ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.663.2002.1
sp. zn. 33 Odo 663/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce L. Ch., proti žalovanému JUDr. Z. S., o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 87/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2001, č. j. 12 Co 104/2001-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím s tím, že v prosinci 1991 uvedenou částku žalovanému půjčil na pořízení nemovitosti a žalovaný, který se zavázal půjčku vrátit do konce ledna 1992, své povinnosti nedostál.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 15. 5. 1998, č. j. 7 C 87/95-81, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % od 1. 2. 1992 do 14. 7. 1994, ve výši 8 % od 15. 7. 1994 do 19. 1. 1995 a 16 % od 20. 1. 1995 do zaplacení; co do požadovaného úroku z prodlení ve výši dalších 8 % z částky 400 000 Kč od 15. 7. 1994 do 19. 1. 1995 žalobu zamítl. Řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 5 % z částky 400 000 Kč od 1. 2. 1992 do 14. 7. 1994 zastavil, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 9. 2000, č. j. 12 Co 417/98-133, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném přisuzujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v uvedeném rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 6. 12. 2000, č. j. 7 C 87/95-146, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % od 1. 2. 1992 do 14. 7. 1994, ve výši 8 % od 15. 7. 1994 do 19. 1. 1995 a 16 % od 20. 1. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2001, č. j. 12 Co 104/2001-160, rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 12. 2000, č. j. 7 C 87/95-146, potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., neboť je přesvědčen, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Z hlediska odůvodněnosti dovolání shledává žalovaný rozsudek odvolacího soudu vadným jak z hlediska učiněných skutkových zjištění, tak i z hlediska právního posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony se totiž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o.s.ř.“. V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu – jak vyplývá přímo z odůvodnění tohoto rozhodnutí –vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. podle o.s.ř. a odvolací soud v tomto smyslu nepochybil, neboť rozsudek soudu prvního stupně, který byl napaden řádným opravným prostředkem, byl vydán 6. 12. 2000.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) zastoupeným advokátem (srov. §241 odst. 1 větu první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nenamítá-li dovolatel žádnou z vad taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (při jejichž existenci je dovolání vždy přípustné) a ani soud z obsahu spisu existenci takových vad nezjistil, je třeba, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat přípustnost dovolání z pohledu ustanovení §238 odst. 1 a §239 o.s.ř.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1, písm. b/ o.s.ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku (§239 odst. 1 o.s.ř.). Konečně ve třetím případě (§239 odst. 2 o.s.ř.) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů, odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně v něm řešená konkrétní právní otázka, má po právní stránce zásadní význam.
O žádný ze shora uvedených případů přípustnosti dovolání v dané věci nejde. Odvolací soud – pokud jde o rozhodnutí ve věci samé – potvrdil sice v pořadí druhý, avšak výsledkem shodný rozsudek soudu prvního stupně, aniž současně ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Protože žalovaný před vyhlášením potvrzujícího rozsudku neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, je vyloučeno, aby dovolací soud přípustnost dovolání uvažoval v intencích ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy jeho dovolání směřuje rovněž proti výrokům akcesorickým, které - ač jsou součástí rozsudku - mají povahu usnesení, bylo namístě uvážit přípustnost dovolání rovněž z pohledu ustanovení §238a o.s.ř. Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu právního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a jímž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Jak je shora uvedené výčtu patrné, o žádný z případů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., tedy přípustnost dovolání opřít nelze; proti výroku o nákladech odvolacího řízení není dovolání přípustné podle §238a a §239 o.s.ř. již proto, že nejde o rozhodnutí měnící ani potvrzující.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §238 odst. 1, §238a, ani §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. a kdy nejsou naplněny ani podmínky přípustnosti dovolání uvedené §237 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 4 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení úspěch, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2002
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r .
předsedkyně senátu