ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.593.2002.1
sp. zn. 33 Odo 593/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně … pojišťovny Č. r. – O. p. ve Z., proti žalovanému L. Č., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 31 492 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 35/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. srpna 2001 č. j. 13 Co 790/99 - 33, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. srpna 2001 č. j. 13 Co 790/99 - 30 a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. července 1999 č. j. 11 C 35/99 - 21 se zrušují, řízení se zastavuje a věc se postupuje … pojišťovně k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 31 492 Kč s tím, že žalovaný, jako univerzální dědic, nabyl dědictví po zemřelé matce M. Č., která dlužila žalobkyni k datu úmrtí 25. listopadu 1996 na veřejném zdravotním pojištění částku 14 343 Kč a penále z prodlení ve výši 17 149 Kč.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 7. července 1999 č. j.11 C 35/99 - 21 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 492 Kč, v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných do každého 15. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná do 15. dne v měsíci následujícím po právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. srpna 2001 č. j. 13 Co 790/99 - 30 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Návrhu žalobce na připuštění dovolání nevyhověl. Při rozhodování vycházel ze zjištění, že vymáhaná částka představuje dlužné pojistné a penále dlužného pojistného za dobu od 1. 1. 1993 do smrti pojištěnkyně M. Č. vyměřené na základě zák. č. 550/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jejíž dluhy žalovaný odpovídá jako dědic, který nabyl veškerý její majetek v hodnotě 803 385 Kč, a to do výše nabytého dědictví (§470 obč. zák). Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nelze aplikovat §3 odst. 1 obč. zák., neboť sporné otázky týkající se pojistného jsou řešeny ve správním řízení a zákon č. 550/1991 Sb. dává rovněž možnost odstraňovat i případné tvrdosti v zákoně předvídaným způsobem prostřednictvím rozhodčího orgánu. Jde tedy o pohledávku z veřejnoprávního vztahu, na který nelze §3 odst. 1 obč. zák. použít. Námitky žalovaného pak lze zohledňovat pouze v rámci stanovení lhůty k plnění. Odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání s tím, že v posuzované věci nebyla řešena otázka zásadního právního významu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 2 o. s. ř. Dovolání bylo podáno na základě dovolacího důvodu ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., kterým dovolatel namítá nesprávné právní posouzení týkající se vyloučení použití §3 odst. 1 obč. zák. Nevyužití možnosti mimořádného nenárokového řízení prostřednictvím rozhodčího orgánu žalobkyně nemůže vylučovat moderaci práva a použití korektivu „dobrých mravů“ při výkonu spravedlnosti v daném případě. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále jen „o. s. ř.“).
Dovolací soud přihlíží nejen z podnětu dovolatele, ale z úřední povinnosti, zda rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. Přihlédnutí k této vadě ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. má za následek nejen přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska důvodu dovolání, který nebyl uplatněn, ale i závěr o přípustnosti dovolání.
V dané věci bylo sporné, zda na veřejnoprávní vztah upravený zvláštním předpisem, tak jak je tomu v posuzovaném případě, lze aplikovat §3 odst. 1 obč. zák. Odvolacího soud dospěl k závěru, že §3 odst. 1 obč. zák. lze použít pouze na vztahy občanskoprávní, a nikoliv na vztah veřejnoprávní, kterým je vztah mezi účastníky, kdy předmětem sporu je pohledávka upravena zák. č. 550/1991 Sb., řešícím ve správním řízení i otázky tvrdosti. Nejvyšší soud ČR se proto nejprve zabýval možností, zda rozhodnutí odvolacího soudu není postiženo vadou ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle §7 odst. 2 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Jak vyplývá z výše citovaného §7 o. s. ř., projednávání a rozhodování jiných než vyplývajících z tam vyjmenovaných soukromoprávních vztahů je (vedle správního soudnictví - §244 - 250s o. s. ř.) svěřeno soudům jen na základě ustanovení zákona. V daném případě však takové ustanovení zákona, jež by rozhodování o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (včetně penále), neexistuje; naopak, ustanovení §§18 odst. 1 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (obsahující rubriku s názvem „Rozhodování“) výslovně stanoví, že na rozhodování zdravotních pojišťoven týkajících se mimo jiné sporných případů placení pojistného a penále se vztahují předpisy o správním řízení. Zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny, který ve smyslu §18 odst. 3 cit. zák. může odstraňovat tvrdosti, jež by vznikly při vyměření penále. Pravomocná rozhodnutí zdravotních pojišťoven podle odst. 1 jsou přezkoumatelná soudem podle zvláštních předpisů ( §18 odst. 3 cit. zák.).
Výši a způsob placení pojistného a penále upravuje §8 odst. 1 cit. zákona tak, že odkazuje na zvláštní zákon - zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který v §15 stanoví povinnost úhrady dlužného pojistného. Tento zákon rovněž stanoví v §19, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vrácení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.
Z výše uvedeného vyplývá, že pro řízení ve věcech pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, včetně penále, platí obecné předpisy o správním řízení, tedy zákon č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád) s tím, že k rozhodování v těchto věcech jsou v prvním stupni příslušné zdravotní pojišťovny.
Na nedostatku pravomoci soudu k rozhodování dané věci nemůže nic změnit ani důvod, z nějž svůj nárok vůči žalovanému - jako dědici po zemřelé pojištěnkyni M. Č. - §470 obč. zák. žalobkyně dovozuje. V případě, že dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela přešel na dědice této osoby, měl být vymáhán po této osobě výše uvedeným způsobem. Ustanovení §26 c odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb. totiž umožňuje odepsání dluhu pouze v případě, že dluh zemřelé fyzické osoby nepřešel na její dědice.
Protože v dané věci rozhodují zdravotní pojišťovny, pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí této věci dána není a rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně jsou postižena vadou ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., která zakládá nejen přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, ale i jeho důvodnost ve smyslu §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud České republiky ve smyslu §243b odst. 3 o. s. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., rozhodl rovněž o zastavení řízení a o postoupení věci příslušnému orgánu, tj. … pojišťovně.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm c) o. s. ř., neboť žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu, jestliže řízení bylo zastaveno.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu