ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.63.2002.1
sp. zn. 33 Odo 63/2002-121
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. K. V., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem , proti žalovanému P. R., zastoupenému JUDr. P. M., advokátem , o zaplacení částky 245 232 Kč vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 96/97, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2001 č. j. 25 Co 232/2001-108 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 075 Kč k rukám JUDr. P. M., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 9. března 2001 č. j. 8 C 96/97-101 odmítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 245 232 Kč s úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z usnesení Městského soudu v Praze, který žalobu posoudil tak, že nesplňuje náležitosti podle §42 odst. 4 a §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“ ), zejména neobsahuje řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností, tj. údajů nezbytných k rozhodnutí soudu ve věci. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 24. ledna 2001 č. j. 8 C 96/97-100 žalobce vyzval, aby do 14 dnů od doručení usnesení doplnil žalobu a odstranil uvedené nedostatky a současně ho poučil o možnosti odmítnutí žaloby v případě nesplnění uložené povinnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce na usnesení nereagoval, soud prvního stupně podle §43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. května 2001 č. j. 25 Co 232/2001-108 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně sice v záhlaví napadeného usnesení i usnesení ze dne 24. 1. 2001 uvedl sídlo zástupce žalobce na adrese K. V., M., ale v obou případech bylo usnesení doručeno na správnou adresu sídla advokátní kanceláře žalobce v K.V. Uzavřel, že z toho důvodu nelze přihlédnout k odvolací námitce žalobce, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 1. 2001 mu nebylo vůbec doručeno, když z dokladu o doručení vyplývá, že se tak stalo dne 29. 1. 2001.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přičemž je odůvodnil odkazem na §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Stejně jako v odvolacím řízení namítal, že usnesení soudu prvního stupně z 24. 1. 2001 mu nikdy nebylo doručeno, což bylo zřejmě zapříčiněno uvedením nesprávné adresy právního zástupce žalobce, a to K. V., M., když podle §48b odst. 1 o. s. ř. a §13 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, se sídlem advokáta rozumí sídlo zapsané v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou. Tímto sídlem je adresa Dr. D. B. , K. V. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s tím, že přípustnost je případně možná podle §239 odst. 3 o. s. ř. Dovolací důvod namítaný žalobcem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není podle žalovaného dán, neboť z doručenek založených ve spisu je nesporné, že v obou namítaných případech bylo právnímu zástupci žalobce doručováno na adresu Dr. D. B. č.1., K. V., tj. do správného sídla jeho advokátní kanceláře. Navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Tyto vady se ze spisu nepodávají a ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Dovolací soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje dovolatel doručování usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 1. 2001, kterým byl vyzván k doplnění žaloby a odstranění jejích vad. Dovolací soud zjistil, že předmětné usnesení má skutečně v záhlaví označující sídlo právního zástupce žalobce uvedenu adresu v K. V na M. č. 68, nicméně z doručenky tohoto usnesení (č. l. 98 verte) vyplývá, že bylo doručeno na správnou adresu advokátní kanceláře právního zástupce žalobce v K. V., ul. Dr. B. č.19. Při doručování usnesení z 24. 1. 2001 právnímu zástupci žalobce tedy soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s §48b odst. l o. s. ř., když na doručenku uvedl sídlo jeho advokátní kanceláře na ul. Dr. B. č. 19 v K. V. Soud prvního stupně proto správně poté, co žalobce na řádně doručenou výzvu k odstranění vad žalobního návrhu nereagoval, ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítl. Správný je také postup odvolacího soudu, když toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.
Dovolací soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem uzavřel, že řízení netrpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dán a rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 5 000 Kč [§1 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), §3 odst. 1, §10 odst. 3, §13 odst. 1, §14 odst. 2, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění advokátní tarif] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2002
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu