ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.490.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. Ch., proti žalovaným 1. České republice – Krajskému soudu v Brně, Rooseveltova 16, Brno, 2. K. Š., zastoupené, advokátkou, o zaplacení 29 515 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 2/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2001 č. j. 37 Co 32/2001-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč k rukám, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a prvou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. prosince 2000 č. j. 51 C 2/2000-37 uložil žalobci povinnost zaplatit druhé žalované na nákladech řízení částku 5 200 Kč k rukám její právní zástupkyně R. K., advokátky, se sídlem … a prvé žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, kdy jeho předchozí usnesení z 11. 2. 2000 č. j. 51 C 2/2000-14, kterým řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku a nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků řízení, bylo odvolacím soudem v části týkající se nákladů řízení zrušeno a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. srpna 2001 č. j. 37 Co 32/2001-44 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 175 Kč, ve vztahu mezi žalobcem a prvou žalovanou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud potvrdil správnost závěru soudu prvního stupně, že skutečnost, že řízení bylo zastaveno, zavinil žalobce nezaplacením soudního poplatku za podanou žalobu. Neztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně o výši těchto nákladů, a proto výrok soudu prvního stupně změnil.
Proti usnesení odvolacího soudu (v dovolání žalobce nesprávně toto usnesení označuje jako rozsudek) podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru „oba soudy rozhodovaly zcela v rozporu s právními předpisy, a to jak hmotněprávními, tak procesními“ a „soud prvního stupně neměl vůbec rozhodovat, když nebyl poplatek zaplacen, neměl také brát v úvahu požadavek zástupkyně druhé žalované, která o zahájeném sporu pro nezaplacení poplatku neměla ani vědět“.
Druhá žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost a nedůvodnost; napadené usnesení odvolacího soudu považuje za zcela správné.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy usnesení odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci bylo usnesení soudu prvního stupně vydáno dne 13. prosince 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, pokud však jde o usnesení o nákladech řízení, dovolání podle uvedeného ustanovení přípustné není. Napadené usnesení přitom nelze podřadit ani odstavci 1, písmenům b) až f) citovaného ustanovení.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 o. s. ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé.
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., a ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Z žádného z výše uvedených ustanovení totiž nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř. ) proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat – dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má druhá žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka ve výši 375 Kč [§1, §14 odst. 3 a 4, §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a v paušální částce náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Prvé žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může druhá žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí,
V Brně dne 21. srpna 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu