ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.419.2002.1
sp. zn. 33 Odo 419/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce H. T., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému J. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím a částky 51 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 54/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2001 č. j. 19 Co 133/2000-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 115 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. listopadu 1999 č. j. 42 C 54/99-34 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 80 000 Kč s 21% úrokem z prodlení od 13. 2. 1996 do zaplacení, částku 51 000 Kč s 21% úrokem z prodlení z částky 47 000 Kč od 27. 1. 1996 do 31. 5. 1997 a s 26% úrokem z prodlení z částky 98 000 Kč od 1. 6. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o půjčce, první dne 15. 3. 1993 na částku 150 000 Kč se sjednanými měsíčními splátkami ve výši 3 000 Kč a druhou dne 12. 12. 1994 na částku 100 000 Kč se sjednanými měsíčními splátkami minimálně 5 000 Kč. Nesplacený zůstatek první půjčky činí 98 000 Kč, k datu podání žaloby však bylo promlčeno 47 000 Kč, takže žalobce se domáhal zaplacení 51 000 Kč. Z druhé půjčky ve výši 150 000 Kč žalovaný uhradil pouze 20 000 Kč. Žalovaný uzavření obou smluv, stejně jako převzetí obou částek nezpochybnil, přičemž se mu nepodařilo prokázat své tvrzení, že půjčky splatil a ani že nešlo o peníze žalobce, nýbrž peníze firmy žalobce S., a.s.; soud prvního stupně proto žalovanému uložil nesplacené částky zaplatit.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. září 2001 č. j. 19 Co 133/2000-58 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dokazování doplnil listinnými důkazy, které předložil žalovaný v odvolacím řízení (dopis společnosti S. A. o poskytnutí půjčky paní M. K., pozdější manželce žalovaného, dopis téže společnosti z října 1995 označený jako informace sdělující, že podle rozhodnutí žalobce bude žalovanému z jeho pohyblivé části mzdy započítávána částka ve výši 350 SFn na předmětnou půjčku, dopis žalovaného žalobci z 18. 12. 1997, rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 2T 4/2000, kterým byl žalovaný zproštěn obžaloby pro trestný čin zpronevěry). Uzavřel, že těmito listinami, z nichž některé souvisely s předmětnou půjčkou, žalovaný neprokázal, že by došlo k zaplacení žalovaných částek; rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný potvrdil s odůvodněním, že žalobce unesl důkazní břemeno, neboť prokázal, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv o půjčkách a žalovaný jako dlužník nesplnil povinnost sjednanou těmito smlouvami podle §657 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) vrátit půjčené částky v žalované výši žalobci jako věřiteli.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Naplnění této vady spatřuje v tom, že soud nepřipustil provedení důkazů, které žalovaný navrhl, konkrétně výpověď svědkyně A. S. Soud žalovanému rovněž neumožnil vyjádřit se ve své účastnické výpovědi k tomuto navrženému důkazu. Neprovedením uvedených důkazů byly podle dovolatele naplněny dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. (v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 o. s. ř.), podle písm. b) téhož ustanovení (řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a současně i podle písm. c) téhož ustanovení (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem [dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.] shledává dovolatel v přiznání úroků z prodlení z promlčené části jistiny ve výši 47 000 Kč; tato částka nebyla žalobci přisouzena, ani jím uplatňována, takže soud v rozporu s §121 odst. 3 ObčZ, hodnotil příslušenství této pohledávky jinak než jistinu samotnou. Dovolatel navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí. Vyjádřil nesouhlas s požadavkem žalovaného na zrušení napadeného rozsudku. Podle jeho názoru dovolatelem uplatňovaná dohoda o splácení půjčky srážkami ze mzdy žalovaného nebyla sjednána ani prokázána, navrhovaná svědkyně A. S. je stíhána pro zpronevěru na základě oznámení společnosti S., a.s. a M., a.s. Právní hodnocení nároku žalobce na úroky z prodlení vyplývá z §121 ObčZ.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 17. listopadu 1999.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Takový případ však v dané věci nenastal.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Pokud odvolací soud ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V posuzované věci odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání a dovolatel nepožádal o jeho připuštění.
Dovolatel odvozuje přípustnost dovolání z §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné, pokud účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka.
Naplnění vady podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. nespočívá však v tom, že soud neprovedl důkazy, které žalovaný ke zjištění skutkového stavu věci navrhoval. Je totiž věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (srov. §120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), a uvedené platí i v odvolacím řízení (§211 o. s. ř.). Rozhodne-li soud, že navržené důkazy nebudou provedeny (např. proto, že jsou pro věc nerozhodné), lze případné pochybení soudu v tomto směru vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., popřípadě dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., avšak jen za předpokladu, že dovolání je přípustné. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. postižen. Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by byl postižen jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., a protože dovolání není z hlediska ustanovení §238 odst. 1 ani §239 o. s. ř. přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl věcí dále zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. . Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za jednu čtvrtinu sazby odměny ve výši 6 040 Kč *§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto usnesením, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí
V Brně dne 27. června 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu