ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.556.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců a) I. S., a b) P. U., obou zastoupených , advokátem, proti žalované S. a ú. s. K., státní příspěvkové organizaci, nyní S. s. M. k., zastoupené , advokátem, o zaplacení 244 110 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 179/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2001 č. j. 13 Co 1323/2000-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta, se sídlem ….
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 27. dubna 2000 č. j. 17 C 179/99-33 připustil změnu návrhu učiněnou u jednání dne 27. 4. 2000, zastavil řízení v části, ve které žalobci požadovali zaplacení úroku z prodlení ve výši 18% z částky 244 110 Kč za dobu od 14. 5. 1999 do 12 9 1999 včetně, zamítl žalobu v části, ve které žalobci požadovali zaplacení částky 244 110 Kč společně s 18% úrokem z prodlení za dobu od 13. 9. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobců proti zamítavému výroku soudu prvního stupně a výroku o náhradě nákladů řízení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. května 2001 č. j. 13 Co 1323/2000-59 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a konstatoval, že žalovaná není v dané věci pasivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují s odvoláním na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Jsou přesvědčeni, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], neboť závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované je nesprávný. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla a rozhodnutím ministra dopravy a spojů ze dne 10. září 2001 č. j. 3796/01-12-KM o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, se kterými přísluší hospodařit státním příspěvkovým organizacím S. a ú. s., do majetku … kraje podle zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů, a zřizovací listinou příspěvkové organizace S. s. M. k., vydanou radou M. kraje dne 20. 12. 2001 na základě usnesení zastupitelstva kraje ze dne 13. 12. 2001 č. 7/64/2, doložila, že po podání dovolání – dne 1. 1. 2002 – došlo ke změně jejího názvu a adresy, tak jak je uvedeno v záhlaví tohoto usnesení. Současně namítla, že dovolání je nedůvodné.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 27. dubna 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání, a není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobci před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhli, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., přičemž ani dovolatelé netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když náklady úspěšné žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka ve výši 7 500 Kč *§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost. kterou jim ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. srpna 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu