ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.497.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobců A) K. K. a B) P. K., zastoupených, advokátem, proti žalované I. s. š. s. a u. P. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2002, č.j. 22 Co 132/2001-202, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. března 2002 č. j. 22 Co 132/2001 – 203 potvrdil v odvoláním napadaném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. prosince 2000 č. j. 9 C 95/96 - 185 v zamítavém výroku II. (do částky 120 970 Kč) a ve výroku IV., kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady zálohované státem ve výši 1 897,60 Kč. Současně změnil výrok III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v naplnění podmínek ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v současném znění. Zásadní význam spatřují v otázce výkladu §655 odst. 1, 2 o. s. ř., konkrétně, zda a jakým způsobem je možno v dané věci ocenit výši slevy. Protože z technického hlediska je pojem vlastností obvyklých stejně jako užívání s vadou nepřípustné. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozhodnutí uvedených v §237 odst. 2 o. s. ř., které však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné při splnění podmínek uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně dovolatelé ani netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.Takový případ však v dané věci nenastal (rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. listopadu 1999 č. j. 9 C 95/96 – 109 byl nárok žalobce rovněž zamítnut).
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V daném případě odvolací soud proti svému rozsudku dovolání nepřipustil.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci však žalobci návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinili.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2002
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu