ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.169.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 169/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci opatrovance Ing. arch. V. Ch., zastoupeného opatrovníkem M. Ch., zastoupeným advokátem, k návrhu Ing. S. Ch., zastoupeného advokátem, o změnu v osobě opatrovníka opatrovance, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. P 549/95, o dovolání Ing. S. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. dubna 2001, č.j. 20 Co 205/2001 - 259, takto:
I. Dovolání Ing. S. Ch. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. ledna 2001, č. j. P 549/95 -246, v označené věci zamítl návrh na změnu opatrovníka nesvéprávného Ing. arch. V. Ch., podaný bratrem tohoto opatrovance Ing. S. Ch. Rozhodl též, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání navrhovatele Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. dubna 2001, č. j. 20 Co 205/2001 - 259, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“) potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně usoudil, že nebyly prokázány natolik závažné důvody, pro které by mělo dojít ke změně opatrovníka uváděného opatrovance. Ke změně v osobě opatrovníka osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům by mělo dojít jen tehdy, pokud by byly shledány závažnější závady ve výkonu této funkce, a je-li současně zřejmé, že osoba, která se takové změny domáhá, by se této funkce zhostila v zájmu opatrovance lépe. Naplnění těchto předpokladů však odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nezjistil.
Toto rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 28. května 2001.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal navrhovatel dne 27. června 2001 včasné dovolání. Dovolatel především vysvětluje, proč opatrovance sám nenavštěvoval v léčebně častěji. Soudům pak vytýká, že ač odvolací soud v předchozím zrušovacím rozhodnutí uložil soudu prvního stupně provést další důkazy, tyto důkazy provedeny nebyly. Soudy obou stupňů se též nevypořádaly s otázkou možné kolize zájmů dosavadního opatrovníka ve vztahu k opatrovanci. Jako důvod přípustnosti tohoto dovolání připomíná naplnění ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přičemž důvod tohoto dovolání spatřuje ve splnění předpokladů ustanovení §241a odst. 3 a ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Proto dovolatel žádá, aby dovolací soud napadené rozhodnutí (stejně tak jako rozhodnutí soudu prvního stupně) zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřil dosavadní opatrovník opatrovance v písemném podání ze dne 13. srpna 2001. V něm vyslovuje přesvědčení, že dovolání v této věci není přípustné. Proto navrhuje, aby toto dovolání bylo odmítnuto, a aby navrhovateli bylo uloženo nahradit opatrovníkovi náklady dovolacího řízení.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), věc projednal a rozhodl podle znění občanského soudního řádu účinného od 1. ledna 2001.
Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), že splňuje obsahové i formální náležitosti (§241a odst. 1 o. s. ř.), opírá se o způsobilé dovolací důvody ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., se dovolací soud nejprve zabýval posouzením přípustnosti dovolání, když ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzované věci bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně. Dovolatel - jak již bylo uvedeno - přípustnost dovolání vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Je sice skutečností, že zmíněnému usnesení Okresní soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 2001, č. j. P 549/95 - 246, kterým byl zamítnut návrh Ing. S. Ch. na změnu opatrovníka nesvéprávného Ing. arch. V. Ch., které pak bylo potvrzeno napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, již předcházelo usnesení téhož okresního soudu ze dne 21. září 1999, č. j. P 549/95 - 135. I v tomto případě však byl soudem prvního stupně návrh Ing. S. Ch. na změnu opatrovníka nesvéprávného Ing. arch. V. Ch. zamítnut. Již z tohoto důvodu proto není naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., které předpokládá, že původním (a později zrušeným) rozhodnutím bylo rozhodnuto jinak, než pak odvolacím soudem potvrzeným rozhodnutím.
Dovolání v této věci ovšem není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (napadeným usnesením nebylo změněno usnesení soudu prvního stupně), ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v posuzovaném případě nejde o rozhodnutí ve věci samé). Přípustnost dovolání v této věci však nevyplývá dále ani z úpravy obsažené v ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř.
Protože tedy v této věci nebyl naplněn žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání, bylo podané dovolání odmítnuto podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř., ve spojení s §224 odst. 1, §150 a §151 odst. 1 o. s. ř., když v charakteru projednávané věci dovolací soud spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání práva na náhradu nákladů tohoto řízení žádnému z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2002
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu