ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.389.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce m. K. V., zastoupeného, advokátkou, proti žalované L. K., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 80 456 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 32/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. února 2002 č. j. 14 Co 54/2002 – 126, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou 24. 6. 1997 se žalobce domáhal zaplacení částky 163 152 Kč s poplatkem z prodlení od 1. 7. 1997 ve výši 2,5 promile do zaplacení, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc jako dlužného nájemného za pronajaté nebytové prostory.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 15. ledna 1998 č. j. 11 C 234/97 – 27 uložil žalované zaplatit žalobci částku 159 600 Kč a ve zbytku, tj. co do částky 3 552 Kč a co do příslušenství pohledávky, žalobu zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu o pronájmu nebytových prostor až s účinností od 27. 9. 1995, a proto zamítl nárok žalobce na dvě měsíční platby dohodnutého sníženého nájemného před uzavřením smlouvy ve výši 3 552 Kč. Dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena platně v souladu se zákonem č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a žalobce má z této smlouvy nárok na zaplacení nájemného. Protože žalobce nesprávně uplatnil poplatek z prodlení místo úroků z prodlení, návrh na přiznání příslušenství pohledávky zamítl.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. dubna 1998 č. j. 10 Co 213/98 – 49, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. září 1998 č. j. 10 Co 213/98 – 68 rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadené části tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 80 456 Kč a ve zbytku, tj. do částky 79 144 Kč, žalobu zamítl. Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a nepřipustil dovolání proti rozsudku. S odůvodněním, že smlouva o nájmu nebytových prostor nebyla uzavřena 27. 9. 1995, neboť k tomuto dni nebyla podepsána oběma účastníky, ale byla uzavřena až dnem doručení podepsané smlouvy žalované, tj. dnem 16. 1. 1996, žalobu co do částky 79 144 Kč zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť měla za to, že k uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor nikdy nedošlo, když návrh smlouvy, který žalovaná předložila žalobci 27. 9. 1995 nebyl žalobcem přijat včas, ale až po více než třech a půl měsících a žalovaná nevyrozuměla žalobce, že by pozdní přijetí považovala za přijetí včasné. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 14. prosince 2000 č. j. 20 Cdo 2427/98 – 75 dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 1998 č. j. 10 Co 213/98 – 49, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. září 1998 č. j. 10 Co 213/98 – 68, jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 79 144 Kč, odmítl (výrok I.), neboť v tomto rozsahu bylo dovolání subjektivně nepřípustné. Výrokem II. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 1998 č. j. 10 Co 213/98 – 49, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. září 1998 č. j. 10 Co 213/98 – 68, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. ledna 1998 č. j. 11 C 234/97 – 27 v části, ve které byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku 80 456 Kč a v navazujících výrocích o nákladech řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Za nesprávný považoval závěr odvolacího soudu, že žalobcem předložená, leč podpisem neopatřená písemnost, je řádnou ofertou. Další úvahy odvolacího soudu pak neobstojí, neboť jsou na tomto chybném východisku závislé.
Na výzvu okresního soudu k předložení důkazních návrhů k otázce akceptace nájemní smlouvy žalobce ve svém vyjádření ze dne 11. 4. 2001 sdělil, že nezjistil žádné důvody, proč podepsaná smlouva byla žalované doručena až 16. 1. 1996, a projevil názor, že i kdyby neměl nárok na zaplacení částky 163 152 Kč z titulu nájemného podle platně vzniklé smlouvy, pak má nárok na zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Proto požádal soud o připuštění změny žalobního petitu (č. l. 85 spisu) tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 163 152 Kč s 21 % úrokem od 1. 4. 1997 do zaplacení.
Žalovaná s ohledem na žádost žalobce o připuštění změny žaloby podáním ze dne 13. 6. 2001 poukázala, že žalobce byl v části návrhu týkající se částky 3 552 Kč a 79 144 Kč - tedy celkem 82 696 Kč neúspěšný, tudíž se v části co do částky 82 696 Kč jedná v návrhu žalobce ze dne 11. 4. 2001 o nový návrh. Do částky ve výši 82 696 Kč namítla promlčení s odkazem na §101, případně §107 obč. zák. K návrhu žalobce na zaplacení částky 163 152 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaná uvedla, že k uzavření platné nájemní smlouvy s žalobcem nedošlo, nebyla tedy oprávněna podle stavebního zákona k provedení předpokládaných stavebních úprav. Nebytové prostory nalézající se v havarijním stavu, které měly být předmětem nájmu, nebylo možno v takovém stavu užívat, a proto jí nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení spojené s jejich užíváním.
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 19. června 2001 č. j. 11 C 32/2001 – 95 připustil změnu žalobního petitu ohledně zákonného příslušenství pohledávky ve smyslu podání žalobce ze dne 11. 4. 2001, které soud obdržel dne 19. 4. 2001. Připuštění změny žaloby podle §95 odst. 1 o. s. ř. odůvodnil tím, že žalobce se návrhem z 24. 6. 1997 domáhal zaplacení dlužné částky z titulu nedoplatku nájemného za užívání nebytových prostor a nyní se domáhá zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení, což má přímý vliv i na změnu žalobního petitu v otázce zákonného příslušenství.
S ohledem na námitku promlčení, vznesenou žalovanou, požádal žalobce dne 24. 7. 2001 o připuštění změny žalobního petitu tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 456 Kč s 21 % úrokem od 1. 4. 1997 do zaplacení.
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 16. srpna 2001 č. j. 11 C 32/2001 – 103 řízení co do částky 82 696 Kč s příslušenstvím zastavil.
Na jednání konaném dne 4. 12. 2001 Okresní soud v Karlových Varech po konstatování obsahu spisu vyhlásil usnesení, kterým připustil změnu žalobního petitu spočívající ve změně vylíčení skutkových okolnosti a ve změně právní kvalifikace nároku učiněnou podáním žalobce z 11. 4. 2001, došlým soudu dne 19. 4. 2001. Poté rozsudkem ze dne 11. prosince 2001 č. j. 11 C 32/2001 – 112 uložil žalované zaplatit žalobci částku 62 721 Kč s 21 % úrokem od 1. 4. 1997 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku, tj. co do částky 17 735 Kč s 21 % úrokem od 1. 4. 1997 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaná měla od 17. 1. 1996 k dispozici oboustranně podepsanou smlouvu o nájmu nebytových prostor a tímto okamžikem mohla požádat stavební úřad o vydání stavebního povolení k provedení nezbytných stavebních úprav, jejichž provedení by jí umožnilo tyto prostory řádně užívat. Soud dovodil, že jestliže následný nájemce v těchto shodných nebytových prostorách fakticky provedl nezbytné stavební úpravy za šest a půl měsíce od vydání stavebního povolení, pak žalované, mohla-li požádat o vydání stavebního povolení nejdříve dne 17. 1. 1996, nic nebránilo provést stavební úpravy do 31. 7. 1996. Od srpna 1996 tedy mohla nebytové prostory řádně užívat. Soud proto shledal nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za dobu od srpna 1996 do února 1997 včetně, tj. za dobu 7 měsíců po právu; při ohodnocení výše bezdůvodného obohacení vyšel z výše nájemného za předmětné nebytové prostory, neboť vůle účastníků k takto sjednaným podmínkám nájmu od počátku směřovala.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. února 2002 č. j. 14 Co 54/2002 – 126 rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. prosince 2001 č. j. 11 C 32/2001 – 112 ve výrocích I a III zrušil a řízení zastavil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že po rozhodnutí ve věci Nejvyšším soudem České republiky – po zrušení rozsudků soudu prvního stupně i odvolacího soudu - zůstala předmětem řízení částka 80 456 Kč. Zastavením řízení soudem prvního stupně do částky 82 696 Kč tak zcela odpadl předmět řízení a soud prvního stupně neměl o čem jednat. Tato skutečnost je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části zrušil a řízení zastavil.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně vyložil projev vůle a procesní úkony žalobce a nesprávně posoudil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. srpna 2001 č. j. 11 C 32/2001 – 103, kterým soud řízení co do částky 82 696 Kč s příslušenstvím zastavil. Z obsahu podání ze dne 11. 4. 2001 je zřejmé, že žalobce tímto podáním uplatnil nárok na zaplacení finanční částky ve stejném rozsahu, v jakém byl uplatněn v žalobě podané dne 24. 6. 1997, pouze změnil právní kvalifikaci nároku, kdy částku 163 152 Kč požadoval zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení, nikoliv z titulu nájemného. Této právní kvalifikaci pak odpovídala i připuštěná změna žalobního petitu v části týkající se příslušenství. Soud prvního stupně považoval za předmět řízení, jak vyplývá i ze záhlaví jeho usnesení ze dne 19. června 2001 č. j. 11 C 32/2001 – 95, stále částku 163 152 Kč. Žalobní petit nebyl od podání žaloby dne 24. 6. 1997 co do výše částky 163 152 Kč nijak změněn. Jestliže pak s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou co do částky 82 696 Kč žalobce požádal o změnu žalobního petitu na zaplacení částky 80 456 Kč, tak z podání ze dne 24. 7. 1997 lze dovodit, že částka 80 456 Kč je částkou, která byla žalobci přiznána rozhodnutím Krajského soudu v Plzni a o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Podle dovolatele z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Karlových Varech o zastavení řízení ze dne 16. srpna 2001 č. j. 11 C 32/2001 – 103 vyplývá, že tímto usnesením soud zastavil řízení o částku 82 696 Kč z původně žalované částky 163 152 Kč a že řízení nebylo zastaveno do zbytku předmětu řízení, tj. do částky 80 456 Kč. Žalobce navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř. a neshledal dovolání důvodným.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
V občanskoprávním řízení sporném, jež je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou (srov. §153 odst. 2 o. s. ř.), což znamená nepřekročitelnost navrhovaného soudního výroku.
Odvolacímu soudu nelze vytknout nesprávný právní závěr, že zastavením řízení soudem prvního stupně do částky 82 696 Kč s příslušenstvím zcela odpadl předmět řízení a že tato skutečnost je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Odvolací soud vyšel ze správného zjištění, že po předešlém dovolacím řízení zůstala předmětem řízení částka 80 546 Kč. O změně návrhu co do výše žalované částky nebylo soudem prvního stupně v dalším řízení po dovolacím řízení rozhodnuto. Jestliže Okresní soud v Karlových Varech zastavil usnesením ze dne 16. srpna 2001 č. j. 11 C 32/2001 – 103 řízení co do částky 82 696 Kč s příslušenstvím na základě žádosti žalobce ze dne 24. 7. 2001 o změnu žalobního petitu tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 456 Kč s 21 % úrokem od 1. 4. 1997 do zaplacení, a žádný z účastníků proti tomuto usnesení nepodal opravný prostředek (usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci 11. 9. 2001), předmět řízení tím byl vyčerpán.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tedy není v dané věci naplněn.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo takovými vadami, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. srpna 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu