ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.444.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 444/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců 1) A. B. a 2) O. B., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému S. T., s. r. o., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 1138/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2001, č. j. 22 Co 44/2001–183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení 1.750,- Kč, k rukám JUDr. L. F., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2001, č. j. 22 Co 44/2001–183, změnil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. listopadu 1997, č. j. 7 C 1138/96-99, kterým byla zamítnuta žaloba na určení vlastnictví žalobců k nemovitostem tak, že určil, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. 622 pro obec a katastrální území V., tj. k domu čp. 11 s příslušenstvím se stavbou chléva, konírny, kůlny, špejcharu, přístavku, stodoly, vepřína, nového vepřína se studnou a venkovními úpravami a s parcelami č. 66 a č. 190, a to ve společném jmění manželů. Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náklady odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud výslovně uvedl, že rozhodoval podle občanského soudního řádu platného do 31. 12. 2000, vzhledem na část dvanáctou, hlavu I., odstavec 15 zákona č. 30/2000 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobců i žalovaného doručen dne 11. května 2001 a téhož dne tedy nabyl právní moci (§31, §49 občanského soudního řádu - dále jen OSŘ).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný podáním datovaným dne 10. července 2001 u soudu prvního stupně dne 11. července 2001 osobně dovolání.
Podle přechodných ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. (novela OSŘ) se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, podle bodu 17 tohoto zákona se dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaném po řízení provedeném podle dosavadních předpisů projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů.
Na základě výše uvedených ustanovení tedy Nejvyšší soud, jako soud dovolací, posuzoval včasnost podaného dovolání podle ustanovení §240 OSŘ před novelou OSŘ provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., podle něhož účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 11. května 2001, byl, podle §57 odst. 2 OSŘ, posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 11. červen 2001. Dovolání podané žalovaným u soudu až dne 11. července 2001 bylo tedy podáno zjevně opožděně.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 4 za použití ustanovení §218 písm. a) OSŘ dovolání jako opožděné odmítl.
Dovolatel nebyl v dovolacím řízení po procesní stránce úspěšný, proto mu byla uložena povinnost zaplatit každému žalobci na nákladech dovolacího řízení za jeden hlavní úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) po 1.000,- Kč, se snížením o 20 % za zastupování dvou osob (§12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění), tj. po 800,- Kč a na náhradě hotových výdajů po 75,- Kč, tedy celkem 1.750,- Kč, k rukám advokáta žalobců JUDr. L. F., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. dubna 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu