ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.627.2002.1
sp. zn. 33 Odo 627/2002-122
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce M. J., zastoupeného JUDr. M. K., advokátkou, proti žalovanému J. H., podnikateli, zastoupenému JUDr. A. B., advokátkou, o zaplacení 109 000 Kč oproti vrácení osobního automobilu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 221/94, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2001 č. j. 9 Co 225/2001 - 97, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2001 č. j. 9 Co 225/2001 – 97 a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. prosince 2000 č. j. 8 C 221/94 – 78, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 21. prosince 2000 č. j. 8 C 221/94 – 78 po té, co jeho předchozí rozsudek ze dne 26. října 1998 č. j. 8 C 221/94 – 18 byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 1999 č. j. 9 Co 177/99 – 37 a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 109 000 Kč oproti povinnosti vydat žalovanému osobní automobil tovární značky Peugeot SRD TURBO 505 s číslem podvozku 551A461253373 a s číslem motoru 12 53373, SPZ CVE 32-81; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce si u žalovaného jakožto obstaratele koupil dne 18. 6. 1993 ojetý osobní automobil značky Pegeot SRD TURBO 505 za kupní cenu 109 000 Kč, přičemž v dokladu „Faktura za hotové“, sepsaném účastníky při uzavírání kupní smlouvy, v záznamu o technickém stavu vozidla a v technickém průkazu byl uveden rok výroby 1985. Kupní smlouva nebyla uzavřena v písemné formě. Dále vyšel ze zjištění, že automobil byl ve skutečnosti vyroben v roce 1981 a z tohoto důvodu žalobce dopisem ze dne 7. 11. 1993 od smlouvy odstoupil. Vázán právním názorem odvolacího soudu z předešlého řízení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva o prodeji svěřené věci. Žalovaný jako obstaratel prodeje odpovídá žalobci - kupujícímu podle §741 obč. zák. za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl, a s ohledem na §622 a násl. obč. zák. dovodil, že rozdíl mezi skutečným rokem výroby a rokem uvedeným v listinách sepsaných při uzavření prodeje a v technickém průkazu vozidla je vadou, která činí věc neupotřebitelnou. Odpovědnost za tuto vadu stíhá žalovaného objektivně, přičemž neuznal námitku žalovaného s jeho odkazem na §3 obč. zák., že respektoval údaje v dokladu vystaveném policejním orgánem. Protože žalobce řádně od smlouvy odstoupil, došlo ke zrušení smlouvy a účastníci jsou povinni si vrátit poskytnuté plnění.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. listopadu 2001 č. j. 9 Co 225/2001 - 97 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 109 000 Kč oproti vydání osobního automobilu tovární značky Peugeot SRD TURBO 505 s číslem podvozku 551A461253373, s číslem motoru 12 53373 a SPZ CVE 32-81 žalovanému zamítl; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, správně aplikoval v daném případě §623 obč. zák., ale na základě nesprávného výkladu tohoto ustanovení učinil nesprávný právní závěr. Podle §623 odst. 1 obč. zák. musí být pro platné odstoupení od smlouvy splněny dvě podmínky – první, že jde o vadu prodané věci, kterou nelze odstranit, a druhá, že se jedná o vadu, která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady. Rok výroby 1985, uvedený v dokladech o automobilu, který byl předmětem prodeje, odlišný od skutečného roku výroby (1981), je takový nedostatek vlastnosti automobilu, který nelze odstranit. Není ale splněna druhá podmínka, neboť automobil vyrobený v roce 1981 lze užívat stejným způsobem, jako vozidlo vyrobené v roce 1985. Žalobce tedy nemohl platně od smlouvy odstoupit, měl jen právo na přiměřenou slevu z ceny věci, přičemž toto právo neuplatnil. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení shledal důvody zvláštního zřetele pro závěr nepřiznat úspěšnému žalovanému náklady řízení, neboť by bylo vůči žalobci nepřiměřeně tvrdé, aby mu byla uložena povinnost hradit náklady řízení žalovanému, jež mu prodal nepochybně vadnou věc.
Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci dovolání.
Žalobce nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem v tom, že není splněna druhá podmínka ustanovení §623 odst. 1 obč. zák., neboť automobil roku výroby 1981 může být užíván stejně jako automobil s rokem výroby 1985. Namítá, že technický stav o čtyři roky staršího vozidla je bezesporu horší, a soud se blíže nezabýval pojmem řádné užívání věci. Nevzal ani v úvahu, že starší automobil je náročnější na potřebné opravy, proto nemůže být užíván stejně jako vozidlo vyrobené později. Podotýká, že po šetření Policií ČR je důvodná obava, že předmětný automobil byl v zahraničí odcizen a jako takový by mohl být při zahraničních cestách bez náhrady odňat. Považuje tedy za nespravedlivé, aby mohl tento automobil užívat jen v České republice, přičemž poukazuje, že odvolací soud nezvažoval, do jaké míry může předmětný automobil plnit účel, ke kterému si jej žalobce pořídil. Za situace, kdy je výrazná obava, že může o svůj majetek kdykoliv bez náhrady přijít, považuje ve smyslu §3 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy, aby byl případ řešen slevou z kupní ceny a kupujícímu ponechána takto riziková věc v držení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný dovoláním napadl výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Namítá, že soud při rozhodování o nákladech řízení nevzal v úvahu, že žalovaný o právní vadě věci, kterou prodal žalobci nevěděl, nezavinil ji, a ani v případě, že by o ní věděl, ji nemohl odstranit, neboť možnost uvést do souladu chybný zápis v technickém průkazu ohledně roku výroby automobilu se skutečným stavem mohl jen vlastník věci – žalobce. Domnívá se, že pro použití ustanovení §150 o. s. ř. nebyly dostatečné důvody, neboť v pouhé skutečnosti, že žalobce koupil vadnou věc, nelze spatřovat důvody hodné zvláštního zřetele. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobce navrhl zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že ve věci samé odvolací soud rozhodl správně. Poukazuje, že rok výroby vozidla 1985 si žalobce nikdy nevymínil, a ani nebyl o tomto roku výroby žalovaným ujišťován. Skutečnost, že žalovaný žalobci předložil technický průkaz, vystavený příslušným státním orgánem, nelze považovat za ujištění o roku výroby vozidla. Namítá, že spekulativní úvahy žalobce o odcizení předmětného automobilu v zahraničí nejsou podloženy žádnými důkazy. Nesouhlasí ani s tvrzením žalobce, že soud se blíže nezabýval pojmem řádného užívání věci. Připomíná výpověď samotného žalobce, že automobil po koupi byl pojízdný, byl s jeho technickým stavem spokojen, pouze uvedl, že má strach s ním přejíždět do ciziny.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného odkázal na obsah svého dovolání, kde uplatnil všechny své argumenty k dané věci.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání žalovaného není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, avšak jen v případě, kdy to zákon připouští. Výrok soudu o nákladech řízení má charakter usnesení, protože nejde o rozhodnutí ve věci samé, o níž soud rozhoduje rozsudkem (§152 odst. 2 o. s. ř.). Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud v ostatních věcech usnesením (§167 odst. 1 o. s. ř.). Okolnost, že výrok o nákladech řízení byl zahrnut do písemného vyhotovení rozsudku, na charakteru rozhodnutí, o němž soud rozhoduje formou usnesení, nic nemění; rozsudek ve věci samé v tomto případě zahrnuje i usnesení o nákladech řízení. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a o. s. ř. Podle výslovného ustanovení §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem o. s. ř., není dovolání přípustné, směřuje-li proti usnesení, jímž bylo sice změněno usnesení soudu prvního stupně, jde však o usnesení o nákladech řízení.
Protože tedy usnesení proti výroku soudu o nákladech řízení není přípustné, a v řízení nebyly shledány jiné důvody přípustnosti dovolání žalovaného ve smyslu §238a o. s. ř., ani nebyly zjištěny vady řízení, jejichž existence by zakládala přípustnost jeho dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., nezbylo než dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítnout podle §243b odst. 4 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání žalobce je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané §241 odst. 2 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Z této zásady vázanosti užitými dovolacími důvody představují výjimku vady řízení podle §237 odst. 1 o. s. ř. a je-li dovolání přípustné i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda byly v dovolání uplatněny [§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.]. Vady řízení podle §237 odst. 1 o. s. ř. žalobce nenamítá a ani z obsahu spisu se nepodávají. Jiné vady řízení ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud v postupu odvolacího soudu neshledal.
V daném případě lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jež žalobce v podaném dovolání uplatnil.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.
Věc je v daném případě posuzována podle ustanovení občanského zákoníku ve znění platném ke dni uskutečnění prodeje věci, to je ke dni 18. 6. 1993 (dále jen „obč. zák.“).
Podle §741 odst. 1 obč. zák. při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá obstaratel prodeje kupujícímu za vady prodané věci a i za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva o prodeji svěřené věci v obchodě podle §612 obč. zák., která má speciální právní úpravu v §613 až 627 obč. zák. V posuzované věci obstaratel – prodávající a kupující podepsali při prodeji vozidla dne 18. 6. 1993 doklad „Faktura za hotové“, v němž byl v části identifikující vozidlo jeho typem, státní poznávací značkou, číslem motoru a číslem podvozku uveden i rok výroby 1985 - shodně s rokem výroby uvedeným v záznamu o technickém stavu vozidla i v technickém průkazu k předmětnému vozidlu. Kupující později zjistil, že prodané vozidlo bylo vyrobeno v roce 1981. Odpovědnost prodávajícího za vady prodané věci v obchodě je upravena v §619 a násl. obč. zák. Tato právní úprava ale speciálně neřeší odpovědnost za vady spočívající v tom, že věc má určité vlastnosti, o nichž prodávající kupujícího při prodeji ujistil. Tuto odpovědnost výslovně upravuje ustanovení §597 odst. 2 obč. zák., podle něhož, ujistil-li prodávající kupujícího, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým, má kupující právo odstoupit od smlouvy.
Jestliže v dané věci odvolací soud učinil závěr, že prodávaný osobní automobil neměl vlastnost uváděnou při prodeji, rok výroby 1985, tedy vlastnost, o níž prodávající kupujícího při prodeji ujistil a dospěl-li k závěru, že žalobce směřoval vůči žalovanému jasný, určitý a srozumitelný úkon, jímž odstoupil od kupní smlouvy, a domáhal se vrácení vzájemného plnění, pak měl tento závěr vyústit v aplikaci ustanovení §597 odst. 2 obč. zák. Není-li totiž možné aplikovat na určitý případ zvláštní právní úpravu, v daném případě právní úpravu o odpovědnosti za vady prodané věci podle §619 a násl. obč. zák., pak je namístě aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku, zde obecná ustanovení o kupní smlouvě (§588 a násl.), konkrétně §597 odst. 2 obč. zák. Není přitom ani rozhodné, zda žalovaný věděl či nevěděl a skutečném roku výroby automobilu, neboť odpovědnost podle §597 odst. 2 obč. zák. je odpovědností objektivní.
Aplikoval-li odvolací soud na daný případ ustanovení §623 obč. zák., dopustil se nesprávného právního posouzení, když na zjištěný skutkový stav použil nesprávný právní předpis.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., byl tudíž uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí soudu k dalšímu řízení. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. října 2002
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu