ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.37.2002.1
sp. zn. 33 Odo 37/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. P., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1. Ing. P. P., zastoupenému, advokátem, a 2. I. P., zastoupené, advokátem, o zaplacení 445 966 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 119/99, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2001 č. j. 51 Co 441/2001-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 13. června 2001 č. j. 23 C 119/99-96 podle §153b odst. 4 o. s. ř. k návrhu žalovaných zrušil rozsudek pro zmeškání ze dne 26. ledna 2000 č. j. 23 C 119/99-37, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 445 966 Kč s 19% úrokem z prodlení od 11. 2. 1998 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. září 2001 č. j. 51 Co 441/2001-108 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na zrušení shora označeného rozsudku pro zmeškání se zamítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost spatřují v naplnění předpokladů §238a odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000. Dovolání odůvodnili odkazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. b) a d) téhož předpisu. Pochybení odvolacího soudu, který zrušil usnesení soudu prvního stupně a zamítl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, spatřují v tom, že odvolací soud se zabýval pouze tím, že omluvitelným důvodem zmeškání jednání, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, nemůže být okolnost, že nebyl splněn některý z předpokladů pro vydání tohoto rozsudku; nezabýval se však již tím, že žalovaní nebyli k jednání, při kterém byl vynesen rozsudek pro zmeškání, řádně předvoláni. Namítali dále, že odvolací soud se nezabýval důvody, které uvedli ve svém odvolání proti vlastnímu rozsudku pro zmeškání. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí tento zákon, není-li stanoveno jinak, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Pro závěr, že ustanovení občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. se uplatní i pro řízení zahájená před 1. lednem 2001, není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době od 1. ledna 2001 (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozsudek pro zmeškání byl sice vydán před 1. lednem 2001, avšak v bodech 2 až 29 hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. není o situaci, kdy soud rozhodne podle §153b odst. 4 o. s. ř. o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání po 1. lednu 2001 (ať již podanému před nebo po tomto datu) uvedeno nic (o případ podle bodu 13 nejde). Odtud plyne, že – ve shodě se shora citovaným bodem – je pro odvolací i dovolací řízení nutno užít občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je taxativně upravena v §237 až 239 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Usnesení odvolacího soudu je dále napadnutelné dovoláním podaným podle §238 o. s. ř.; musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu o obnově řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí apod.) připouští dovolání ustanovení §238a o. s. ř.; na věc, která je předmětem tohoto řízení, se však případy uvedené v §238 a 238a o. s. ř. nevztahují.
Dovolání nepřichází v úvahu ani podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., který připouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Za této situace je nepochybné, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud pouze pro úplnost podotýká, že odvolací soud dosud nerozhodl o odvolání žalovaných proti předmětnému rozsudku pro zmeškání. V řízení o odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolací soud zkoumá, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, které stanoví §153b o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r .
předseda senátu