ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.681.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 681/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky M. v. B., proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o starobní důchod, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Ca 229/96, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2000, č.j. 2 Cao 108/99-165, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatelky rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. června 1998, č.j. 27 Ca 229/96-88, jímž bylo k opravnému prostředku navrhovatelky potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 8. 1996, č. 215 709 431, jímž byl navrhovatelce od 1. 1. 1996 přiznán starobní důchod 1.450,- Kč měsíčně podle §29 zákona č. 155/1995 Sb., změnil tak, že označené rozhodnutí odpůrkyně zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení, v němž z důvodů v odůvodnění rozsudku podrobně uvedených přizná navrhovatelce poměrný starobní důchod od září 1993 a uhradí jí rozdíl mezi přiznanou a dosud vyplacenou dávkou.
V podaném dovolání navrhovatelka vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval jejím požadavkem na náhradu úroků z prodlení, namítá, že řízení u odvolacího soudu tak bylo stiženo vadou podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věta první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu neobsahující poučení o dovolání byl vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů; zástupci navrhovatelky byl doručen dne 7. srpna 2000, jak spolehlivě plyne z doručenky rozsudku, založené ve spise a téhož dne byl doručen též odpůrkyni. Navrhovatelka podala dovolání sepsané dne 4. července 2001 dovolacímu soudu poštou jako obyčejnou listovní zásilku, jež byla Nejvyššímu soudu doručena dne 10. července 2001; otisk razítka pošty na zásilce je nečitelný. Dovolatelka v podaném dovolání m.j. provádí výčet korespondence mezi ní a jejím zástupcem v době od srpna roku 2000 do ledna 2001 a navazující korespondence, kterou vedla s Vrchním soudem v Praze v březnu a dubnu roku 2001, Advokátní komorou v květnu roku 2001 a novým advokátem, který jí dopisem ze dne 20. 6. (2001) oznámil, že odmítá podat dovolání pro zmeškání třicetidenní lhůty k dovolání.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 7. srpna 2000 (§159 odst. 1 o.s.ř.) a že lhůta k dovolání uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1, 2 o.s.ř. dnem 7. září 2000 (čtvrtek). Dovolání navrhovatelky bylo ovšem zcela zjevně podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž bylo možno se zabývat dalšími okolnostmi - odmítnuto.
Pro úplnost lze dodat, že podle usnesení Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 1997, sp. zn. III. ÚS 312/97, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 9, ročník 1997 – III. díl, č. 21, z absence poučení o možnosti podat dovolání z rozhodnutí odvolacího soudu nelze vyvozovat procesní pochybení odvolacího soudu, ani to, že tímto postupem byla dovolatelce znemožněna soudní ochrana.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a České správě sociálního zabezpečení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (bod 10 části dvanácté hlavy 1 zák. č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2002
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu