ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.285.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 285/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně M. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. p. P., a. s., , o 500.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 28/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2000, č.j. 1 Co 56/2000-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 11. 1999, č.j. 23 C 28/96-103, zamítl žalobu, jíž žalobkyně požadovala, aby soud žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobkyni 500.000,- Kč v souvislosti se zhotovením olejomalby podle starého námětu „pivaře“, kterou žalovaný podle žalobkyně v rozporu s autorským právem a bez souhlasu k užití díla užívá k rozsáhlé reklamní kampani. Krajský soud po obsáhlém dokazování dospěl k závěru, že výtvor žalobkyně není osobitým tvůrčím zpracováním jiného díla, nové původní dílo nevzniklo a žalobkyni proto nároky dle autorského zákona nepřísluší.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (§9 odst. 2 písm. b/, §10 odst. 2 o.s.ř.) rozsudkem ze dne 31. 5. 2000, č.j. 1 Co 56/2000-129, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, návrh na připuštění dovolání zamítl. Odvolací soud převzal pro své rozhodnutí skutková zjištění soudu prvního stupně. Uvedl, že autor, jehož právo bylo porušeno, se může domáhat, aby rušení jeho práva bylo zakázáno a může požadovat přiměřené zadostiučinění a to i v peněžité částce, vznikla-li porušením práva závažná újma nemajetkové povahy a přiznání jiného zadostiučinění by se nejevilo postačujícím. Protože dílo, o něž se v posuzované věci jedná, není dílem uměleckým ve smyslu autorského práva, není žaloba co do základu po právu. Navíc žalobkyně svůj nárok opírá o nedostatek souhlasu s širším užitím díla, ale újmu nemajetkové povahy netvrdí a neprokazuje patrně proto, že žádná nevznikla (§2, §3, §31, §32 odst. 1 zák. č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, autorský zákon). Návrh žalobkyně na připuštění dovolání pro otázku, „… zda žalobkyně vytvořila autorské dílo…“ neshledal opodstatněným, když tato otázka není zásadního právního významu a soud takovou otázku v rozhodnutí neřešil.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vytkla, že odvolací soud o jejím návrhu na připuštění dovolání nerozhodl ani kladně, ani záporně. Vyslovila přesvědčení, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadní; poukázala na ust. §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle nějž je dovolání ve věci přípustné. Jinak s odvoláním na ust. §241 odst. 3 písm. b), c), d) o. s. ř. vznesla výtku vad spočívající v tom, že odvolací soud nevyžádal revizní znalecký posudek a že připustil, aby znalec posuzoval i právní problematiku věci. Považuje za pochybení odvolacího soudu, že pro své rozhodnutí převzal zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně, neboť je shledává nesprávným. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je proto nesprávné i z hlediska právních závěrů ve věci. Pojmový znak autorského díla podle žalobkyně nelze zaměňovat a směšovat s požadavkem určitého stupně hodnoty díla, jak podle žalobkyně odvolací soud učinil. Jestliže předlohu tvořila ne příliš čitelná černobílá předloha, pak její dotvoření spolu s převedením do barev tvoří autorské dílo. Na podporu tvrzení o hodnotě onoho díla pro žalovaného uvedla, že žalovaný začal rozsáhlou propagační kampaň svého piva, k níž využívá právě tento obraz. Ve snaze „ošidit“ žalobkyni dal vyretušovat na provedeních díla autorskou signaturu žalobkyně.
Vycházeje z čl. 17 části dvanácté hlavy první zák. č. 30/2000 Sb. dovolací soud projednal a posoudil dovolání podle občanského soudního řádu před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb., když rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před účinností tohoto zákona.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vykazuje všechny náležitosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku ve smyslu ust. §241 odst. 1, 2 o. s. ř. a bylo podáno ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o.s.ř.), zabýval se dovolací soud posouzením přípustnosti dovolání (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Žalobkyně napadenému rozsudku odvolacího soudu nevytýká žádnou z vad ve smyslu ust. §237 odst. 1 o. s. ř., pro níž je bez zřetele na výsledek řízení či formu rozhodnutí dovolání vždy přípustné. Ani dovolací soud vady v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. taxativně uvedené neshledal.
Podle obsahu spisu odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Námitka žalobkyně, že odvolací soud nerozhodl o jejím návrhu na připuštění dovolání ve smyslu ust. §239 odst. 1 o. s. ř., není správná. Rozsudek odvolacího soudu vedle výroku o věci samé obsahuje i výrok, že návrh na připuštění dovolání se zamítá. V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že k dovolacímu přezkumu předložená otázka a sice, zda navrhovatelka vytvořila autorské dílo, není právní otázkou zásadního významu a navíc, soud tuto otázku neřešil. Ani odkaz na ust. §238 odst. 1 písm.b) o. s. ř., z nějž žalobkyně rovněž dovozuje přípustnost dovolání, není případný. Rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu je prvním rozsudkem ve věci; jeden ze základních předpokladů pro závěr o přípustnosti dovolání podle uvedeného ustanovení, které předpokládá, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku, neboť je vázán právním názorem odvolacího soudu v dřívějším zrušovacím rozhodnutí, tak není naplněn.
Občanský soudní řád v ust. §239 odst. 2 při splnění předpokladů v tomto ustanovení uvedených upravuje přípustnost dovolání, pakliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. O takové rozhodnutí se jedná, jestliže řeší právní otázku významnou z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec a je významná pro věc samu. Z tohoto hlediska nemohou obstát výtky žalobkyně ve vztahu ke skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při rozhodování o věci vycházel; závěr o přípustnosti dovolání podle ust. §239 o. s. ř. lze učinit jen pro řešení právní otázky. Odvolací soud posuzoval právo na slušné vypořádání ve smyslu ust. §31 autorského zákona v souladu s ustálenou judikaturou, rovněž tak i nároky z porušení autorského práva ve smyslu ust. §32 autorského zákona. Žalobkyně netvrdila skutečnosti rozhodné z hlediska ust. §31 autorského zákona a sice společensky neodůvodněný majetkový prospěch získaný dalším převodem vlastnictví díla a netvrdila ani závažnou újmu nemajetkové povahy, vzniklou porušením autorského práva. Tvrzení, že žalovaný užívá její dílo ve větším rozsahu, než bylo ujednáno a že k širšímu využití díla nedala žalobkyně souhlas, není způsobilé závěru, že z těchto hledisek je rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 2 o. s. ř.). Dovolací soud proto nemohl učinit závěr o přípustnosti dovolání, když ani jiné právní otázky nečiní napadené rozhodnutí zásadního významu.
Jiné vady ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., na něž žalobkyně odkazuje, jsou jedním z dovolacích důvodů, zohledněny mohou být jen v rámci přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu na podkladě přípustného dovolání. V posuzované věci však dovolání proti pravomocnému rozhodnutí soudu není přípustné.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle ust. §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítnout (§243b odt. 4 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §142 odst. 1 (§224 odst. 1, §243b odst. 4 o.s.ř.) za stavu, kdy v dovolacím řízení úspěšnému žalobci náklady ve spojení s tímto řízením nevznikly a žalobkyně, která v tomto řízení neměla úspěch, nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2002
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu