ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.189.2002.1
sp. zn. 33 Odo 189/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. G., zastoupeného, advokátem, proti žalované K. p., a. s., s adresou pro doručování C. p. K. p., a. s., o zaplacení 648 004 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 277/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2001 č. j. 20 Co 491/2000-49, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. května 2000 č. j. 30 C 277/99-26 uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 648 004 Kč spolu s 23% úrokem z prodleni od 19. 9. 1998 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce uzavřel 30. 4. 1998 se žalovanou pojistnou smlouvu č. …, ve které bylo mj. sjednáno pojištění krádeže a loupeže souboru vlastních movitých věcí, vlastních zásob a cizích věcí převzatých. V době od 22,15 hod. dne 14. 6. 1998 do 6,30 hod. dne 15. 6. 1998 došlo ke vloupání do pojištěného objektu tak, že neznámý pachatel nezjištěným předmětem vypáčil ochrannou plechovou schránku telefonní přípojky z ulice, v ní odpojil zabezpečovací signalizační zařízení objektu žalobce, poté překonal branku plotu, vnikl dovnitř, kde ze dvora dosud nezjištěným způsobem, resp. za použití neznámého přípravku či nástroje překonal uzamčené dveře vedoucí do skladu a rukodílny. Tam pak odcizil věci žalobce v hodnotě žalované částky. Policie ČR trestní věc odložila, neboť nebyla zjištěna konkrétní osoba údajného pachatele vloupání. Společností S. S. s. r. o. byly zjištěny sabotážní zásahy, a sice přerušená telefonní linka v prostoru montážní haly a otevřená skříň zabezpečovací ústředny. V důsledku přerušení spojení s pultem centralizované ochrany systém po celou dobu narušení zaznamenával události do vlastní paměti. Společností S. T., a. s. bylo zjištěno, že došlo k násilnému vypáčení dvířek účastnického rozvaděče (sloupek SIS), přeřezání všech vodičů na lištách LSA a tím k přerušení provozu všech HTS zde zapojených. Mechanoskopickou expertizou Policie ČR nebyla zjištěna žádná funkční závada cylindrické vložky ani nebyly zjištěny stopy, které by svědčily o zásahu cizího předmětu. Účastníci řízení učinili nesporným, že žalobce řádně a včas podal pojistné oznámení žalované a doložil příslušné dokumenty; dále výslovně prohlásili, že spor mezi nimi je pouze v tom, zda ke škodné události došlo vloupáním do objektu žalobce, tzn. zda byly splněny všeobecné pojistné podmínky pro pojištění majetku podnikatelů v jejich čl. 17 odst. 12 písm. a), které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je nepochybné, že došlo k destruktivnímu zásahu do elektronického zabezpečovacího systému rozlomením schránky telefonní přípojky a přeřezáním kabelů. Tím pachatel přerušil telefonní linku zajišťující přenos signálu z elektronického zabezpečovacího systému na pult centralizované ochrany, přičemž se tak nestalo za použití nástrojů běžně určených k řádnému otevření a vypnutí elektronického zabezpečovacího systému, který je součástí zabezpečení předmětného objektu. Pachatel takto násilně, tj. s použitím síly, překonal překážku bránící před odcizením, takže došlo k naplnění podmínky stanovené v čl. 17 odst. 12 písm. a) doplňkové části všeobecných pojistných podmínek pro poskytnutí pojistného plnění. Soud prvního stupně dovodil, že výčet případů, kdy pachatel násilně, tj. s použitím síly, překoná překážku bránící před odcizením, je v čl. 17 odst. 12 písm. a) doplňkové části všeobecných pojistných podmínek pouze demonstrativní, neboť není možné za neustálého technického vývoje zabezpečovacích zařízení taxativně vyjmenovat všechny způsoby násilného vniknutí do objektů tak, aby je bylo možno považovat za vloupání pro účely pojistného plnění.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2001 č. j. 20 Co 491/2000-49 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním závěrem, že událost šetřená Policií ČR, která byla pravomocně uzavřena dne 19. 8. 1998, byla pojistnou událostí. Odvolací soud nesouhlasil s volným výkladem obsahu článku 17 bodu 12 písm. a) doplňkové části „200“ všeobecných podmínek pro pojištění průmyslu a podnikatelů, které jsou součástí pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky. Podle tohoto článku se vloupáním rozumí přivlastnění si věci pachatelem tím, že se jí zmocní překonáním překážek bránících před odcizením, tj. vniknutím do místa pojištění prokazatelně pomocí nástrojů jiných než určených k řádnému otevření nebo jiným, avšak destruktivním způsobem pachatel překoná konstrukci (plášť, oplocení) ohraničující prostor. Použití těchto nástrojů není prokázáno samotným zjištěním, že došlo k odcizení předmětu pojištění. V řízení sice bylo prokázáno použití násilí na sloupku účastnického rozvaděče SIS společnosti S. T., nicméně souvislost mezi tímto poškozením a škodnou událostí prokázána nebyla, když mimo jiné skříň zabezpečovací ústředny umístěná v místě pojištění nebyla otevřena násilně (byla pouze otevřena), jak se podává z vyšetřovacího spisu. Z provedených důkazů, především šetření Policie ČR, není zřejmý způsob překonání bezpečnostních zámků vrat i dveří objektu a na základě kriminalistické expertizy lze mít za osvědčené, že k tomu nebylo použito násilí. V podmínkách určujících vznik nároku na plnění je požadováno vniknutí do místa pojištění prokazatelně pomocí nástrojů jiných, než k řádnému otevření určených, což v souzené věci prokázáno nebylo. V daném případě bylo použito násilí vně objektu, když bylo destruktivním způsobem vyřazeno napojení telefonní linky na systém elektronického zabezpečovacího zařízení; použití násilí proti nadstavbovému prvku zabezpečení (mimo místo pojištění) bez násilného způsobu překonání ohraničující konstrukce nelze považovat za splnění podmínek daných pojistnou smlouvou pro vznik pojistné události. Ze samotného zjištění, že došlo k odcizení předmětů pojištění, nelze bez dalšího dovozovat skutečnost, že popsaných nástrojů bylo použito [viz čl. 17 bod 12 písm. a) doplňkové části pojistných podmínek]. Tento případ proto není pojistnou událostí a nárok žalobce na pojistné plnění není dán.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítl, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.]. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel nesouhlasí především s hodnocením funkce a významu EZS (elektronického zabezpečovacího systému) při zabezpečení pojištěného objektu z hlediska splnění podmínek pro poskytnutí pojistného plnění. V úvodní větě čl. 17 odst. 12 písm. a) všeobecných pojistných podmínek je stanoveno, že vloupáním se rozumí přivlastnění si věci pachatelem tím, že se jí zmocní překonáním překážek bránících před odcizením. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na obvyklou smluvní praxi žalobce v jiných pojistných smlouvách, v nich jsou sjednávány individuální způsoby „dozajištění ochrany objektů“; v pojistné smlouvě účastníků však žádný takový individuální způsob zabezpečení sjednán nebyl, platí proto pouze obecná úprava výše zmíněného článku všeobecných pojistných podmínek, a to, že překonáním překážek bránících před odcizením se rozumí „vniknutí do místa pojištění prokazatelně pomocí nástrojů jiných než určených k řádnému otevření nebo jiným avšak destruktivním způsobem“. K takovému vniknutí do místa pojištění podle dovolatele došlo v posuzovaném případě násilným vyřazením EZS z provozu, neboť nebylo v pojistné smlouvě sjednáno, že instalace EZS představuje pouze nadstavbový prvek zabezpečení předmětného objektu, jak dovodil odvolací soud. Naopak z technických podmínek – verze TP 1, které blíže vymezují způsob zajištění ochrany objektu a jsou součástí pojistné smlouvy, podle dovolatele vyplývá, že pojištěnému vznikne nárok na pojistné plnění nad jeden milion korun pouze v případě, že ostraha objektu je zajištěna také prostřednictvím EZS. Soudy obou stupňů v rozporu s §132 o. s. ř. opominuly při hodnocení skutkového stavu zabývat se otázkou funkce a významu EZS při vstupu do střeženého objektu. V případě, že EZS není násilným způsobem vyřazen z provozu, je možno do místa pojištění vstoupit pouze po jeho deblokaci prostřednictvím zadaného kódu. Kód, jehož prostřednictvím žalobce deaktivuje elektronickou ochranu objektu, je nesporně jedním z nástrojů určených k řádnému otevření místa pojištění ve smyslu čl. 17 bodu 12 písm. a) všeobecných pojistných podmínek. Z toho vyplývá, že soudy obou stupňů pochybily, protože opominuly vyhodnotit důkazy, které osvědčily, že při odcizení věci došlo k násilnému porušení jednoho ze zabezpečovacích prvků ochrany objektu žalobce. Ostatně i oba účastníci učinili nesporným, že došlo k porušení elektronického zabezpečovacího systému. Proto měly soudy obou stupňů postupovat podle §120 odst. 4 o. s. ř. a vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků týkající se poškození EZS. Pokud by se tak stalo, musely by oba soudy toto skutkové zjištění aplikovat při posouzení otázky naplnění pojistných podmínek podle všeobecných pojistných podmínek a dospět k závěru, že vyřazení EZS z provozu je možno kvalifikovat jako vniknutí do místa pojištění prokazatelně pomocí nástrojů jiných než určených k řádnému otevření.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání opětovně objasňuje význam a úlohu EZS při zajištění pojištěných věcí před odcizením. Stejně jako v odvolacím řízení vysvětluje, že samotné vyřazení EZS z provozu ještě neznamená prokazatelné překonání překážek a vniknutí do místa pojištění, tedy prostoru, ve kterém byly uloženy pojištěné věci, a to pomocí nástrojů jiných než určených k řádnému otevření nebo jiným, avšak destruktivním způsobem překonání konstrukcí, tj. pláště budovy, vrat, dveří a oken ohraničujících prostor. Z technických podmínek – verze TP 1 navíc nevyplývá požadavek žalované na montáž EZS s prostorovou ochranou, tyto technické podmínky pouze vymezují stupeň zabezpečení pojištěných věcí pro limit maximálního plnění pro případ, kdy pojištěnému vznikne právo na pojistné plnění. Žalovaná poukázala na bod l c) a 1 d) těchto technických podmínek, z nichž vyplývá, že EZS jako určitý stupeň zabezpečení pojištěných věcí, který je nutno podle smlouvy nutno splnit při poskytování vyšších částek pojistného plnění, nemůže fungovat jako samostatný způsob zabezpečení, ale vždy v kombinaci s uzavřeným prostorem, jehož všechny dveře musí být uzamčeny a opatřeny mechanickým zabezpečením stanoveným v uvedených bodech - např. elektromechanickým zámkem a bezpečnostním zámkem, apod. V tomto smyslu ani numerický či alfanumerický kód určený pro deaktivaci EZS nemůže nikdy nahradit klíč či jiný nástroj určený k otevření zámku či závory. Proto nelze kvalifikovat vyřazení EZS z provozu jako vniknutí do místa pojištění prokazatelně pomocí nástrojů jiných než určených k řádnému otevření. Pokud zůstaly zámky na dveřích a plášť budovy ohraničující místo, kde byly pojištěné věci uloženy, neporušeny, nelze dovodit příčinnou souvislost mezi poškozením EZS a vznikem škody. Žalovaná proto navrhla zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále opět jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 10. května 2000.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a že je podle §238 odst. l písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §237 odst. l o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.
Námitka žalobce směřující k uplatnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není důvodná. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř. , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů stran nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo které odporuje ustanovením §133 a §134 o. s. ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud neměl uvěřit svědecké výpovědi nebo výpovědi účastníka řízení, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy i skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně. Tento soud učinil své skutkové zjištění jednak na základě shodného tvrzení účastníků (§120 odst. 4 o. s. ř.), že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, že žalobcem byla řádně a včas nahlášena pojistná událost a že žalobci vznikla škoda ve výši žalované částky, jednak na základě důkazů, jež soud provedl poté, co účastníci podle §120 odst. 1 o. s. ř. tyto důkazy k prokázání svých tvrzení označili. Soud provedl všechny navržené důkazy – ani před soudem prvního stupně, ani před odvolacím soudem účastníci provedení jiných důkazů nenavrhovali. Naopak ve vyjádření k odvolání žalované žalobce zdůrazňoval, že soud provedl všechny navrhované důkazy a se všemi provedenými důkazy se řádně vypořádal v odůvodnění rozsudku. Soud zjistil, že neznámý pachatel nezjištěným předmětem vypáčil ochrannou plechovou schránku telefonní přípojky z ulice (vně pojištěného objektu), v ní následně destruktivním způsobem odpojil zabezpečovací signalizační zařízení objektu žalobce, poté překonal branku plotu, vnikl dovnitř, ze dvora dosud nezjištěným způsobem, resp. za použití neznámého přípravku či nástroje překonal uzamčené dveře vedoucí do skladu a rukodílny, kde odcizil věci žalobce v hodnotě žalované částky. K překonání branky plotu a k překonání dveří vedoucích do skladu a rukodílny došlo bez použití násilí. Tvrzení žalobce, že do místa pojištění je možno vstoupit pouze po deblokaci EZS prostřednictvím zadaného kódu (pokud EZS není násilným způsobem vyřazen z provozu) nemá oporu v provedeném dokazování. I pokud by tomu tak bylo, nemohl by dovolací soud k němu přihlížet, neboť jde o skutečnost žalobcem uváděnou až v dovolacím řízení. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu totiž vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn, a že v dovolacím řízení nelze uplatňovat nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Navíc i pokud by bylo toto tvrzení žalobce prokázáno, nebylo by z hlediska právního posouzení věci podstatné, jak bude dále odůvodněno. Není zřejmé, proč žalobce namítá, že soud v rozporu s §120 odst. 4 o. s. ř. nevzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků týkající se poškození EZS. Soud zjištění ohledně poškození EZS řádně učinil na základě provedených důkazů.
Nejvyšší soud se dále věcí zabýval z pohledu dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výklad ustanovení článku 17 bodu 12 písm. a) doplňkové části „200“ všeobecných pojistných podmínek pro pojištění průmyslu a podnikatelů jako součásti pojistné smlouvy účastníků byl učiněn odvolacím soudem v souladu s ustanovením §35 odst. 2 ObčZ, podle něhož právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle tohoto článku se „vloupáním rozumí přivlastnění si věci pachatelem tím, že se jí zmocní překonáním překážek bránících před odcizením, tj.
- vniknutí do místa pojištění prokazatelně pomocí nástrojů jiných než určených k řádnému otevření nebo jiným avšak destruktivním způsobem překonal konstrukce (plášť oplocení) ohraničující prostor. Použití těchto nástrojů není prokázáno samotným zjištěním, že došlo k odcizení předmětu pojištění.
- skryl se v místě pojištění a po jeho uzamčení se věci zmocnil a po krádeži byly zanechány průkazné stopy,
- vniknutí do místa pojištění pomocí klíčů, kterých se pachatel zmocnil loupeží nebo krádeží vloupáním,
- dostal se do schránky nebo trezoru, jejichž obsah je pojištěn, nebo je otevřel nástroji, které nejsou určeny k jejímu řádnému otevírání nebo schránku či trezor z místa pojištění odcizil způsobem při kterém překonal překážky nebo opatření chránící věc před odcizením.“
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že neznámý pachatel násilným (destruktivním) způsobem odpojil vně pojištěného objektu, tedy z ulice, telefonní přípojku a tím dosáhl přerušení spojení EZS s pultem centralizované ochrany, přičemž do vlastního objektu vnikl,+ aniž došlo k použití násilí. Závěr odvolacího soudu, že absence použití destruktivního způsobu překonání konstrukce či pláště, přestože k odpojení EZS (přerušení spojení s pultem centralizované ochrany) došlo destruktivním způsobem, je správný, neboť odpojením EZS nedošlo k naplnění této smluvní podmínky. Správnost gramatického a logického výkladu článku 17 bodu 12 písm. a) doplňkové části „200“ všeobecných pojistných podmínek pro pojištění průmyslu a podnikatelů učiněného odvolacím soudem vyplývá i z dalších smluvních podmínek pojistné smlouvy, a to z „technických podmínek pro limity plnění ve vztahu ke stupni zabezpečení - verze TP 1“, na které odkazuje článek II. 2. pojistné smlouvy. Tyto „technické podmínky“ věcně vymezují způsob zabezpečení pojištěných věcí jako předpoklad nezbytný pro poskytnutí pojistného plnění ve výši odstupňované od 50 000 Kč do výše nad 2 000 000 Kč se zařazením do stupňů označených písmeny a) - f), přičemž pod písmenem f), tj. pojistné plnění nad 2 000 000 Kč (sjednané v článku II. 2. pojistné smlouvy účastníků) se stanoví jako podmínka zabezpečení pojištěných věcí vedle montáže EZS současně i existence „uzavřeného prostoru, jehož všechny dveře jsou uzamčeny a opatřeny bezpečnostním uzamykacím systémem a doplňkovým bezpečnostním zámkem, nebo bezpečnostní celoplošnou závorou a bezpečnostním doplňkovým zámkem, nebo elektromechanickým zámkem a doplňkovým bezpečnostním zámkem v kombinací s funkční EZS s tísňovým signálem vyvedeným minimálně na akustický nebo optický hlásič“. Specifikace překážek bránících před odcizením, jejichž překonání je nutné, aby došlo ke vzniku pojistné události, je v článku 17 bodu 12 písm. a) doplňkové části „200“ všeobecných pojistných podmínek pro pojištění průmyslu a podnikatelů provedena taxativním výčtem. V daném případě žalobce neunesl důkazní břemeno, že k vniknutí do místa pojištění došlo pomocí nástrojů jiných než určených k řádnému otevření, a neprokázal ani, že pachatel jiným, avšak destruktivním způsobem překonal konstrukce (plášť, oplocení) ohraničující prostor pojištěného objektu. Přerušení spojení mezi EZS a pultem centralizované ochrany (ale ani případná deblokace EZS) totiž ještě neznamená vniknutí do místa pojištění a rovněž neznamená ani překonání konstrukce ohraničující prostor pojištěného objektu. Za překonání konstrukce je nutno považovat překonání dveří, oken, stěn, střechy.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy správný i z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu