ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.239.2002.1
sp. zn. 33 Odo 239/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miloše Šimánka ve věci žalobce L. O., , t.č. ve výkonu trestu ve věznici Vězeňské služby ČR, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému L. K.,zastoupenému advokátem, o zaplacení 552 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 18 C 226/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. srpna 2000 č.j. 9 Co 600/2000-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 725 Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 29. října 1999 č.j. 18 C 226/98-71, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. 12. 1999 č.j. 18 C 226/98-90, uložil (tehdy rovněž žalovanému) Z. D. povinnost zaplatit žalobci 552 000 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 52 000 Kč od 14. 9. 1995 do 14. 6. 1999, s 19 % úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč od 29. 9. 1995 do 29. 6. 1999 do 3 dnů od právní moci rozsudku, vůči žalovanému žalobu o zaplacení 552 000 Kč s příslušenstvím zamítl, zamítl žalobu i ohledně 2 % úroku z prodlení a rozhodl o nákladech řízení a poplatkové povinnosti.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. srpna 2000 č.j. 9 Co 600/2000-137 rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. v části, jíž bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným, včetně akcesorického výroku, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobce bylo jako opožděné odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §211, §151 a §159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že tehdejšímu zástupci žalobce, B. T., bytem ve F., B. č. …, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 16. 9. 2000, zástupci žalovaného V. E., advokátovi se sídlem v O., S. č. … dne 31. 8. 200, a (nadbytečně) Z. D. dne 14. 9. 2000; nabyl tak právní moci dnem 16. 9. 2000 a lhůta k podání dovolání uplynula 16. 10. 2001. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobně na podatelně Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 17. 10. 2000.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věta první a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na své zastoupení advokátem v dovolacím řízení při jednom úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) za 6 650 Kč (srov. §7, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a jedné paušální částce 75 Kč (§13 odst. 3 citov. vyhlášky).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. dubna 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková , v. r.
předsedkyně senátu