ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1379.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1379/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. M., proti žalovanému M. M., o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 46/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. září 2001, č. j. 40 Co 661/2001-89, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. června 1999, č. j. 11 C 46/99-44, uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné v částce 1.800,- Kč měsíčně počínaje dnem 19. února 1999 vždy do desátého dne v měsíci, přičemž výživné za dobu od 19. února 1999 do 30. června 1999 ve výši 4.242,- Kč bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastník a o povinnosti k zaplacení soudního poplatku.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. září 2001, č. j. 40 Co 661/2001-89, odmítl odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen \"o. s. ř.\") a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Toto rozhodnutí soudu druhého stupně nabylo právní moci dne 18. ledna 2002.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podal žalovaný dne 15. března 2002 dovolání (datované týmž dnem), v němž požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného vyjádřila podáním ze dne 24. dubna 2002, v němž vyslovila přesvědčení, že toto dovolání není přípustné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení, provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právní předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. V posuzovaném případě bylo napadené usnesení odvolacího soudu vydáno po řízení, provedeném podle dosavadních předpisů, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán již v průběhu roku 1999. Je proto nezbytné, aby i dovolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze znění o. s. ř. účinného do 31. prosince 2000.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), však shledal, že dovolání žalovaného bylo podáno opožděně. Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. ve zmíněném znění totiž může účastník podat dovolání (pouze) do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Při uvážení vyloženého je proto nutno konstatovat, že v posuzovaném případě dovolací lhůta končila v pondělí dne 18. února 2002, avšak dovolání bylo dovolatelem podáno až po jejím uplynutí dne 15. března 2002. Dovolacímu soudu za tohoto stavu proto nezbylo, než toto dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §218 odst. 1 písm. a) téhož zákona odmítnout pro opožděnost. Nemohl se tak zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 věta první a §151 odst. l věta první o. s. ř., když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. září 2002
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu