ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.869.2001.1
sp. zn. 33 Odo 869/2001-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) V. S. a B) J. S., proti žalované K. T. s. r. o., o zaplacení částky 20 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 275/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2001, č. j. 20 Co 116/2001 - 51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů dovolacího řízení 2 325,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. T., advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. října 2000 č. j. 30 C 275/99 – 25 zamítl žalobu o zaplacení částky 20 000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 1. 8. 1999 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 18. července 1999 uzavřena nepojmenovaná smlouva podle §51 obč. zák., jejímž předmětem bylo zajištění členství žalobců v rekreačním klubu ve Španělsku za sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena svobodně a vážně, není v rozporu s dobrými mravy, žalobci nebyli uvedeni v omyl, a nebyl na ně ani činěn zákonem nedovolený nátlak. Smlouva byla zrušena ve smyslu bodu 4. tím, že žalobci nezaplatili včas dohodnuté platby a svým písemným projevem vůle dne 19. 7. 1999 od smlouvy „odstoupili“, čímž dali žalované najevo, že nehodlají dostát svým smluvním povinnostem. Uzavřel, že ve smyslu §544 obč. zák. a bodu č. 4 smlouvy má žalovaná nárok na žalobci dosud uhrazenou částku z titulu smluvní pokuty, jako následek porušení povinnosti hradit sjednané platby.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 17. května 2001, č. j. 20 Co 116/2001 - 51 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům 20 000 Kč,- s 12 % úrokem z prodlení od 1. 8. 1999 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, nikoliv s jeho právním závěrem, že v daném případě byla uzavřena smlouva innominátní. Odvolací soud učinil závěr, že smlouva svým obsahem zřetelně vykazuje znaky smlouvy příkazní podle §724 a násl. obč. zák. Právo žalobců odstoupit od smlouvy ve smyslu §731 obč. nemůže být dotčeno smluvním ujednáním obsaženým v bodu 6. smlouvy (smlouva nemůže být zrušena, odvolána či prohlášena za neplatnou, s výjimkou případů, kdy se tak obě strany písemně dohodly), které je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§39 obč. zák.). Odstoupením od smlouvy žalobci neporušili žádnou smluvní povinnost, pouze vykonali právo, které jim náleželo. Proto dopisem ze dne 26. července 1999 žalovaná od smlouvy neodstoupila, neboť tak již dříve učinili žalobci, pouze reagovala na úkon učiněný žalobci. Žalovaná nemá právo na sjednanou smluvní pokutu. Žalobci se tak právem domáhají vrácení plnění ze zrušené smlouvy ve smyslu §457 obč. zák. s úrokem z prodlení podle §517 odst. 2 obč. zák. ve výši dané podle §1 nař. vl. 142/1994 Sb.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a odůvodňuje nesprávným právním posouzením dané věci odvolacím soudem. Dovolatelka zdůraznila, že právní vztah účastníků není založen příkazní smlouvou, nýbrž smlouvou nepojmenovanou. Tomu nasvědčuje skutečnost, že za obstarání členství v klubu není sjednána žádná odměna, protože odměnu vyplácí žalované straně přímo klub. Namítá, že případné náklady žalované podle §732 obč. zák. nelze bez mimořádné účetní uzávěrky s rozpočítáním na jednoho klienta vyčíslit, proto jsou pro případ odstoupení od smlouvy kompenzovány sjednáním smluvní pokuty; i tato skutečnost nasvědčuje tomu, že aplikace hlavy osmé obč. zák. (příkazní smlouva) je nevhodná, neboť jde o obchodní podnikání a nikoliv o typický „civilní právní poměr“. Své tvrzení o uzavřené smlouvě jako smlouvě sui generis podporuje i poukazem na vztah klienta s Hutchinson v Anglii podle bodu 9. smlouvy, jež se neřídí právem České republiky. Podle žalované možnost klientů kdykoliv od smlouvy odstoupit je zbavuje jakékoliv odpovědnosti spojené s odstoupením od smlouvy a riziko, které by z uplatnění §724 obč. zák. plynulo, porušuje vyváženost rizika smluvních stran. Postavení žalované se stává nerovným, čímž je narušena právní jistota při podnikání. Účastníci si ve smlouvě dobrovolně sjednali podmínky, za nichž lze od smlouvy odstoupit a je třeba zdůraznit prioritu sjednaných smluvních podmínek podle zásady pacta sunt servanda. Dovolatelka má za to, že aplikace ustanovení o příkazní smlouvě podle občanského zákoníku na daný případ podnikání není správná a odporuje zásadám tržní ekonomiky. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání žalované podali žalobci vyjádření, ve kterém navrhli zamítnutí dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné, neboť svým sdělením ze dne 19. 7. 1999 ukončili smluvní vztah založený mezi účastníky smlouvou ze dne 18. 7. 1999 a podle §457 obč. zák. má každý účastník vrátit druhému vše, co podle zrušené nebo neplatné smlouvy dostal. Zdůrazňují, že ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta nemůže najít své uplatnění, neboť byla sjednána jen pro případ odstoupení ze strany žalované a mají za to, že žalovaná žádný právně relevantní úkon, vyjadřující odstoupení od smlouvy, neučinila. Pokud žalovaná namítá obtížnost prokázání výše případných účelně vynaložených nákladů spojených s obstaráním, za které žalobci považují maximálně částku 5 192,- Kč, pak její vrácení se (z celkové zaplacené částky 25 192,- Kč) žalobci ani nedomáhali.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”). Tak je tomu i v dané věci, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen dne 16. října 2000, tudíž podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se odvolání projednávalo a rozhodovalo podle dosavadních právních předpisů.
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g). Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení založena není, neboť dovolatelka netvrdí a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z uvedených vad.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./. Dovolání však není podle §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 20 000,- Kč.
Podle §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 20 000,- Kč) ve výši 2 250,- Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.); konečnou částku 2 325,- Kč tedy soud žalobcům k tíži dovolatelky také přiznal. Ve smyslu §149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby náhradu nákladů řízení zaplatila žalobcům k rukám advokátky, která je v tomto řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. února 2002
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu