ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1741.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1741/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele S. H., proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Ca 325/96, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2001, č.j. 2 Cao 74/20001-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2000, č.j. 28 Ca 325/96-111, jímž bylo k opravnému prostředku navrhovatele potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.6.1996, č. 360 413 050, kterým byla zamítnuta navrhovatelova žádost o plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve S. ze dne 17.5.1996 není invalidní a invalidní důchod mu proto nenáleží a rozhodnuto o nákladech řízení, a účastníkům nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
V podaném dovolání, jehož přípustnost navrhovatel opírá o §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a jež podává z důvodu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
V souzené věci totiž řízení před soudem prvního stupně probíhalo podle dosavadních právních předpisů a též jeho rozhodnutí bylo vydáno ještě přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (dne 27. září 2000), muselo být proto rovněž odvolání proti němu posuzováno podle znění o. s. ř., platného před změnou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01).
Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věta první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu neobsahující poučení o dovolání byl vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů; navrhovateli byl doručen do vlastních rukou dne 14. února 2002, jak spolehlivě plyne z doručenky rozsudku, založené ve spise a dne 15. února 2002 byl doručen odpůrkyni. Navrhovatel podal dovolání sepsané dne 11. dubna 2002 dovolacímu soudu téhož dne jako doporučenou listovní zásilku na poště S.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 15. února 2002 (§159 odst. 1 o.s.ř.) a že lhůta k dovolání uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1, 2 o.s.ř. dnem 15. března 2002 (pátek). Dovolání navrhovatele bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž bylo možno se zabývat dalšími okolnostmi - odmítnuto.
Pro úplnost lze dodat, že podle usnesení Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 1997, sp. zn. III. ÚS 312/97, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 9, ročník 1997 – III. díl, č. 21, z absence poučení o možnosti podat dovolání z rozhodnutí odvolacího soudu nelze vyvozovat procesní pochybení odvolacího soudu, ani to, že tímto postupem byla dovolateli znemožněna soudní ochrana.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a České správě sociálního zabezpečení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (bod 10 části dvanácté hlavy 1 zák. č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2002
JUDr. Karel Podolka,v.r.
předseda senátu