ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.811.2001.1
sp. zn. 33 Odo 811/2001-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. N., zastoupeného JUDr. J. F., advokátem, proti žalovanému H. H. V. K., o zaplacení částky 8.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 255/96, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne dne 19. prosince 2000, č. j. 21 Co 520/97 - 92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 14. března 1997 č. j. 7 C 255/96 - 54 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 8.500,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 12.1.1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným, H. H. V. K., smlouvu označenou jako hráčská, v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci roční odměnu ve výši 72.000,- Kč za odehrané zápasy za žalovaného a dále zvláštní odměnu za vyhrané zápasy. Soud dospěl k právnímu závěru, že smlouva byla uzavřena podle §51 obč. zák. jako smlouva nepojmenovaná. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky a nezaplatil žalobci smluvní odměnu ve výši 7.000,- Kč za odehrané zápasy a prémii ve výši 1.500,- Kč za vyhrané zápasy, soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. prosince 2000 č. j. 21 Co 520/97 - 92 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil z důvodu nedostatku podmínky řízení, kterou nelze odstranit (§104 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu §19 o. s. ř. Žalovaný, tak jak byl řádně označen v žalobě i v předmětné „statutární hráčské smlouvě“, nemá právní subjektivitu. Sdružení s názvem H. H. V. K. založené smlouvou o sdružení podle §829 a násl. obč. zák. ze dne 1. 4. 1993 uzavřené mezi H. H. K. a V. 5100 K. §829 odst. 2 obč. zák. nepřiznává způsobilost mít práva a povinnosti a nemůže být tedy ani účastníkem řízení.
Proti usnesení podal žalovaný dovolání, v němž namítal, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když dopěl k závěru, že na daný případ lze aplikovat §104 odst. 1 o. s. ř. Podle dovolatele jde o odstranitelnou vadu žaloby týkající se nepřesného označení žalovaného, kterou lze odstranit postupem podle §43 o. s. ř. Odvolací soud měl proto nejprve žalobce vyzvat k odstranění této vady a teprve pokud by žalobce této výzvě nevyhověl, bylo možno řízení zastavit.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy bylo usnesení odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31.12.2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 14. března 1997.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §211, §167 odst. 2 a §159 odst. 1 o. s. ř. doručené usnesení, které již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu nelze napadnout odvoláním, nabývá právní moci dne, kdy bylo doručeno všem účastníkům řízení. V daném případě bylo toto usnesení doručeno zástupci žalobce JUDr. J. F. i žalovanému dne 31. ledna 2001; právní moci tedy nabylo dne 31. ledna 2001.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Ve smyslu tohoto ustanovení tedy lhůta k podání dovolání skončila dnem 28. února 2001 (středa). Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu však bylo předáno k poštovní přepravě na poště 742 23 Kopřivnice 3 jako doporučená zásilka č. R 030018 dne 27. března 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat - odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a žalobce na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2002
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu