ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.289.2002.1
sp. zn. 33 Odo 289/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce J. L., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému P. V., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 190 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 8 C 122/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2001 č. j. 11 Co 546/2000 - 49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 28. září 1999 č. j. 8 C 122/99 - 16 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 190 000 Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 11. 1996 do zaplacení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. června 2001 č. j. 11 Co 546/2000 - 49 potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek §237 odst. 1 písm.b) a c) o. s. ř. ve znění účinném k 1. lednu 2001. V dovolání vytýká, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a řízení trpí tzv. jinými formálními vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedená v §237 odst. 2 o. s. ř., která však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné je-li řízení postiženo některou z vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně dovolatel ani netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.Takový případ však v dané věci nenastal, neboť dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V daném případě odvolací soud proti svému rozsudku dovolání nepřipustil.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci však žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalovaný na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu