ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.40.2002.1
sp. zn. 33 Odo 40/2002-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miloše Šimánka ve věci žalobce JUDr. B. G., proti žalovanému V. Š., o 21 925 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 3 C 57/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. listopadu 2001 č. j. 12 Co 874/2001 - 41, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - sever usnesením ze dne 5. listopadu 2001 č. j. 3 C 57/2001 - 36 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. listopadu 2001 č. j. 12 Co 874/2001 - 41 usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že v posuzovaném případě nejsou důvody stanovené §138 odst. 1 o. s. ř. k přiznání osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí obou soudů. Dovolání považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro zásadní právní význam otázky, zda žalobce je schopen platit soudní poplatky. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
Ve smyslu ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se dovolání proti usnesení odvolacího soudu projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001, neboť odvolací soud vydal usnesení dne 31. prosince 2001.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) jenž má právnické vzdělání (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení částky 21 925 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž potvrzoval usnesení soudu prvního stupně, jímž se žalobci nepřiznává osvobození od placení soudních poplatků. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorní, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o potvrzení usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od placení soudních poplatků, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jehož se žalobce výslovně dovolával. ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu