ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.461.2002.1
sp. zn. 33 Odo 461/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně E. s. r. o. , zastoupené , advokátem, proti žalovanému V. S., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 4 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 205/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2002 č. j. 10 Co 353/2001 – 77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. března 2002 č. j. 10 Co 353/2001 – 77 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 16. 3. 2001 č. j. 5 C 205/98 – 67, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 23 % ročně od 21. 10. 1988 do zaplacení, a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a brojí v něm proti závěru odvolacího soudu dovozujícímu, že přiznání uplatněného nároku žalobci neodporuje dobrým mravům ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, úprava připouští dovolání pouze ve dvou následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. - je ve druhém případě (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozsudek má po právní stránce zásadní význam, přičemž zásadní význam rozhodnutí je dovozován zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. I při splnění shora uvedených předpokladů přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Protože dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo v posuzovaném případě rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč (odvolací soud tímto výrokem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 4 800 Kč), není ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolání směřující proti tomuto výroku přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný nemá právo na náhradu nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu