ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.517.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 517/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci projednání dědictví po zůstavitelce V. N., za účasti 1) MUDr. V. B., zastoupené advokátkou a 2) ing. M. N., zastoupeného advokátkou, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. D 415/98, o dovolání ing. M. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2001, č. j. 17 Co 240/2001-184, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 9. 3. 2001, č. j. D 415/98– 173, určil ve výroku ad. I. obecnou cenu zůstavitelčina majetku částkou 9.356.639,08 Kč, výši dluhů částkou 7.814,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 9.348.825,08 Kč. Ve výroku ad. II. potvrdil, že veškerý zůstavitelčin majetek nabyli jako dědicové ze zákona MUDr. V. B. z ideálních třech čtvrtin a ing. M. N. z ideální jedné čtvrtiny, kteří podle poměru toho, co z dědictví nabyli, uhradí i náklady pohřbu a pohledávku Okresního úřadu v H. B. jako nedoplatek za pobyt zůstavitelky v Domově důchodců. Ve výroku ad. III. stanovil výši odměny notáře a náhradu jeho nákladů a uložil dědicům, aby tuto odměnu a náhradu nákladů uhradili notáři tak, že MUDr. V. B. uhradí částku 15.801,30 Kč a ing. M. N. částku 5.267,10 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že v průběhu dokazování byl zjištěn veškerý majetek i dluhy zůstavitelky a jediní dva dědicové, dcera MUDr. V. B. a syn ing. M. N. dědictví po zůstavitelce neodmítli. Soud poté posoudil závěť zůstavitelky ze dne 12. 7. 1996, pořízenou notářským zápisem notářky v Ch., podle níž jednak zůstavitelka stanovila že „veškerý majetek nemovitý i movitý, který po mé smrti zůstane, nechť nabyde má dcera V. B.“ a dále uvedla, že touto listinou zároveň vyděďuje ing. M. N., který se vůči její osobě dopustil odsouzeníhodného chování.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětná listina neobsahuje žádný ze zákonných důvodů k vydědění podle ustanovení §469a občanského zákona (dále jen ObčZ) a proto k ní nepřihlížel. Pokud jde o posouzení otázky, zda zůstavitelka v závěti pořídila o veškerém svém majetku, soud prvního stupně z provedeného dokazování, při aplikaci §34 ObčZ dovodil, že zůstavitelka V. N. závětí ze dne 12. 7. 1996 pořídila o veškerém svém jmění, tedy i včetně jejího obchodního podílu a pohledávek. Soud přitom vyšel zejména ze svědectví notářky JUDr. O. Z., která závěť sepisovala. Podle ní z projevu vůle zůstavitelky při sepisování závěti bylo zřejmé, že si přála, aby dědičkou veškerého jmění se stala její dcera a syn aby nenabyl nic. Rovněž uvedla, že zůstavitelka se nezmínila o tom, že by vlastnila nějaký obchodní podíl. Podle přesvědčení zůstavitelčiny dcery V. B., zůstavitelka jako starší osoba nevěděla přesně, co znamená pojem movitý a nemovitý majetek a byla tedy přesvědčena, že se jedná o závěť univerzální.
Soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že ObčZ neobsahuje definici movitého majetku, ale pouze definici movitých věcí, poukázal však na ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, který pojem movitý majetek používá. Vzhledem k tomu, že dědicové neuzavřeli ohledně vypořádání dědictví dohodu, soud prvního stupně podle §484 ObčZ potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů.
K odvolání ing. M. N. Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. 11. 2001, č. j. 17 Co 240/2001–184, potvrdil usnesení okresního soudu v napadených výrocích pod body II. a III. o potvrzení nabytí dědictví a o odměně a náhradě nákladů notářky. Zároveň připustil proti tomuto usnesení dovolání k řešení otázky, zda takový výklad závěti zřízené ve formě notářského zápisu, podle něhož zůstavitel souslovím „veškerý nemovitý i movitý majetek“ mínil všechen majetek včetně obchodního podílu, je vždy v rozporu s jazykovým projevem. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku zcela ztotožnil s postupem i závěry soudu prvního stupně. Uzavřel, že soud prvního stupně provedl úplná skutková zjištění, která podřadil pod odpovídající právní ustanovení a správně je zhodnotil, stejně tak správně rozhodl i o odměně a náhradě nákladů notáři. Zdůraznil, že výklad, podle něhož souslovím „veškerý movitý a nemovitý majetek“ mínila zůstavitelka veškerý svůj majetek (nikoliv jen movité a nemovité věci v právním slova smyslu), nelze v daném případě pokládat za interpretaci v rozporu s jazykovým projevem, nejedná se tedy o „výklad nepřípustně rozšiřující“, jak ve svém odvolání tvrdil ing. M. N.
Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle kterého by měl být při výkladu projevu vůle zůstavitelky brán zřetel na to, jak s pojmem movitý majetek pracují některé právní předpisy. To o vůli zůstavitelky při sepisování závěti nic nevypovídá, proto k tomu odvolací soud nepřihlížel. Závěrem odvolací soud odůvodnil připuštění dovolání specifikem projednávané věci spočívajícím v tom, že závěť, o jejíž výklad se jedná, byla pořízena formou notářského zápisu, zatímco dovolací soud se doposud zabýval pouze výkladem závětí, které nebyly zřízeny notářským zápisem. Z toho důvodu odvolací soud výklad předmětné závěti pokládá za otázku zásadního právního významu.
Proti tomuto usnesení podal ing. M. N. (dále jen dovolatel) včasné dovolání, v němž jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Uvedl, že pokud notář, jako osoba práva znalá, uvede do notářského zápisu údajně veškerý majetek zůstavitelky slovy „veškerý movitý i nemovitý majetek“, je toto znění zavádějící a odporuje příslušným ustanovením občanského zákoníku z hlediska nároků, které na tento úkon kladou ustanovení §§34 – 40a ObčZ. Účelem notářského zápisu je vyhnout se nebezpečí neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu, které by způsobily jeho neplatnost. Podle názoru dovolatele nelze přihlížet k interpretaci vůle zůstavitelky notářkou, která závěť sepisovala. Podle přesvědčení dovolatele je zřejmé, že vůlí zůstavitelky bylo vyřešit pořízenou závětí pouze a výhradně svůj movitý a nemovitý majetek a formulaci použitou v závěti nelze vykládat rozšiřujícím způsobem, neboť by to odporovalo zákonu a přivolalo by to pochyby o tom, co který notářský zápis obsahuje a jaká byla skutečná vůle zůstavitele. Forma pořízení závěti notářským zápisem má předejít veškerým pozdějším komplikacím, zejména pokud jde o formulace použité v závěti tak, aby tento dokument vyhovoval všem zákonným požadavkům.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Podle přechodných ustanovení části dvanácté, hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb., č. 17, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednávají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že uvedená podmínka je v předmětném řízení splněna, postupoval dovolací soud podle ustanovení občanského soudního řádu platných před jeho novelou č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo tedy podáno účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle §241 odst. 1 OSŘ, bylo podáno ve lhůtě určené v §240 odst. 1 OSŘ a splňuje formální i obsahové náležitosti podle §241 OSŘ.
Přípustnost dovolání byla založena výrokem usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §239 odst. 1 OSŘ k řešení právní otázky, zda výklad závěti zřízené ve formě notářského zápisu, podle něhož zůstavitel souslovím „veškerý movitý i nemovitý majetek“ mínil všechen majetek včetně obchodního podílu, je vždy v rozporu s jazykovým projevem. Jen v tomto rozsahu je dovolací soud oprávněn se věcí zabývat a vyslovit se k právnímu názoru odvolacího soudu, s příslušnými závěry z toho vyplývajícími.
V předmětné věci se tedy jedná o posouzení otázky, zda výklad projevu vůle zůstavitelky v závěti, která byla pořízena formou notářského zápisu znějící „veškerý majetek movitý i nemovitý, který po mé smrti zůstane, nechť nabyde má dcera V. B.“, spočívající v tom, že tímto výrokem byl míněn veškerý majetek včetně obchodního podílu – tak jak jej učinily oba soudy - je vždy v rozporu s jazykovým projevem.
Podle názoru dovolacího soudu je k vyřešení této otázky nutno rozdělit zmíněný problém do dvou okruhů: za prvé jaký je výklad obsahu pojmu veškerý movitý a nemovitý majetek a za druhé jak tento pojem vyložit v kontextu předmětné věci, zejména s ohledem na ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen ObčZ).
Podle §118 odst. 1 ObčZ mohou být předmětem občanskoprávních vztahů věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Ustanovení §119 ObčZ rozlišuje věci movité a nemovité, přičemž blíže specifikuje pouze věci nemovité, jimiž jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Podle §114 obchodního zákoníku obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným představuje účast společníka na společnosti a z této účasti plynoucí práva a povinnosti. ObčZ ani žádný jiný zákon nepodává definici věci movité, tradičně bývají za věci movité označovány věci, které lze přemístit z místa na místo bez narušení jejich podstaty. Z výše uvedeného vyplývá, že občanský zákoník rozlišuje věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Podle obchodního zákoníku obchodní podíl nelze podřadit pod věc, ale pod práva, případně jiné majetkové hodnoty. Závěť však obsahuje pojem „veškerý majetek movitý i nemovitý“.
V žádné právní normě však nenajdeme definici pojmu „movitý majetek“ či „nemovitý majetek“, ani samotného pojmu majetek, i když, jak již uvedl soud prvního stupně, některé právní normy těchto pojmů používají, ale vesměs jako prostředku vyjadřovacího nebo legislativní zkratky. Pojem majetek je pojem obsahově značně široký, pod který lze zařadit cokoliv z aktiv, která nějaká osoba vlastní. V běžném životě se tento pojem používá v tomto širokém smyslu, to znamená, že se pod něj zahrnují všechny věci, práva i jiné hodnoty, které osoba vlastní. Lze tedy učinit závěr, že obsah sousloví „veškerý movitý i nemovitý majetek“ platné právní normy dostatečně nedefinují. Je tedy nutno obsah tohoto sousloví vždy vykládat v souvislosti s právním úkonem, respektive s projevem vůle, v němž byl použit, v daném případě v souvislosti se závětí. Při jeho výkladu je nutné postupovat podle ustanovení §35 odst. 2 ObčZ, podle něhož právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud uvážil, že zůstavitelka dne 12. 7. 1996 pořídila notářským zápisem sepsaným JUDr. O. Z. závěť, jíž veškerý majetek movitý i nemovitý, který po její smrti zůstane, odkázala své dceři MUDr. V. B. Současně stejnou listinou vydědila svého syna ing. M. N., neboť se vůči ní dopustil odsouzeníhodného chování spočívajícího v tom, že v době její nepřítomnosti odnesl z jejího bytu bez jejího vědomí obrazy, sklo, porcelán, sošky a část úspor a odvezl je s sebou do USA. Notářka JUDr. O. Z. ve své svědecké výpovědi uvedla, že zůstavitelka se při sepisování závěti vůbec nezmínila o tom, že by vlastnila nějaký obchodní podíl nebo že by měla nějaké dluhy, tedy neposkytla notářce všechny údaje o svých majetkových poměrech. Notářka dále uvedla, že z projevu vůle zůstavitelky bylo zřejmé, že si přeje, aby dědičkou veškerého jejího majetku se stala její dcera a syn aby nic nenabyl. Projev vůle, podle něhož mělo veškeré jmění připadnout dceři, byl vážný a srozumitelný.
Z výše uvedeného lze, podle názoru dovolacího soudu, jednoznačně dovodit, že vůlí zůstavitelky bylo, aby veškeré hodnoty, které vlastní, přešly po její smrti do vlastnictví pouze její dcery. Vyplývá to i ze skutečnosti, že zůstavitelka jasně projevila úmysl vydědit svého syna, i když pro nesplnění zákonných podmínek bylo toto vydědění posouzeno jako neplatné. Nebyl navržen ani proveden žádný důkaz, který by svědčil o tom, že zůstavitelka nechtěla pořídit o veškerém svém majetku, ale pouze o movitých a nemovitých věcech.
Dovolací soud zvážil i tu skutečnost, že závěť byla pořízena formou notářského zápisu, tedy sepsána notářkou jako osobou právnicky vzdělanou. Tudíž projev obsahu vůle zůstavitelky měl být v notářském zápise proveden jednoznačně tak, aby nevzbuzoval žádné pochybnosti. Jak vyplynulo z výpovědi notářky, zůstavitelka ji neinformovala o tom, že vlastní nějaký obchodní podíl ani o existenci svých dluhů. Kromě toho ani nelze vyloučit, že důvodem, proč zůstavitelka notářku neinformovala o existenci svého obchodního podílu bylo, že si tuto skutečnost neuvědomila nebo na ni v dané chvíli zapomněla.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl dovolací soud k závěru, že výklad obsahu sousloví „veškerý movitý i nemovitý majetek“, jímž je míněn všechen majetek včetně obchodního podílu, není vždy v rozporu s jazykovým projevem. Je ovšem nezbytné takovýto projev vůle vždy vykládat podle skutečné vůle toho, kdo právní úkon učinil, a to i v případě jedná-li se o právní úkon učiněný formou notářského zápisu, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 ObčZ. V daném případě projev vůle zůstavitelky zanechat dceři veškerý movitý i nemovitý majetek je zcela v souladu s obsahem její vůle, tj. aby její dcera nabyla všechen její majetek. Tento obsah její vůle byl rovněž zjištěn z provedených důkazů. Jinými slovy, poněvadž není možno dospět k jednoznačnému výkladu pojmu „veškerý movitý i nemovitý majetek“, je třeba obsah tohoto pojmu vždy vykládat v souladu s obsahem projevu vůle zůstavitele v konkrétním případě, pokud jej lze jednoznačně zjistit. V daném případě skutečný obsah vůle zůstavitelky bylo možno jednoznačně zjistit prostřednictvím provedených důkazů, takže lze učinit závěr, že v předmětné věci výklad právního úkonu vyjádřeného slovy není v rozporu s jazykovým projevem.
Dovolací soud se tedy ztotožnil s právním názorem soudů obou stupňů, žádná z námitek dovolatele, zpochybňující správnost právních závěrů usnesení soudů obou stupňů, neobstála. Vady podle ustanovení §237 odst. 1 OSŘ, pro něž je dovolání přípustné vždy, nebyly tvrzeny a dovolacím soudem, který je vždy povinen napadené rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska těchto vad posuzovat, shledány nebyly.
Dovolací soud proto dovolání zamítl podle ustanovení §243b odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu