ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.868.2001.1
sp. zn. 33 Odo 868/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobců A/ Mgr. M. C., a B/ MUDr. R. C., obou zastoupených, advokátem, proti žalovaným: 1/ B. V., a 2/ MUDr. L. V.-T., oběma zastoupeným, advokátkou, o 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 16/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. září 2001, č.j. 25 Co 663/2000-98, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. září 2001, č.j. 25 Co 663/2000-98, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalovaných domáhali zaplacení 500 000 Kč s 18 % úrokem od 15. 6. 1997 do zaplacení s tím, že tato částka představuje bezdůvodné obohacení, které žalovaní na jejich úkor získali. Žalobci uváděli, že dne 26. 7. 1996 uzavřeli se žalovanými kupní smlouvu, na jejímž základě na ně mělo být převedeno vlastnické právo k parcelám č. 299/5, 299/6 a 299/7, se součástmi a příslušenstvím, s chatou a skleníkem, v katastrálním území T., za sjednanou kupní cenu 500 000 Kč; tuto částku složili k rukám žalovaných předem. Katastrální úřad v H. K. svým rozhodnutím ze dne 23. 5. 1997, č.j. 11 V11-4039/96 však zamítl návrh účastníků kupní smlouvy na vklad vlastnického práva žalobců k uvedeným nemovitostem do katastru nemovitostí s odůvodněním, že podle této kupní smlouvy nelze pro její neurčitost vlastnické právo žalobců zapsat.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 3. 2000, č.j. 11 C 16/2000-68, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům - oprávněným rovněž společně a nerozdílně - částku 500 000 Kč s 20 % úrokem z prodlení od 21. 11. 1998 do zaplacení; ve zbytku žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že byl-li návrh na vklad vlastnického práva žalobců k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí zamítnut, tedy nedošlo-li k převodu jejich vlastnického práva, představuje zaplacená kupní ceny 500 000 Kč plnění z právního důvodu, který následně odpadl. Žalovaní tak na úkor žalobců získali bezdůvodné obohacení a jsou povinni ho vydat.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 9. 2001, č.j. 25 Co 663/2000-98, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl. S konstatováním, že soud není vázán rozhodnutím katastrálního úřadu, posoudil kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 26. 7. 1996 jako platnou, a dovodil, že žalobci nemají žádný právní důvod k vrácení kupní ceny, kterou žalovaným za nemovitosti převáděné touto kupní smlouvou zaplatili.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jsou přesvědčeni, že žalovaní se na jejich úkor bezdůvodně obohatili, neboť právní důvod k zaplacení kupní ceny za nemovitosti odpadl tím, že podle kupní smlouvy, kterou účastníci uzavřeli, nedošlo - a ani nemůže dojít - ke vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí. Zákonnou podmínkou nabytí vlastnického práva k nemovitosti je zápis nového vlastníka v katastru nemovitostí a žalobci a žalovaní se na uplatnění intabulačního principu dohodli. Protože se v konečném důsledku všichni účastníci kupní smlouvy podřídili pravomocnému rozhodnutí katastrálního úřadu, jehož rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva respektovali, vlastnické právo k převáděným nemovitostem na žalobce nepřešlo. Je v rozporu s právním pořádkem a s ústavními právy nutit kohokoli do vlastnické držby, jestliže účinky projevené vůle pominuly a byly překonány rozhodnutím. Dále žalobci namítají, že byli v řízení „zkráceni na svých právech“ tím, že „v odvolacím řízení byla hodnocena otázka relativní neplatnosti smlouvy, které se žádný z účastníků nedovolával, dokazování ve směru takové relativní neplatnosti nebylo vedeno a hodnocený souhlas bývalé manželky je jen tvrzením jedné strany, ke které se žalobci neměli možnost vyjádřit a navrhnout v tomto směru důkazy.“ Otázka relativní neplatnosti smlouvy „nemůže být soudem hodnocena, pokud se takové relativní neplatnosti strana nedovolá.“ Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a k tomu oprávněnými subjekty (žalobci) řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), a že jde o rozsudek, proti němuž je podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Námitky dovolatelů, že odvolací soud „hodnotil otázku relativní neplatnosti smlouvy, aniž se jí některá ze stran dovolala,“ přičemž v tomto směru uvažoval i souhlas bývalé manželky prvního žalovaného, který byl však toliko tvrzen žalovanými a žalobci se k němu nemohli vyjádřit ani v tomto směru navrhnout důkazy, jsou z hlediska přezkumu právního posouzení věci odvolacím soudem irelevantní. Odvolací soud totiž své rozhodnutí na posouzení relativní neplatnosti kupní smlouvy nezaložil. Konstatoval pouze, že neúčast manželky na kupní smlouvě nečiní tuto smlouvu neplatnou a připomněl, že by bylo možné uvažovat toliko o neplatnosti relativní, jíž by bylo nezbytné se dovolat. V této souvislosti pak bylo zmiňováno tvrzení žalovaného, že jeho bývalá manželka proti uzavřené kupní smlouvě nemá žádných námitek. Lze souhlasit s tvrzením dovolatelů, že relativní neplatnosti kupní smlouvy se žádná ze stran nedovolávala a odvolací soud ani na relativní neplatnosti kupní smlouvy své rozhodnutí nezaložil.
Přestože žalobci v dovolání výslovně uvádějí, že rozhodnutí odvolacího soudu výslovně napadají i z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř., z odůvodnění dovolání vyplývá, že ve skutečnosti brojí pouze proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem a uplatňují tak výlučně dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. V posuzované věci se tak dovolacímu přezkumu otevírá dovoláním zpochybněný právní závěr odvolacího soudu, že žalovaným přijetím kupní ceny od žalobců nevzniklo bezdůvodné obohacení, neboť důvodem pro placení kupní ceny byla platná kupní smlouva.
Z hlediska skutkového stavu dospěl odvolací soud k závěru, že mezi žalovanými jako prodávajícími a žalobci jako kupujícími byla dne 26. 7. 1996 uzavřena kupní smlouva o prodeji parcel č. 299/5, 299/6 a 299/7, v katastrálním území T., obec H. K., a to „se všemi součástmi a příslušenstvím (+ chata + skleník),“ za kupní cenu 500 000 Kč. Kupní cena byla kupujícími v plné výši zaplacena. Návrh na vklad vlastnického práva žalobců k uvedeným nemovitostem do katastru nemovitostí byl s odkazem na nedostatky kupní smlouvy rozhodnutím Katastrálního úřadu v H. K. ze dne 23. 5. 1997, č.j. 11 V11-4039/96 zamítnut a toto rozhodnutí nebylo napadeno opravným prostředkem a nabylo právní moci.
Podle ustanovení §451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“) je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů; podle odstavce jedna téhož ustanovení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, povinen takové obohacení vydat.
Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne. Plnění není nemožné zejména, lze-li je uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase (srov. §575 odst. 1 a 2 ObčZ). Uvedená ustanovení se vztahují na nemožnost plnění, která nastala až po vzniku závazku. V jejím důsledku závazek zaniká okamžikem, kdy nemožnost nastala.
V posuzovaném případě byl důvodem plnění, tj. zaplacení kupní ceny ve výši 500 000 Kč, závazek sjednaný mezi žalobci a žalovanými kupní smlouvou, podle které se žalovaní zavázali převést na žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostem a žalobci se zavázali zaplatit za převáděné nemovitosti sjednanou kupní cenu. Lze souhlasit s odvolacím soudem potud, že sama skutečnost, že k převodu vlastnického práva podle kupní smlouvy nedošlo, nečiní tuto smlouvu neplatnou, resp. že sama tato skutečnost není důvodem zániku závazku žalobců a nevede proto ani ke vzniku jejich nároku na vrácení zaplacené kupní ceny z titulu bezdůvodného obohacení. Důsledkem nikoli řádného splnění závazku ze strany žalovaných je skutečnost, že žalovaní se ocitli s plněním svého závazku v prodlení a žalobcům tím vznikla nová oprávnění (např. právo od kupní smlouvy odstoupit); platnost kupní smlouvy však zůstává bez aktivního působení smluvních stran nedotčena a platná smlouva je i nadále právním důvodem plnění ze strany žalobců; to však pouze za předpokladu, že neplatnost závazku nezpůsobuje jiná skutečnost.
Z kupní smlouvy uzavřené dne 26. 7. 1996 plyne pro žalované závazek převést na žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Převést vlastnické právo k nemovitosti je v - důsledku intabulačního principu (srov. §133 odst. 2 ObčZ) – možné pouze vkladem vlastnického práva nabyvatelů do katastru nemovitostí. Protože v posuzovaném případě příslušný katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí podle předmětné kupní smlouvy, a jeho rozhodnutí nabylo právní moci, nelze tohoto vkladu na základě účastníky uzavřené kupní smlouvy ze dne 26. 7. 1996 dosáhnout. Nelze-li provést vklad vlastnického práva žalobců na základě účastníky sjednané kupní smlouvy, je splnění závazku žalovaných převést vlastnické právo dosud jim náležející na žalobce nemožné. V důsledku nemožnosti plnění závazek zaniká, a to ke dni, kdy nemožnost plnění nastala. Zánikem závazku žalovaných zanikla kupní smlouva jako celek, neboť kupní smlouva spočívá na vzájemném plnění smluvních stran, přičemž zánikem povinnosti jedné z nich přestává smlouva plnit svoji funkci. Následkem zániku kupní smlouvy odpadl i právní důvod pro plnění ze strany žalobců a žalobcům vzniká nárok na vrácení toho, co sami podle smlouvy plnili, tj. nárok na vrácení jimi zaplacené kupní ceny ve výši 500 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaných.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalobcům nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovaným nevznikl, je právní posouzení věci nesprávné a dovolání žalobců je důvodné. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem a §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu