ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.212.2002.1
sp. zn. 33 Odo 212/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miloše Šimánka ve věci žalobce M. B., proti žalované O. M., zastoupené advokátem, o zaplacení 1 456 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 142/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. října 2001, č.j. 42 Co 893/2001-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit mu částku v celkové výši 1 456 Kč (s příslušenstvím), kterou vynaložil v souvislosti s hrou, kterou mu žalovaná 9. 10. 1992 zaslala a která mu měla zajistit výnos 125 000 Kč. Přestože žalované požadovaných 50 Kč zaslal a měl výdaje s kopírováním dokladů ke hře i s poštovným, žádného slibovaného výnosu se mu nedostalo.
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 12. 7. 2001, č.j. 10 C 142/2001-16, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 4 680 Kč na účet jejího zástupce. Po zjištění, že k tzv. hře mělo dojít v roce 1992 (sám žalobce tvrdil, že žalovaná je v prodlení od 9. 10. 1992), uzavřel, že nárok žalobce je promlčen, neboť uplynula zákonná promlčecí lhůta pro uplatnění nároku a žalovaná se promlčení dovolala.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 10. 2001, č.j. 42 Co 893/2001-30, odmítl odvolání žalobce a uložil mu povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 1 200 Kč na účet jejího zástupce. Dovodil, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, neboť rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000 Kč
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu, neboť je přesvědčen, že by se mu měly vrátit všechny finanční prostředky, které v souvislosti s hrou vynaložil, a to včetně výdajů na soudní řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem překážkou v pokračování řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení částky 1 456 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž odmítal odvolání pro jeho nepřípustnost, neboť směřovalo proti rozsudku, jímž soud prvního stupně rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000 Kč; již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o odmítnutí odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř., ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce podle výsledku dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. dubna 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu