ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.314.2002.1
sp. zn. 33 Odo 314/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce B. G., proti žalované J. K., o zaplacení 61 645 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 8 C 109/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. prosince 2001, č.j. 12 Co 961/2001-11, takto:
Odůvodnění:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
0 d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 28. 12. 2001, č.j. 12 Co 961/2001-11, Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 10. 12. 2001, č.j. 8 C 109/2001-8, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že poměry žalobce přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodňují.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť má za to, že otázka, zda je či není schopen platit soudní poplatky, je otázkou zásadního právního významu. S výslovným odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení) poukazuje na své nepříznivé majetkové a finanční poměry. Připomíná, že výkon advokátní praxe mu byl pozastaven již pěti rozhodnutími České advokátní komory, z jeho důchodu mu Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí toliko životní minimum, neboť jsou proti němu vedeny čtyři výkony rozhodnutí, a jeho finanční poměry zatěžuje i skutečnost, že ze svých prostředků je nucen kupovat léky, jejichž cenu v dovolání vypočítává. Dovolatel je přesvědčen, že měl-li by platit soudní poplatky, nezbyly by mu peníze na léky, což by bylo v rozporu s dobrými mravy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), jenž má právnické vzdělání (§241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o.s.ř., kterého se žalobce výslovně dovolává, je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení částky 61 645 Kč s příslušenstvím. Jelikož odvolací soud svým usnesením nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž potvrzoval usnesení, jímž soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, není jeho usnesení rozhodnutím ve věci samé a přípustnost dovolání nelze v intencích ustanovení §237 o.s.ř. v dané věci uvažovat.
O přípustnost dovolání podle §238 a 238a o.s.ř. v dané věci nejde.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Zmíněné ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti nemeritorním usnesením, která ve výčtu výslovně uvádí. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, však v uvedeném výčtu není.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jehož se žalobce výslovně dovolával, ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nemá právo na náhradu nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2002
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu