ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.601.2002.1
sp. zn. 33 Odo 601/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců a) Mgr. V. Š., správce konkursní podstaty úpadce Z. d. B. - v likvidaci, a b) A. J., zastoupeného, advokátem, proti žalované A. s.r.o. M., zastoupené, advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem a jejich vyklizení, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 153/97, o dovolání žalobce b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. března 2002 č. j. 17 Co 394/2000-269, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 10. dubna 2000 č. j. 6 C 153/97-158 určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí blíže určených ve výroku tohoto rozsudku, a to žalobce a) v rozsahu 48/100 a žalobce b) v rozsahu 52/100, uložil žalované vyklidit tyto nemovitosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. března 2002 č. j. 17 Co 394/2000-269 nepřipustil změnu žaloby specifikovanou pod bodem I výroku jeho rozsudku, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba, aby bylo určeno, že žalobce a) a žalobce b) jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí blíže určených ve výroku II tohoto rozsudku, a to žalobce a) v rozsahu 48/100 a žalobce b) v rozsahu 52/100 a aby byla žalované uložena povinnost vyklidit tyto nemovitosti, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce b) dovolání, které předal na podatelnu Okresního soudu ve Znojmě dne 18. června 2002.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a námitky dovolatele za neopodstatněné.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 10. dubna 2000.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §211 a §159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. V daném případě byl tento rozsudek doručen prvému i druhému žalobci dne 2. května 2002 a žalované dne 30. dubna 2002, právní moci tedy nabyl 2. května 2002.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. končí lhůty určené podle měsíců uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty takto stanovený na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Posledním dnem k podání dovolání byl tedy 3. červen 2002. Dovolání ze dne 14. června 2002 předané žalobcem b) na podatelnu soudu prvního stupně dne 18. června 2002 bylo tudíž opožděné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto podle §243b odst. 4 a 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka ve výši 2 500 Kč [§3 odst. 1, §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce b) dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 31. října 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu