ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.147.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 147/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele M. V., zastoupeného advokátem, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o částečný invalidní důchod, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Ca 180/97, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. prosince 2000, č.j. 2 Cao 298/2000-136, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. prosince 2000, č.j. 2 Cao 298/2000-136, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením v záhlaví označeným odmítl pro opožděnost odvolání navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2000, č.j. 47 Ca 180/97-122, jímž bylo k opravnému prostředku navrhovatele potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 4. 1997, č. 490 722 054, kterým byl od 10. 5. 1997 navrhovateli odňat částečný invalidní důchod podle ustanovení §56 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře příslušné pražské správy sociálního zabezpečení již navrhovatel není částečně invalidní podle §44 téhož zákona a důchod je mu proto odnímán od splátky následující po dni doručení rozhodnutí, a rozhodnuto o nákladech řízení a znalečném; účastníkům zároveň nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel především z doručenky zásilky, jež obsahovala rozsudek soudu prvního stupně, opatřený řádným poučením o možnosti podat proti němu odvolání. Zástupci navrhovatele byla zásilka doručována dne 20. 10. 2000. Protože nebyl v místě doručení zastižen, byla mu zanechána na adrese doručení výzva a vyrozumění o tom, že dne 23. 10. 2000 mu bude zásilka znovu doručena. Protože ani druhý pokus o doručení tohoto dne nebyl úspěšný, byla téhož dne (23.10.2000) zásilka uložena u pošty s vyrozuměním, že si má uloženou písemnost adresát vyzvednout a neučiní-li tak do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Zástupce navrhovatele si zásilku vyzvedl na poště až dne 31.10.2000. Odvolací soud přitom neměl pochyb o tom, že se zástupce navrhovatele v době doručování na adrese doručování zdržoval, neboť vycházel z údajů o tom, obsažených na doručence pošty, za něž pošta odpovídá. Odvolací soud tudíž pokládal za den doručení čtvrtek 26. října 2000. Poslední den lhůty, v níž mohlo být odvolání řádně podáno, připadl na pondělí dne 11. 11. 2000 (§57 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Protože zástupce navrhovatele podal odvolání osobně u Městského soudu v Praze dne 15. listopadu 2000, stalo se tak již po uplynutí patnáctidenní lhůty k odvolání a tudíž opožděně (§218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a jež podává z důvodu §241 odst. 3 písm. a/ (pro vadu podle §237 odst. 1 písm. f/), písm. c/ a d/ o. s. ř., navrhovatel namítá, že nebyl jeho zástupce vyrozuměn poštou o uložení zásilky. Doručenka nebyla oddělena od obálky a nebyla vrácena soudu v souvislosti s uložením zásilky na poště; zástupce navrhovatele ji podepisoval na poště dne 31. 10. 2000. Odvolacímu soudu vytýká, že neprověřil správnost postupu pošty při doručování zásilky, včetně toho, že nezjišťoval, zda se v místě doručování v té době zdržoval; kdyby tomu tak bylo, byl by si zásilku vyzvedl dříve. Zástupce navrhovatele upřesnil, že dne 20. 10. 2000 odjel do V. B. za manželkou pečující o devadesátiletého otce, kde pobyl do 23. 10., kdy odjel do P. Tam se zdržoval celý týden, neboť probíhalo představenstvo firmy M. P., a.s., jehož je předsedou. Poté se vrátil znovu za manželkou do V. B., kde byl přes víkend a do P. se vrátil dne 31. 10. 2000, kdy si zásilku vyzvedl na poště. Nebylo proto možno uplatnit domněnku doručení uložením u pošty. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§l0a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. l o.s.ř.), a že je přípustné podle §238a odst. l písm. e/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty podle §204 odst. l o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná.
Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež dovolání obsahuje, je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle §24l odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Ve smyslu §24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v §237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle §242 odst. 3 o.s.ř. k takové vadě ostatně přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti.
Podle §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu.
Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že adresát se v místě doručení zdržuje (srov. text „nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje ...“).
Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné a od listin soukromých se liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§l34 o.s.ř.).
Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl nebo že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal; na tomto účastníku tedy spočívá tzv. důkazní břemeno.
Tak je tomu v dané věci. Rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci navrhovatele doručován postupem upraveným v ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. (tzv. náhradní doručení), které je však možné - krom stanoveného postupu při doručování - jen za předpokladu, že se adresát v místě doručení skutečně zdržuje. Tato podmínka však splněna nebyla. Čestným prohlášením E. V. ze dne 3. 1. 2002 a potvrzením firmy M. P., a.s., ze dne 7. 12. 2001 zástupce navrhovatele doložil, že v době od 20. do 22. října 2000 a od 28. do 30. října 2000 se zdržoval ve V. B. a ve 44. týdnu roku 2000, tj. v týdnu od 23. října 2000 se zdržoval v P. na zasedání představenstva firmy. Je tedy zřejmé, že se zástupce navrhovatele v době doručování rozsudku soudu prvního stupně v místě doručení nezdržoval. Nemohla proto nastoupit zákonná fikce doručení rozsudku soudu prvního stupně třetím dnem od uložení, tj. dnem 26.10.2000 a od tohoto data odvíjet patnáctidenní lhůtu k podání odvolání. Z tohoto hlediska, pokud odvolací soud odmítl odvolání navrhovatele pro opožděnost, nelze jeho postup pokládat za správný. Svým postupem tak odňal navrhovateli možnost dosáhnout přezkumu jím napadeného rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení podle ustanovení §§20l a násl. o.s.ř.
V dané věci spatřuje dovolací soud naplněn dovolací důvod podle ustanovení §24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř., a proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. l, 2 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. l, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2002
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu