ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.447.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce D. N., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému B. M., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání automobilu, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 321/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2001 č. j. 44 Co 630/99-75 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 16. června 1999 č. j. 5 C 321/95-57 ve znění opravného usnesení ze dne 21. července 1999 č. j. 5 C 321/95-60 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 55 000 Kč s 16% úrokem z prodlení za dobu od 1. 2. 1995 do zaplacení oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému osobní automobil Škoda 130 Rapid SPZ …, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. června 2001 č. j. 44 Co 630/99-75 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žaloba se zamítá, pokud se žalobce domáhá, aby povinnost žalovaného byla vázána na povinnost žalobce vydat osobní automobil Škoda 130 Rapid SPZ …, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný telefaxem dovolání, jež doplnil předložením originálu tohoto podání. Ten předal poště k přepravě dne 11. ledna 2002.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 16. června 1999.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §211, §151 a §159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. V daném případě byl tento rozsudek doručen zástupci žalobce i zástupci žalovaného dne 12. listopadu 2001 a v tentýž den nabyl právní moci.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. končí lhůty určené podle měsíců uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty takto stanovený na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Posledním dnem k podání dovolání byl tedy 12. prosinec 2001.
Podle §42 odst. 1 o. s. ř je podání možno učinit písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky; podle odstavce 3 téhož ustanovení je třeba podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nejpozději do tří dnů doplnit předložením jeho originálu. K podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna soud nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že ze soudního spisu nelze zjistit datum podání dovolání učiněné telefaxem, je nutno při posuzování včasnosti dovolání vyjít z data podání jeho písemného originálu poště k přepravě, k čemuž došlo dne 11. 1. 2002. Za této situace se nabízí dvě možné varianty výkladu termínu podání telefaxového dovolání. Pokud žalobce dodržel shora uvedenou třídenní lhůtu stanovenou pro doplnění telefaxového podání v §42 odst. 3 o. s. ř., došlo k podání dovolání faxem nejdříve dne 8. 1. 2002. Vzhledem k tomu, že posledním dnem k podání dovolání byl 12. prosinec 2001, je toto dovolání nutno hodnotit jako opožděné. Pokud však žalobce podal své faxové dovolání dříve než tři dny před předložením písemného originálu dovolání poště k přepravě, pak se jednalo o faxové podání, které nebylo do třídenní lhůty doplněno jeho písemným originálem, takže soud nemůže podle téhož ustanovení přihlédnout k takovému podání. I za těchto okolností je tedy dovolání podané žalobcem opožděné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto podle §243b odst. 4 a 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu