ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1993.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1993/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele J. S., zast. advokátkou, proti České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Ca 26/2001, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2002, č.j. 1 Cao 44/2002-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2001, č.j. 43 Ca 26/2001-39, jímž bylo k opravnému prostředku navrhovatele potvrzeno rozhodnutí ČSSZ ze dne 13.11.2000, č. 470 421 088, kterým byla zamítnuta navrhovatelova žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č.155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v P. ze dne 26.10.2000 navrhovatel není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 25%, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, potvrdil a účastníkům nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, který ani v dovolacím řízení nedoznal změny, a vyvodil z něho i správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, a uvedl, že soud prvního stupně především nepochybil, když při svém rozhodování vycházel zejména z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Praze 5, neboť v přezkumném soudním řízení v projednávané věci je tato komise ze zákona (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.) k celkovému posouzení navrhovatelova zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti. Posudek této komise pak soud hodnotí podle zásad upravených v §132 o.s.ř.
V daném případě soud prvního stupně takto postupoval a ani odvolací soud neměl důvod pochybovat o správnosti a úplnosti posudku uvedené komise ze dne 9.5.2001 včetně jeho doplňků ze dne 28.6.2001 a 18.10.2001, protože v něm bylo přesvědčivě odůvodněno, proč k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí nebyl navrhovatel plně ani částečně invalidní. Komise podala svůj posudek v řádném složení, za účasti odborné lékařky neuroložky, jíž byl navrhovatel v komisi přešetřen. V posudku pak vycházela z výsledků tohoto vyšetření, zhodnotila navrhovatelem uváděné subjektivní obtíže a podrobně vyhodnotila celkový vývoj navrhovatelova zdravotního stavu na základě kompletní zdravotnické dokumentace, obsahující m.j. i lékařský nález MUDr. J. K. z Neurologické kliniky FN K. V. ze dne 22.9.2000, jakož i nález MUDr. P. Š. z neurologické ambulance III. polikliniky P., jichž se navrhovatel v odvolání dovolával. V zájmu co nejúplnější objektivizace byl navrhovatel uvedenou posudkovou komisí ještě odeslán na EMG vyšetření, jež bylo provedeno dne 10.10.2001 na Poliklinice v P.. O správnosti posudkovou komisí stanovené klinické diagnózy navrhovatelova zdravotního postižení (vertebrogenní algický syndrom převážně krční a bederní páteře při degenerativních změnách, hepatopatie bez významnějšího funkčního postižení a porucha lipidového metabolismu smíšeného typu), jakož i o stanovené a v posudku řádně odůvodněné procentní míře poklesu navrhovatelovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti není proto pochyb a navrhovatelem požadované další odborné vyšetření považoval odvolací soud za nadbytečné.
Jestliže tedy podle přesvědčivě odůvodněných posudkových závěrů označené posudkové komise nešlo u navrhovatele k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33% (posudková komise hodnotila tento pokles na 20% podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2, písm. b/ přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.), nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek (nejednalo se o zdravotní postižení uvedené v příloze č. 3 citované vyhlášky) a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav také navrhovateli značně neztěžoval obecné životní podmínky (nešlo o zdravotní postižení uvedené v příloze č. 4 citované vyhlášky), pak je zřejmé, že navrhovatel nesplňoval podmínky plné invalidity podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ani částečné invalidity podle §44 odst. 1, 2 téhož zákona. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle §219 a §250s odst. 3 o.s.ř. potvrdil.
V podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež podává z důvodu §241a odst.2 písm. b) o.s.ř., navrhovatel namítá, že se soud nevypořádal s lékařským stanoviskem Neurologické kliniky FN K. V., podle něhož vzhledem k souběhu více postižení zejména pohybového aparátu není schopen soustavného pracovního zařazení, a dovozuje potřebu – vzhledem k odlišnému posouzení posudkovou komisí – zpracování znaleckého posudku. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud shledal, že včasné dovolání navrhovatele proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu vykazuje formální i obsahové náležitosti ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř., včetně povinného zastoupení dovolatele advokátem (§241 o.s.ř.). Zabýval se proto posouzením přípustnosti dovolání.
Dovolání směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozsudkem ve věci. Z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o.s.ř. tak přichází v úvahu písm. c) o.s.ř., podle něhož dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle odst. 3 cit. ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud sám posoudí, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, či nikoli. V případě kladného závěru o této otázce, aniž by vydával rozhodnutí, že dovolání je přípustné, přezkoumá rozsudek odvolacího soudu na základě podaného dovolání a v rozsahu jím vymezeného důvodu (§242 odst. 1, §241a odst. 2 o.s.ř.), jímž se zřetelem k oprávněnosti dovolání ve smyslu §237 o.s.ř. může být nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., případně důvod upravený v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a o dovolání rozhodne.
Výhrady formulované dovolatelem s odkazem na §241a odst. 2 o.s.ř. mohou být uvažovány z pohledu dovolacích důvodů pouze za předpokladu, že dovolání je přípustné, samy o sobě však přípustnost dovolání nezakládají. To platí i ve vztahu k důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. založeném na tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). Tak je tomu tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Za nesprávné právní posouzení věci ve vyloženém smyslu ovšem nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení (srv. rozhodnutí č. 19 publikované v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 2/1994). Pochybení odvolacího soudu, tkvící v otázce správnosti skutkových zjištění, lze úspěšně napadat jen dovolacím důvodem podle §241 odst. 3 o.s.ř. Z těchto důvodů lze však dovolání podat jen tehdy, je-li přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., příp. podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.). Nelze je tedy úspěšně podat, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., tedy v případě, že dovolání je přípustné proto, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Proto z hlediska §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. není právně rozhodný odkaz dovolatele na jím tvrzenou neúplnost při provádění dokazování skutečností, významných z hlediska hmotněprávní normy, ani jejich hodnocení soudy.
Z toho, co již bylo vyloženo, plyne, že přípustnost dovolání může být dána jen tehdy, jestliže napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). O takové rozhodnutí by přitom šlo zejména tehdy, jestliže odvolací soud řešil právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena vůbec, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, přičemž v rozhodnutí řešená právní otázka má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, tj. v tomto jednotlivém případě, nýbrž z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (tj. pro jejich judikaturu), nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ se v soudem projednávané věci nejedná. Odvolací soud tu neřešil otázku zásadního právního významu ve vyloženém smyslu (dovolatel ji v dovolání ostatně ani výslovně neformuluje). Předpoklady pro závěr o přípustnosti dovolání v posuzované věci ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolací soud neshledal, proto dovolání navrhovatele jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §151 odst. 1, 2 a §2142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ČSSZ v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2002
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu