ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.753.2002.1
sp. zn. 33 Odo 753/2002-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. V. S., b) L. S., proti žalovaným 1) C. C. T., a. s., , 2) C. H. T., spol. s r. o., zastoupené Mgr. Z. K., advokátkou, o zaplacení 3 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 C 472/97, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2001 č. j. 9 Co 882/2000 - 85, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 4. srpna 2000 č. j. 8 C 472/97 - 78 podle §153b odst. 4 o. s. ř. k návrhu druhé žalované zrušil rozsudek pro zmeškání ze dne 30. června 1999 č. j. 8 C 472/97 - 52, kterým druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 3 200 Kč s 21% úrokem z prodlení od 29. 10. 1996 a náklady řízení. Proti první žalované řízení zastavil.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. května 2001 č. j. 9 Co 882/2000 - 85 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na zrušení shora označeného rozsudku pro zmeškání se zamítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání. Pochybení odvolacího soudu, který zrušil usnesení soudu prvního stupně a zamítl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka namítá, že soud prvního stupně může opětovně posuzovat důvodnost omluvy, neboť soud původně vycházel z toho, že žalovaná svoji neúčast omlouvala zejména tím, že jí bylo předvolání doručeno dne 11. 6. 1999, tento údaj však byl nesprávný. Po podrobném zdůvodnění své neúčasti u jednání soud prvního stupně správně rozhodl o zrušení rozsudku pro zmeškání.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (druhou žalovanou), řádně zastoupeným advokátkou (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř, a že jde o usnesení proti němuž je podle §238a odst. 1 o. s. ř. dovolání přípustné, dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
S přihlédnutím k dovolatelkou užitého dovolacího důvodu /§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř./ se dovolacímu přezkumu otevírá právní závěr odvolacího soudu dovozující, že §153 odst. 4 o. s. ř. neumožňuje soudu prvního stupně, aby přezkoumal své předchozí posouzení řádnosti a důvodnosti omluvy druhé žalované k nařízenému jednání, neboť to je možné toliko v odvolacím řízení.
Smyslem §153b odst. 4 o. s. ř. je umožnit soudu, který postupuje podle §153b odst. 1 o. s. ř., tj. vydá rozsudek pro zmeškání, aby mohl sám zrušit svůj rozsudek v případě, že podmínky pro vydání kontumačního rozsudku byly dány, a přesto jsou zde okolnosti - omluvitelné důvody, které vedly k tomu, že žalovaný, který se včas neomluvil z jednání, přesto jednání, při němž byl vyhlášen kontumační rozsudek, zmeškal. Jestliže se však žalovaný před jednáním, při kterém soud rozhodne rozsudkem pro zmeškání, omluví a soud jeho omluvu neuzná za dostatečnou, nemůže soud prvního stupně sám svůj závěr přezkoumat a z tohoto důvodu sám si svůj rozsudek zrušit. V tomto případě se může žalovaný bránit jen odvoláním proti rozsudku pro zmeškání s odůvodněním, že jeho omluva byla důvodná a že soud vydal kontumační rozsudek v rozporu s §153 b odst. 1 o. s. ř. Okolnosti, které pak žalovaný uvádí v odvolání přísluší posoudit odvolacímu soudu.
Lze uzavřít, že odvolací soud nepochybil; usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné a Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť druhá žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobcům náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu