ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.837.2002.1
sp. zn. 33 Odo 837/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce H. E. von F., zastoupeného, advokátem, proti žalované W., v.o.s., o zaplacení 131 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 4 C 446/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2001 č.j. 20 Co 32/2000-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno – venkov rozsudkem ze dne 30. srpna 1999 č.j. 4 C 446/98-23 uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci 131 000 Kč s 23% úrokem z prodlení od 4. 6. 1996 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, žalobu o uložení povinnosti žalované za platit žalobci 23% úrok z prodlení z částky 131 000 Kč za den 3. 6. 1996 zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. května 2001 č.j. 20 Co 32/2000-58 změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích tak, že žaloba se žádostí, aby žalovaná žalobci zaplatila částku 131 000 Kč s 23% úrokem z prodlení od 4. 6. 1996 do zaplacení, se zamítá a žalované se náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci ohledně otázky aktivní legitimace v daném sporu. Je přesvědčen, že bezdůvodné obohacení získal žalovaný na úkor žalobce a nikoli firmy G. P. I. A., s.r.o., v níž je žalobce jediným společníkem a jednatelem.Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobce bylo jako neopodstatněné zamítnuto.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále též jen „o. s. ř.). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému dne 30. 8. 1999 správně projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. Část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §159 o. s. ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že zástupci žalobce, JUDr.M. K., advokátu se sídlem v B., P. č. 8c, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 18. 6. 2001, žalované pak dne 20. 6. 2001; rozsudek odvolacího soudu tak nabyl právní moci dne 20. 6. 2001. Lhůta k podání dovolání uplynula 20. 7. 2002 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno na poště B. 1 jako doporučená zásilka R … dne 13. 8. 2001.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení neúspěšný žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. listopadu 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu