ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.574.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 574/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobců 1) Ing. J. R. a 2) L. B. proti žalovanému R., státní podnik B. v likvidaci, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 1336/92, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2001, č. j. 14 Co 2/99-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 30. 11. 2001, č. j. 14 Co 2/99-212, změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 11. 1998, č. j. 6 C 1336/92-170 tak, že zamítl pro nedostatek právního zájmu žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 24. 10. 1985 mezi prodávajícím J. R. a kupujícím podnikem státního obchodu R. B., týkající se nemovitostí v této smlouvě blíže vymezených.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále jen dovolatelé) dovolání, kterým napadli zmíněný rozsudek pouze ve výroku jímž jim byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů, jak žalovanému tak i České republice – Okresnímu soudu v Břeclavi.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení §241 odst. l OSŘ, že je podané ve lhůtě určené v §240 odst. l OSŘ, a splňuje formální i obsahové náležitosti podle §241 odst. 2 OSŘ, se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení §236 odst. l. OSŘ lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238 odst. 1 písm. a/ OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolatelé však podali dovolání jen proti výroku o náhradě nákladů řízení, tedy proti vedlejšímu výroku napadeného rozsudku. Ze znění citovaného ustanovení pak vyplývá, že dovolání není přípustné proti vedlejším výrokům rozsudku odvolacího soudu, mezi něž patří i výrok o náhradě nákladů řízení.
Nezbylo tedy Nejvyššímu soudu, jako soudu dovolacímu, než dovolání odmítnout podle ustanovení §243b odst. 4, za použití §218 odst. 1 písm. c/ OSŘ, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, za použití ustanovení §224 odst. 1 OSŘ. a §142 odst. 1 OSŘ, protože dovolatelé v dovolacím řízení neuspěli a žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2002
JUDr. František Duchoň, v. r.
předseda senátu