ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.275.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 275/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka, v právní věci žalobce Z. J., zastoupeného obecným zmocněncem, proti žalovanému T. j. Z. O., zastoupenému advokátem, o návrhu na přezkoumání rozhodnutí výkonného výboru žalovaného a rozhodnutí valných hromad žalovaného, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 165/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 5. 2001, č. j. 12 Co 486/99 – 65, takto:
Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 1999, č. j. 15 C 165/98 – 51, a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 5. 2001, č. j. 12 Co 486/99 – 65, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 25. 3. 1999, č. j. 15 C 165/98 – 51, zastavil řízení v té části, v níž bylo navrhováno zrušení rozhodnutí výkonného výboru TJ Z. O. ze dne 30. 9. 1998, dále v části, v níž je uvedeno, že valná hromada bude svolána jako mimořádná s počtem delegátů dle stavu členů k 30. 9. 1998, tj. 91, dále i v části, v níž bylo navrhováno zrušení rozhodnutí výkonného výboru TJ Z. O. ze dne 30. 9. 1998, v části, v níž je uvedeno, že „delegační listy připravené ing. Dobešem není možné použít, protože jsou vystaveny na pokračování permanentní valné hromady TJ“ a konečně i řízení o návrhu na prohlášení valné hromady konané dne 1. 10. 1998 za účasti delegátů oddílů házené a kuželek za usnášení schopnou a její rozhodnutí za platná a účinná. Soud zároveň zrušil rozhodnutí valné hromady konané dne 1. 10. 1998 za účasti delegátů oddílů zápasu, košíkové a Sportu pro všechny. Stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalobci povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Olomouci doplatek soudního poplatku. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána na základě ustanovení §15 zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. a že se zřetelem na toto ustanovení je třeba jako procesní předpis aplikovat ustanovení části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), které upravuje rozhodování o žalobách proti rozhodnutí správních orgánů. Pokud jde o dvě napadená rozhodnutí výkonného výboru žalovaného, soud podle ustanovení §205d OSŘ řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že se jedná o rozhodnutí, která nemohou být předmětem přezkoumávání soudem, neboť se nejedná o rozhodnutí orgánu sdružení. Rozhodnutí valné hromady oddílu zápasu, košíkové a Sportu pro všechny soud prvního stupně zrušil na základě závěru, že o počtu delegátů nebylo valnou hromadou rozhodnuto způsobem, jakým tento orgán, podle stanov žalovaného, má rozhodovat se zřetelem na bod VIII.6 stanov, tj. nadpoloviční většinou za poloviční většinu členů delegátů příslušného orgánu. Ohledně tohoto bodu žaloby, tj. posouzení platnosti rozhodnutí valné hromady oddílu házené a kuželek soud l. stupně uvedl, že tato valná hromada byla svolána za situace, kdy stanovy trpí nejasností a neurčitostí ohledně stanovení z jakého počtu členů má být vůbec počet delegátů určen. Proto jednání této valné hromady trpí takovými nedostatky, že je v rozporu se zákonem. Jednání nejvyššího orgánu žalovaného, založené na takovém zásadním nedostatku co do počtu členů a určení složení valné hromady, tedy zakládá její nezákonnost, a proto soud toto rozhodnutí zrušil. Pokud jde o posouzení platnosti rozhodnutí valné hromady za účasti delegátů oddílu házené a kuželek, dospěl k závěru, že v tomto směru nejsou rozhodnutí valné hromady přezkoumatelná soudem se zřetelem na ustanovení §15 zákona o sdružování občanů, a proto v této části řízení zastavil. V poučení o opravných prostředcích soud uvedl, že proti výroku pod bodem III. rozsudku (zrušení rozhodnutí valné hromady za účasti delegátů oddílu zápasu, košíkové a Sportu pro všechny) odvolání není přípustné a proti ostatním výrokům tohoto rozsudku připustil odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka Olomouc.
K odvolání žalovaného, které směřovalo proti výroku pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc, jako soud odvolací, usnesením ze dne 31. 5. 2001, č. j. 12 Co 486/99 – 65, odvolací řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, tj. že podle §250j odst. 4 OSŘ proti rozhodnutí soudu podle §250j odst. 1,2 OSŘ, tedy mimo jiné i proti výroku, kterým soud prvního stupně zrušil příslušné správní rozhodnutí, není odvolání přípustné. Odvolací soud se tedy ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle kterého bylo nutno v předmětné věci postupovat podle části páté OSŘ a dospěl k závěru, že v tomto řízení je zcela pojmově vyloučeno použití ustanovení části čtvrté o opravných prostředcích s výjimkami ve věcech důchodového pojištění. Podle názoru odvolacího soudu odvolací řízení a tedy ani žádný odvolací soud, který by byl funkčně příslušný k projednání opravného prostředku neexistují, nelze proto o odvolání žalovaného rozhodnout ani tak, že by bylo podle §218 OSŘ odmítnuto z důvodu, že proti němu není odvolání přípustné, neboť tím by fakticky bylo odvolání projednáno. Odvolací soud uzavřel, že pokud k rozhodnutí o odvolání neexistuje funkčně příslušný odvolací soud, jde podle §104 odst. 1 OSŘ o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, proto řízení zastavil. V poučení o opravných prostředcích odvolací soud připustil proti tomuto usnesení možnost podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR. K tomu je třeba ještě doplnit, že na předmětném usnesení odvolacího soudu byla vyznačena právní moc rozsudku dnem doručení právním zástupcům účastníků. Na základě uvedeného poučení o opravných prostředcích podal žalovaný na poště poslední den patnáctidenní lhůty podání označené jako odvolání proti usnesení Krajského soud v Ostravě – pobočka Olomouc k Nejvyššímu soudu ČR. Pokud jde o důvod odvolání, odkázal žalovaný na ustanovení §205 odst. 2 písm. g) OSŘ, neboť podle jeho názoru rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný vyjádřil nesouhlas se závěry odvolacího soudu, neboť podle jeho názoru, domáhá-li se žalovaný zrušení rozsudku pro nesprávné právní posouzení věci, pro nesprávnou aplikaci procesních předpisů při nalézání práva, musí dojít v rámci odvolacího řízení k přezkumu právní kvalifikace uplatněného nároku odvolacím soudem. Podle názoru žalovaného došlo k základnímu pochybení již při rozhodování soudu prvního stupně tím, že tento soud provedl přezkum rozhodnutí valné hromady TJ Z. O. v režimu správního soudnictví, neboť v předmětné věci se nejednalo ani o rozhodnutí orgánu veřejné správy ani o zákonem svěřené rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Z uvedeného žalovaný dovodil, že pokud soud prvního stupně postupoval při rozhodování podle nesprávné právní normy, jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tedy možné napadnout takovéto rozhodnutí odvoláním, a to i přes nesprávné poučení soudu. V souladu s platným právem je odvolací soud povinen projednat věc, v níž se odvolatel domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí, což v daném případě znamená nové právní posouzení věci. Odmítnutím odvolacího soudu projednat věc pro absenci věcné příslušnosti postupoval tento soud v rozporu s příslušnými ustanoveními OSŘ i s logikou odvolacího řízení. Z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že v případě aplikace nesprávné právní normy neexistuje žádný prostředek, jímž by bylo možno pochybení odstranit, což znamená, že účastníkovi je v rozporu se zákonem odepřena jakákoliv ochrana proti nesprávnému rozhodnutí soudu prvního stupně. Závěrem žalovaný poukázal na své právo dovolat se ochrany svých práv a oprávněných zájmů u nezávislého soudu, zaručené Listinou základních práv a svobod. Navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k odvolání nevyjádřil.
V předmětné věci musel Nejvyšší soud, jako soud dovolací, nejprve zkoumat, o jaký druh podání se jedná a je-li k projednání takového podání funkčně příslušný. Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení §10a OSŘ funkčně příslušný projednávat dovolání proti rozhodnutí krajských a vrchních soudů. Podle §236 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, ustanovení §241 OSŘ stanoví povinné zastoupení, náležitosti a důvody dovolání, přičemž podle odst. 2 citovaného ustanovení v dovolání musí být kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá a čeho se dovolatel domáhá.
V předmětné věci podal žalovaný 15. den po doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR podání označené jako odvolání, a to na základě nesprávného poučení odvolacího soudu, který proti svému rozhodnutí v odvolacím řízení připustil odvolání do 15 dnů od doručení k Nejvyššímu soudu ČR. Zároveň na tomto svém rozhodnutí vyznačil den nabytí jeho právní moci dnem doručení. Vzhledem k tomu, že předmětné podání označené jako odvolání obsahuje všechny náležitosti stanovené zákonem pro dovolání a napadá pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud posoudil toto podání (označené jako odvolání) jako dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu. Je tedy funkčně příslušný k jeho projednání. Nejvyšší soud dále zjistil, že toto dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 OSŘ, že bylo podáno ve lhůtě určené v §240 odst. 1 OSŘ a splňuje formální i obsahové náležitosti podle §241 OSŘ.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. f) OSŘ, neboť odvolací řízení bylo odvolacím soudem zastaveno. Jako důvod svého nesouhlasu s napadeným rozhodnutím uvedl žalovaný nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, což je dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d) OSŘ.
Dovolací soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné.
Žalovaný (dále jen dovolatel) vytýká napadenému usnesení odvolacího soudu zejména to, že stejně jako soud prvního stupně postupoval, při posuzování jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, podle ustanovení části páté OSŘ, která upravuje správní soudnictví. Předmětem žaloby je přezkoumání rozhodnutí výkonného výboru a valných hromad T. j. Z. O. Nejprve je tedy třeba zkoumat, jak správně dovodil soud prvního stupně, zda a podle kterého právního předpisu je přípustné takovou žalobu podat a dále pak, podle které procesní normy postupovat. Jak vyplývá ze stanov, TJ Z. O. je občanským sdružením s právní subjektivitou, které sdružuje členy sportovních oddílů. Toto občanské sdružení vzniklo jak právnická osoba v souladu s ustanovením §2 a §6 zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů dnem jeho registrace Ministerstvem vnitra ČR. Podle ustanovení §15 cit. Zákona, považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat okresní soud o jeho přezkoumání. Jak vyplývá z tohoto ustanovení, zákon zde poskytuje ochranu členům občanských sdružení před nezákonným postupem jeho orgánů nebo před postupem, který je v rozporu se stanovami sdružení. Soudní ochrana je zde založena na kasačním principu, to znamená, že okresní soud podle citovaného ustanovení posoudí zákonnost rozhodnutí sdružení, jeho soulad se stanovami a poté vydá rozhodnutí, jímž žalobu zamítne nebo rozhodnutí zruší, popřípadě řízení zastaví. Soud však postupuje přiměřeně podle části třetí občanského soudního řádu, nikoliv podle části páté, která upravuje správní soudnictví. Je tomu tak proto, že podle §244 OSŘ ve správním soudnictví přezkoumávají soudy zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. To znamená, že se vždy musí jednat o výkon veřejné (a tedy nikoliv soukromé) správy. Zákon zde rozděluje správní orgány do dvou skupin: na orgány státní správy a územní samosprávy, která jsou bez dalšího soudem přezkoumatelná a na orgány zájmové samosprávy a dalších právnických osob. Tato druhá skupina musí splňovat dvě základní podmínky: za prvé jim musí být zákonem svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a za druhé musí jít o rozhodování v oblasti veřejné správy. Soud tedy musí u druhé skupiny vždy zkoumat, zda pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech je založena zákonem, nikoliv např. podzákonnou právní normou, stanovami nebo statutem a dále zda jde o rozhodnutí v oblasti veřejné správy. Podle ustanovení §250j odst. 4 OSŘ proti rozhodnutí soudu není přípustný opravný prostředek.
Podle ustanovení zákona o sdružování občanů je občanské sdružení soukromoprávní právnickou osobou, do jejíhož postavení a činnosti mohou státní orgány zasahovat jen v mezích zákona a jejíž orgány v žádném případě nemají zákonem založenou pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech právnických nebo fyzických osob v oblasti veřejné správy. Tyto orgány rozhodují na základě stanov sdružení v zájmové oblasti svých členů, tedy pouze v oblasti soukromé, nikoliv veřejné.
Z výše uvedeného vyplývá, že soudy obou stupňů pochybily v prvé řadě v tom, že zřejmě nesprávně posoudily právní charakter občanského sdružení TJ Z. O. a jeho orgánů a na základě toho rozhodovaly podle ustanovení občanského soudního řádu o správním soudnictví, když pro to nebyly splněny základní podmínky stanovené uvedeným procesním předpisem.
Soud prvního stupně dále pochybil v tom, že ačkoliv rozhodoval v režimu správního soudnictví, připustil proti svému rozhodnutí odvolání, tedy podal účastníkům nesprávné poučení o přípustnosti opravného prostředku. To je v rozporu s ustanovením §250j odst. 4 OSŘ, podle něhož proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není přípustný opravný prostředek. Na základě tohoto nesprávného poučení podal žalovaný odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka Olomouc, kterému za dané situace nezbylo než řízení zastavit, neboť jak správně dovodil, ve správním soudnictví není žádný funkčně příslušný soud k projednání opravného prostředku. Odvolací soud však pochybil v tom, že proti svému usnesení o zastavení řízení připustil odvolání, když pro takový postup v OSŘ není opora. Na základě tohoto nesprávného poučení podal žalovaný ve stanovené 15denní lhůtě opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.
V předmětné věci se jedná o zcela specifické přezkumné řízení před okresním soudem. Jde o řízení kasační, v němž soud prvního stupně posoudí zákonnost napadených rozhodnutí občanského sdružení a jejich soulad se stanovami, doplní dokazování tak, aby mohl věc náležitě posoudit, zejména výslechem dalších svědků. Poté vydá konečné rozhodnutí, proti němuž není opravný prostředek přípustný. Přitom bude přiměřeně postupovat podle části třetí OSŘ. V případě, že by některý z účastníků dospěl k závěru, že rozhodnutím okresního soudu došlo k porušení jeho základních práv, má možnost podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu.
Z výše uvedeného vyplývá, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou podle §241 odst. 3 písm. d) OSŘ, tedy jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud použil jinou právní normu, než kterou měl správně použít. Vzhledem k tomu, že stejnou vadou je postiženo i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud jak napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc se vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude tento soud postupovat v souladu s ustanovením §243d OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu