ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1644.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1644/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. F., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. D 167/94, o dovolání K. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. září 2001, č. j. 5 Co 1575/2001-446, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 2. 1994, č. j. D 167/94-2, zahájil řízení o dědictví po M. F. Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení §38 o. s. ř. notáře JUDr. Z. M.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 6. 2001, č. j. D 167/94-423, určil, že obecná cena majetku zůstavitele činí 848.062,55 Kč, že výše jeho dluhů činí 14.847,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 833.215,55 Kč.
K odvolání K. M. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 9. 2001, č. j. 5 Co 1575/2001-446, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala K. M. dovolání (nesprávně označené jako „žaloba pro zmatečnost rozsudku“). Namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou „zmatečná“, a navrhuje, aby dovolací soud uvedená rozhodnutí zrušil a „přikázal celou věc nestrannému soudu v jiném kraji“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka M. F. zemřela dne 23. 1. 1994, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou zástupci K. M. JUDr. P. Z. (tzv. obecný zmocněnec ve smyslu ustanovení §27 o. s. ř.) dne 7. 11. 2001 a že dovolání K. M., sepsané dne 6. 2. 2002, bylo dne 6. 2. 2002 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně a dne 7. 2. 2002 doručeno soudu prvního stupně. Ostatním účastníkům řízení o dědictví po M. F., dědicům K. F., L. F. a P. F., resp. jejich právním zástupcům, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno ve dnech 26. 10. 2001 a 29. 10. 2001.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 7. 11. 2001. Lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 7. 12. 2001. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 6. 2. 2002, je opožděné (a bylo by opožděné i v případě, že by lhůta k dovolání byla dvouměsíční, jak to nesprávně uvedl odvolací soud v poučení připojeném k napadenému usnesení). S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání K. M. podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu