ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.491.2001.1
sp. zn. 33 Odo 491/2001-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce O. C., zastoupeného JUDr. A. J., advokátem, proti žalovanému P. P. st. , zastoupenému JUDr. M. Š., advokátkou, o zaplacení 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 17 C 8/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2000, č.j. 23 Co 192/2000-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.955,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce, JUDr. A. J., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný společně a nerozdílně spolu s tehdy rovněž žalovaným P. P. ml., zaplatili obnos 23.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že tento obnos složil coby zálohu na koupi automobilu, jehož dovoz ze zahraničí měli realizovat žalovaní. Přestože k dovozu auta nedošlo, záloha mu vrácena nebyla.
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 22. listopadu 1999 č.j.17 C 8/99-46 žalobu se žádostí, aby žalovaní P. P. ml. a P. P. st. společně a nerozdílně zaplatili do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobci 23.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení z dlužné částky ročně za dobu od 1. 1. 1998 do 13. 8. 1998, s 23 % úrokem z prodlení z dlužné částky ročně za dobu od 14. 8. 1998 do 26. 10. 1998, s 20 % úrokem z prodlení z dlužné částky ročně za dobu od 27. 10. 1998 do 22. 12. 1998 a s 15 % úrokem z prodlení z dlužné částky ročně za dobu od 23. 12. 1998 do zaplacení, zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. listopadu 2000 č.j. 23 Co 192/2000-71 poté, kdy připustil změnu žaloby, pokud se jí žalobce domáhal přiznání úroků z prodlení ve výši 26 % od 1. 1. 1998 do zaplacení, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1999 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku a zamítá se, pokud se žalobce domáhal 26 % úroku z částky 23.000,- Kč od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 a do výše 11 % úroku z prodlení od 1. 1. 1999 do zaplacení; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku týkajícím se žalovaného potvrdil. Ve výroku, kterým byla žaloba zamítnuta proti tehdy rovněž žalovanému P. P. ml. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 1. 1999 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, podal žalovaný dovolání. V dovolání namítá, že odvolací řízení je stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud „nehodnotil objektivně provedené důkazy, zejména poznatky a zjištění z výslechu účastníků a zejména svědků, nevěnoval náležitou pozornost listinným důkazům a nevypořádal se správně s hodnocením důkazů, které zpochybňovaly tvrzení žalobce, naopak tomuto účelovému tvrzení uvěřil“. Dále dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. spatřuje zejména v tom, že odvolací soud se nevypořádal s otázkou postoupení pohledávky mezi žalobcem a svědkem B. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce s dovoláním žalovaného nesouhlasil a navrhl, aby bylo jako nedůvodné zamítnuto. Je přesvědčen, že skutková zjištění odvolacího soudu jsou podložena provedenými důkazy. Pokud odvolací soud shledal výpovědi obou tehdy žalovaných nevěrohodnými, bral v úvahu jejich rozporuplnost. Žalobce je rovněž přesvědčen, že odvolací soud v posuzovaném případě věc správně posoudil i po stránce právní, když na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení §451 občanského zákoníku. Žalovaným rozporované hodnocení důkazů pak podle názoru žalobce mezi vady řízení nepatří.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Existence takových vad není dovolatelem tvrzena a ani se z obsahu spisu nepodává.
Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření ) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení (§238 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení (§239 odst. 3 ve vztahu l §237 odst. 2 a k §238 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému se ukládá povinnost zaplatit žalobci 20.000,- Kč s příslušenstvím. Protože k příslušenství pohledávky (§121 odst. 3 občanského zákoníku) se při úvaze, o jak vysoké peněžité částce bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto, nepřihlíží - ledaže by samostatně, tj. bez současného uplatnění nároku samotného, tvořilo předmět řízení - (srov. R 62/98), lze uzavřít, že dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč a dovolání tak není podle hledisek uvedených v ustanovení §238 o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 1.880 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu