ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.794.2001.1
sp. zn. 33 Odo 794/2001-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. K., proti žalovanému městu Z. n. S. , o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 101/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. května 2001 č. j. 21 Co 94/2001 - 228 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. července 2001 č. j. 21 Co 94/2001 - 241, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. B., advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 29. 6. 1998 č. j. 4 C 56/96 - 156 určil, že kupní smlouva uzavřená dne 7. 8. 1989 mezi B. K. a Československým státem, zastoupeným MěNV ve Z. n. S., ohledně pozemku označeného podle THM č. parc. 125 (pozemková parc. č. 786) o výměře 14.268 m2, zapsaného na LV č. 603 u Katastrálního úřadu v Kutné Hoře pro kat. území Z. n. S., je neplatná. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 3. 1999 č. j. 21 Co 458/98 - 174 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení neplatnosti předmětné smlouvy zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 2. června 2000 č. j. 30 Cdo 1674/99 - 192 výše uvedené rozsudky zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 6. listopadu 2000 č. j. 4 C 101/2000 - 209 zamítl žalobu na určení neplatnosti smlouvy a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. května 2001 č. j. 21 Co 94/2001 - 228 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. července 2001 č. j. 21 Co 94/2001 - 241 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho v rozsahu výroku o nákladech řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001. V dovolání vytýká, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a řízení trpí tzv. jinými formálními vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné s tím, že pokud jde o formální vady rozhodnutí, jde zjevně o písařské chyby a nesprávnosti a žalovaný proto již dne 10. 7. 2001 podal odvolacímu soudu návrh na vydání opravného usnesení. Žalovaný je navíc přesvědčen, že dovolání není v dané věci přípustné a navrhl, aby jako takové bylo dovolacím soudem odmítnuto.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (mimo rozhodnutí uvedených v §237 odst. 2 o. s. ř., které však v dané souvislosti nepřicházejí v úvahu) je dovolání přípustné při splnění podmínek uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady se ze spisu nepodávají a konečně dovolatelé ani netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání dále přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.Takový případ však v dané věci nenastal, i když žalobkyně je nesprávně přesvědčena o opaku.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V daném případě odvolací soud proti svému rozsudku dovolání nepřipustil.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.). V projednávané věci však žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila.
Protože dovolání žalobkyně směřuje rovněž proti výroku, jimž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, a protože uvedený výrok - ač je součástí rozsudku má povahu usnesení, bylo namístě uvážit přípustnost dovolání žalobkyně rovněž z pohledu ustanovení §238a o. s. ř. (přípustnost dovolání proti zmíněnému výroku §239 o. s. ř. nezakládá, neboť nejde o usnesení ve věci samé a jak již bylo shora uvedeno, vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. řízení nezatěžují).
Přípustnost dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení v posuzovaném případě nelze opřít o žádný z případů uvedených pod písmeny a) až f) ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. a lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které spočívají v odměně advokáta za vyjádření k dovolání ve výši 2.500,- Kč (část dvanáctá hlava první zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., s připočtením paušální částky 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu