82 to byl technologický postup při výrobě ostří nožů, u ZN 9/82 technologický postup při lisování nožů a zařízení k lisování nožů. U vynálezu se jednalo o zařízení k výrobě nožů. Společenský prospěch pak nastal jen u žalovaného jako výrobce poté, co začal využívat technologie navržené žalobci. Došlo u něj ke zvýšení produktivity práce, úspoře materiálu, elektrické energie a mzdových prostředků. Základem pro výpočet společenského prospěchu je tedy jen prospěch získaný žalovaným na zařízení, které navrhli žalobci a jimi navrženým technologickým postupem. Při zjišťování výše společenského prospěchu vycházel odvolací soud ze znaleckého posudku Ing. O. F. Ten vypracoval čtyři varianty výpočtu tohoto prospěchu, a rozhodnutí o tom, která z variant je v souladu s vyhláškou č. 106/1972 Sb., ponechal na právním hodnocení soudu. Odvolací soud vycházel z varianty IB, která vycházela ze skutečností zjištěných u žalovaného a která byla pro žalobce nejpříznivější.
Po podrobném výpočtu obsaženém v odůvodnění rozsudku odvolací soud dospěl k závěru, že celková částka náležející všem žalobcům z titulu odměny za využívání uvedených zlepšovacích návrhů a vynálezu činí 279.993,90 Kč, z toho na každého ze čtyř původních žalobců připadá částka 69.998,50 Kč. Od této částky bylo nutné odečíst sumy, které v průběhu řízení žalovaný vyplatil J. T. ve výši 26.417,70 Kč, O. B. ve výši 24.650,- Kč, J. P. ve výši 28.390,75 Kč a Ing. F. K. ve výši 23.512,- Kč.
Pokud jde o odměnu za iniciativní účast při zavádění zlepšovacích návrhů a vynálezu ve smyslu §21 vyhl. č. 106/1972 Sb., odvolací soud postupem podle §136 OSŘ stanovil výši této odměny v rozsahu 25 % z odměny příslušející žalobcům za první rok využívání zlepšovacích návrhů a vynálezu, což představuje celkovou částku 26.888,80 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci 15. 10. 1999, napadli Ing. F. K. a Z. T. dovoláním, které nesplňovalo náležitosti stanovené pro tento mimořádný opravný prostředek v §241 OSŘ. Na výzvu soudu prvního stupně k doplnění dovolání ze dne 31. 1. 2000 reagoval pouze Ing. F. K.. Z. T. ve lhůtě 10 dnů stanovené ve výzvě své dovolání nedoplnil.
Ing. F. K. (dále jen dovolatel) podal dovolání toliko za svou osobu a napadl svým dovoláním všechny výroky zmíněného rozsudku, které se týkají jeho osoby a jeho nároků. Pokud jde o dovolací důvody, v prvé řadě vytýká soudům obou stupňů, že zmíněný spor rozhodovali v obou stupních vyloučení soudci (dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. g/ OSŘ). Poukázal na skutečnost, že po dobu trvání sporu (žaloba napadla v červenci 1983) se mezi žalobci a soudci vyvíjel napjatý vztah, který se postupem doby stupňoval, až přerostl v nepřátelský vztah soudců k žalobcům. Tato podjatost soudců je, podle názoru dovolatele, patrná ze spisového materiálu, a z rozsudků soudů, které jsou v hrubém rozporu s platným právem.
Soudní řízení je, podle dovolatele, postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ OSŘ). Soudy obou stupňů nezajistily od žalovaného podklady pro zjištění společenského prospěchu rozhodného pro výpočet odměn žalobců a nesprávně se orientovaly na vypracovávání řady znaleckých posudků.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadá dovolatel rovněž z důvodu uvedeného v §241 odst. 3 písm. c/ OSŘ, tj. že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Poukázal na podání žalobců ze dne 27. 3. 1991 na čl. 560 až 576 spisu, kde vyčíslili a uplatnili své nároky ve výši 1.189.340,- Kč. Závěr rozsudku odvolacího soudu, podle kterého žalobci uplatnili tento nárok až v odvolacím řízení, tedy neodpovídá skutečnosti. Odvolací soud rozhodl nesprávně i o nárocích žalobců za iniciativní účast při rozpracování, zkoušení a zavádění vynálezu a zlepšovacích návrhů v tom, že každý z původních žalobců požadoval částku 16.999,- Kč, ovšem odvolací soud v odůvodnění uvedl, že tuto částku požadovali rovným dílem.
Napadený rozsudek odvolacího soudu trpí podle dovolatele rovněž vadou uvedenou v §241 odst. 3 písm. d/ OSŘ, tedy že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel poukázal na ustanovení §117 odst. 2 zákona č. 84/1972 Sb. a §4 vyhlášky č. 106/1972 Sb., z nichž vyplývá, že odměna za využívání vynálezu a zlepšovacích návrhů závisí na společenském prospěchu, kterého bylo dosaženo v celém národním hospodářství a nikoli jen u využívající organizace. Soudy podle dovolatele společenský prospěch vůbec nezjišťovaly, omezovaly se jen na vypracovávání nesprávných znaleckých posudků, jakým je i posudek Ing. O. F. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého základem pro výpočet společenského prospěchu je jen prospěch získaný žalovaným výrobou nožů žací lišty na zařízení a způsobem, který žalobci navrhli, a nikoli stanovení odměny podle §6 odst. 5 vyhl. č. 106/1972 Sb., tj. také podle společenského prospěchu u spotřebitele. Úvahy odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi předmětem vynálezu a zlepšovacích návrhů a prospěchem spotřebitelů vzniklým v důsledku používání nožů žací lišty jsou podle dovolatele v rozporu s ustanoveními §117 odst. 2 zákona č. 84/1972 Sb. a §4 vyhlášky č. 106/1972 Sb.
Dovolatel rovněž napadl výrok ad. III. rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v tom, že dovolateli náhradu nákladů řízení nepřiznal a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Ostravě, který řeší spory z oblasti odměňování vynálezů a zlepšovacích návrhů kvalifikovaněji než Okresní soud ve Zlíně.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání proti výroku ad. III. napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu k dovolateli, není přípustné, protože směřuje jen proti vedlejšímu výroku a nikoli výroku ve věci samé. Proto Nejvyšší soud, jako soud dovolací, dovolání podané proti tomuto výroku odmítl podle §243b odst. 4 za použití §218 odst. 1 písm. c/ OSŘ.
Dovolání je přípustné dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) OSŘ, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu podle §242 OSŘ v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů, uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237, a pokud je dovolání přípustné i k vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatel vytýká soudům obou stupňů vadu řízení podle §237 odst.1 písm. g/ OSŘ, která je zároveň vadou podle §241 odst. 3 písm. a/ OSŘ, tj. že ve věci rozhodovali vyloučení soudci. Uvedl, že po dobu trvání sporu (žaloba napadla u soudu prvního stupně v červenci 1983) se mezi žalobci a soudci vyvíjel napjatý vztah, který se postupem doby stupňoval, až přerostl v nepřátelský vztah soudců k žalobcům a naprostou podjatost soudců v projednávání a rozhodování věcí. Rozsudky soudů obou stupňů jsou podle dovolatele v hrubém rozporu se skutečným stavem věci a s platným právem.
Podle §14 odst.1 OSŘ jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věcí, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Z vyjádření JUDr. Anděly Brostíkové, která věc rozhodovala v prvním stupni a z vyjádření JUDr. Ludmily Antlové, JUDr. Jaroslava Buriana a JUDr. Hany Příhodové, tedy soudců, kteří rozhodovali v odvolacím řízení (čl. 860 a 862 spisu), vyplývá, že k projednávané věci ani k účastníkům sporu neměli žádný vztah a že se tedy ve věci necítí být podjati.
Z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by se soudci, o kterých se dovolatel zmiňuje, chovali k němu a k dalším účastníkům nepřátelsky. Z toho, že rozsudek soudu prvního či druhého stupně není pro účastníky řízení příznivý, a že řízení trvalo déle než je obvyklé, nelze bez dalšího dovozovat podjatost soudců vůči konkrétním účastníkům. Dovolateli je nutno přisvědčit v tom, že celý spor trval neúměrně dlouhou dobu, první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 1988 byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. února 1990, takže prošel 2x odvolacím řízením a věc skončila pravomocným rozsudkem odvolacího soudu dne 15. 10. 1999. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy uzavírá, že dovolatelem vytýkaná vada podle §237 odst. 1 písm. g/ OSŘ nebyla v přezkoumávané věci zjištěna.
Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že nezajistily od žalovaného podklady pro zjištění společenského prospěchu rozhodného pro výpočet odměn žalobců, a nesprávně se orientovaly na vypracovávání řady znaleckých posudků. V tom spatřuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ OSŘ). Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 26. 6. 1986 vyplývá, že soud prvního stupně uložil na základě iniciativy žalobců zástupkyni žalovaného předložit do 9. 7. 1986 výpisy měsíční sestavy o hospodářských výsledcích střediska přidružené výroby K. M., za dobu od dubna 1982 do dubna 1986, týkající se výrobku „nůž k žacím lištám E512 a E 516“ (čl. 241 spisu) Tyto sestavy byly soudu žalovaným zaslány dne 11. 7. 1986 (viz průvodní dopis stejného data na čl. 243 spisu). Podklady nezbytné pro zjištění společenského prospěchu si od žalovaného vyžadovali i znalci, kteří byli v průběhu řízení postupně ustanovováni. Znalecký posudek je jen jedním z důkazů, který soud nařizuje zpravidla tehdy, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§127 OSŘ). Vytýkaná vada, která je svou podstatou vadou rozhodnutí podle §241 odst. 3 písm. c/ OSŘ, tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy z obsahu spisu nevyplývá.
Skutečnost, že odvolací soud nepřipustil rozšíření žaloby o částku 1.085.623,- Kč, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ OSŘ, tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jedná se o rozhodnutí procesní povahy učiněné podle §95 odst. 2 OSŘ. Podle §95 odst. 1 OSŘ navrhovatel může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle §95 odst. 2 OSŘ soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. Dovolatel v této souvislosti poukázal na podání žalobců ze dne 6. 2. 1989 na čl. 413 až 424 a podání ze dne 27. 3. 1991 na čl. 560 až 576 spisu, kde vyčíslili své nároky ve výši 1.189.342,- Kč. V obou případech se ovšem jednalo o vyjádření žalobců, která obsahovala výpočet podle jejich názoru jim náležejících odměn. Obě tato rozsáhlá podání však nebyla návrhy na rozšíření žaloby ve smyslu citovaného §95 odst. 1 OSŘ a soud s nimi také způsobem předvídaným v §95 OSŘ nenaložil. Změna žaloby – tedy i její rozšíření je možné pouze se souhlasem soudu. Konečný požadavek žalobců, o kterém rozhodl odvolací soud ve výroku ad. I. napadeného rozsudku, byl vyčíslen v protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 23. 8. 1999 (čl. 824 spisu) .
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu rovněž z pozice dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ OSŘ, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je situace, kdy soud v dané věci použil jiný právní předpis, než měl správně použít, nebo sice správný předpis ve věci použil, ale nesprávně jej vyložil. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého základem pro výpočet společenského prospěchu je jen prospěch získaný žalovaným výrobou nožů žací lišty na zařízení a způsobem, který žalobci navrhli. Základním problémem, který se táhl celým dlouhým řízením v přezkoumávané věci, byl, jak ve svém rozsudku konstatoval odvolací soud, způsob zjištění společenského prospěchu získaného realizací zmíněného vynálezu a zlepšovacích návrhů. Odvolací soud rozhodl, že základem pro výpočet společenského prospěchu je jen prospěch získaný žalovaným na žalobci navrženém zařízení a jimi navrženým technologickým postupem. Jeho závěr považuje dovolací soud za správný a s jeho argumentací se plně ztotožňuje. Předmětem jak vynálezu tak i obou zlepšovacích návrhů byl způsob výroby nožů žací lišty a nikoli tento nůž sám. Nelze tedy při zjišťování společenského prospěchu vycházet i z prospěchu konečných uživatelů nožů žací lišty. Odvolací soud tedy ve věci správně aplikoval příslušná ustanovení vyhl. č. 106/1972 Sb., která rovněž správně vyložil (§5 odst. 1, §6 odst. 5 citované vyhlášky).
Odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně zabýval hodnocením všech znaleckých posudků ve věci, které řešily otázku výpočtu společenského prospěchu a zdůvodnil, proč a z jakých důvodů vyšel z posledního znaleckého posudku Ing. O. F. z února 1995 doplněného v květnu 1995. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje tedy dovolací soud za správné, a proto dovolání zamítl podle §243b odst. 1 OSŘ.
Pokud jde o dovolání Z. T., ten na výzvu soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2000 k doplnění dovolání nereagoval, ve lhůtě 10 dnů stanovené ve výzvě své dovolání nedoplnil. Proto dovolací soud řízení o jeho dovolání zastavil podle §l04 odst. 2 OSŘ ve spojení s ustanovením §243c OSŘ.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ, kdy v dovolacím řízení dovolatel neuspěl a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu