ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.190.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 190/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Š. Z., zastoupeného advokátem, proti žalované M. Z., zastoupené advokátem, o návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 230/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 7. 2001, č. j. 15 Co 354/2001–30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 2. 3. 2001, č. j. 7 C 230/2000–17, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení usnesení o schválení smíru, kterým Krajský soud v Plzni pod č. j. 18 Co 816/99-43 schválil smír účastníků, podle něhož se žalobce zavázal zaplatit žalované podle dohody o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne 3. 7. 1998 částku 400.000,- Kč.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 7. 2001, č. j. 15 Co 354/2001–30, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen dovolatel) dovolání, jehož přípustnost dovodil z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), neboť podle jeho názoru má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) OSŘ, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná se ve svém vyjádření zcela ztotožnila se závěry soudů obou stupňů a navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání bylo tedy podáno účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle §241 OSŘ, bylo podáno ve lhůtě určené v §240 odst. 1 OSŘ a splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení §241a odst. 1 OSŘ.
Vzhledem ke skutečnosti, že podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek §237 odst. 1 písm. b/ a c/ OSŘ.
Podle §237 odst. 1 písm. b/ OSŘ je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Konečně podle §237 odst. 1 písm c/ je proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné tehdy, jestliže není přípustné podle písmena b/ (viz shora) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Po posouzení předmětné věci dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud v této věci žádnou otázku zásadního právního významu neřešil.
Dovolání v této věci tedy není přípustné, proto je dovolací soud odmítl podle §243b odst. 5, za použití ustanovení §218 písm. c) OSŘ.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ, kdy v dovolacím řízení dovolatel neuspěl a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu