ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.20.2002.1
sp. zn. 4 Tz 20/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R. proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 2 T 68/2000, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 2 T 68/2000, a řízením, jež jeho vydání předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák., §314a odst. 2 tr. ř., §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 vydala dne 18. 5. 2000 trestní příkaz pod sp. zn. 2 T 68/2000, jímž obviněného J. R. uznala vinným trestnými činy nedovoleného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a pokusem trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §8 odst. 1 tr. zák. a §249 odst. 1 tr. zák., jichž se měl dopustit tím, že
I. v noci ze dne 15. 10. na 16. 10. 1996 v P. v Z. ulici vnikl do vozidla zn. Škoda Forman, které neoprávněně užíval k jízdám po Praze, ke škodě majitele L. N.,
II. dne 4. 2. 1997 kolem 19.55 hod. v P., v L. ulici řídil osobní motorové vozidlo zn. VAZ 2110 přesto, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 1995, sp. zn. 1 T 5/95 uložen mj. i trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let,
III. dne 3. 1. 1997 kolem 01.50 hod. v P., ve V. ulici vnikl do osobního vozidla zn. Škoda Favorit, vytrhl drátky spínací skříňky v úmyslu vozidlo nastartovat a použít k jízdě, ke škodě M. Ch., což se mu však nepodařilo.
Za to mu byl uložen podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen i peněžitý trest ve výši patnáct tisíc Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl současně podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 7. 1998, sp. zn. 2 T 33/98, jakož i výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. (v napadeném trestním příkazu je vadně citován trestní zákon) byl poškozený M. Ch. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestní příkaz byl státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství pro Prahu 4 doručen dne 31. 5. 2000, jak vyplývá z písemného sdělení tohoto orgánu, když doručenka naopak ve spise založena není. Obviněnému J. R. byl trestní příkaz doručen dne 11. 8. 2000, jeho obhájkyni dne 2. 6. 2000. Poškozenému M. Ch. byl trestní příkaz ve smyslu §62 odst. 4 tr. ř. doručen dne 2. 6. 2000, tj. dnem, kdy došlo k uložení písemnosti. Vzhledem k tomu, že oprávněnými osobami nebyl proti trestnímu příkazu podán odpor, nabyl tak právní moci dne 20. 8. 2000. (V tomto směru je třeba považovat za zcela nesprávný údaj, jež je uveden na originálu trestního příkazu /č. l. 93/, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 10. 2000.)
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. R. stížnost pro porušení zákona. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vytýká porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř., §35 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti především poukázal na vadu trestního příkazu, která je ve výroku o trestu, když ve zrušovacím výroku je uvedeno zrušení výroku o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 7. 1998, sp. zn. 2 T 33/98. Tento rozsudek se však týká zcela jiného obviněného, a to J. V., který byl v tomto řízení odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jeho výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Samosoudkyně zřejmě měla na mysli trestní příkaz téhož soudu, avšak ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. 2 T 83/98, který se týkal obviněného R. Avšak i tento výrok o trestu již v době rozhodování samosoudkyně neexistoval, neboť byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 1999, sp. zn. 9 To 212/99. Úvahu o omylu samosoudkyně opírá stížnost pro porušení zákona o závěr, že napadený trestní příkaz kopíruje druhy trestu a jejich výměry ve shodě s uváděným rozhodnutím sp. zn. 2 T 83/98.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 však měla zrušit výrok o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, o peněžitém trestu ve výši patnáct tisíc Kč, spolu se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců, jakož i výrok o trestu zákazu činnosti, který spočívá v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Napadený trestní příkaz je vadný též proto, že rozhodnutí o uložení souhrnného trestu mělo být učiněno po projednání věci v hlavním líčení rozsudkem, když předchozí trest byl rovněž uložen rozsudkem.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 2 T 68/2000, byl v namítaném rozsahu porušen zákon v neprospěch obviněného J. R., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 nerespektovala ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., který stanoví zásady, dle nichž je ukládán souhrnný trest. Soud uloží souhrnný trest dle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Nejvyšší soud především ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 2 T 83/98 zjistil, že obviněný J. R. byl trestním příkazem tohoto soudu ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. 2 T 83/98, který mu byl doručen dne 1. 6. 1999, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil dne 26. 4. 1998, a za to byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši patnáct tisíc Kč. Pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Obviněnému byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 10. 6. 1999.
Dále bylo zjištěno, že obviněný byl znovu odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 1. 3. 1999, pod sp. zn. 4 T 179/98 pro trestný čin krádeže podle §247 písm. a), b) tr. zák. /správně §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák./, dílem dokonaný a dílem nedokonaný podle §8 odst. 1 tr. zák., jakož i trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, přičemž Městský soud v Praze z podnětu tohoto odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 2. 7. 1999, sp. zn. 9 To 212/99 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a sám za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl. Obviněného na stejném skutkovém podkladě uznal vinným stejnými trestnými činy, za což mu uložil v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Výkon tohoto trestu rovněž podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a §54 odst. 3 tr. zák. uložil obviněnému peněžitý trest ve výši patnáct tisíc Kč, přičemž pro případ, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. 2 T 83/98, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městský soud v Praze při ukládání souhrnného trestu zjistil, že tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 1. 6. 1999, přičemž podle §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku, kdy účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Za tohoto stavu věci důvodně užil ustanovení o souhrnném trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. Pro úplnost nutno uvést, že k zahájení trestního řízení i k odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně došlo v situaci, kdy obviněný Jan Rybín vystupoval pod cizí identitou, a to pod jménem Z. M., přičemž až ve stadiu odvolacího řízení před Městským soudem v Praze byla zjištěna skutečná identita obviněného. Rozsudek soudu druhého stupně již byl vyhlášen ve vztahu k obviněnému J. R.
Poté, co Obvodnímu soudu pro Prahu 4 napadla dne 2. 5. 2000 obžaloba na obviněného J. R. pro trestné činy neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. ř. a pokus trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §8 odst. 1 tr. zák. a §249 odst. 1 tr. zák., požádal sice samosoudce Obvodní soud pro Prahu 8 o zapůjčení spisu tohoto soudu sp. zn. 2 T 83/98, když v opisu rejstříku trestů bylo odsouzení obviněného v předmětné trestní věci vyznačeno, avšak z dalšího obsahu spisu je zřejmé, že tento spis samosoudce neměl v době rozhodování skutečně k dispozici. V opačném případě by totiž samosoudkyně, která posléze ve věci rozhodovala, musela zjistit, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. 2 T 83/98, k němuž v posuzované trestní věci přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., již byl zrušen výše citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 1999, sp. zn. 9 To 212/99. Jestliže však má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem, nelze vzhledem k ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. ve věci vydat trestní příkaz. Nadto ve věci ani nemohl konat řízení samosoudce, neboť bylo zřejmé, že má být uložen souhrnný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem (§314a odst. 2 tr. ř.). Nedostatek potřebných skutkových zjištění v tomto směru pak vedl k tomu, že v rozporu s citovanými zákonnými požadavky řízení konala samosoudkyně a vydala ve věci trestní příkaz. Pro úplnost je třeba uvést, že při tomto zcela vadném procesním postupu došlo k dalšímu zásadnímu pochybení samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4, kdy v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu zrušila podle §35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 3. 1998, sp. zn. 2 T 33/98, jenž se však týkal úplně jiné osoby než obviněného R., a to obviněného J. V., který jím byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud poté na základě shora uvedených skutečností podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. 2 T 68/2000, a řízením, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák., §314a odst. 2 tr. ř., §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, včetně všech rozhodnutí, jež na něj obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 4 bude postupovat v intencích tohoto rozhodnutí, při dodržení zásad stanovených §314a odst. 2 tr. ř., provede ve věci hlavní líčení a podle jeho výsledků ve věci rozhodne. V případě, že bude vydán odsuzující rozsudek, opatří si soud prvního stupně spisy Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 2 T 83/98 a Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 4 T 179/98, k nimž přichází v úvahu uložení souhrnného trestu. Obvodní soud není omezen ani v případném rozhodování v intencích §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., nebo §37 tr. zák., je však limitován ustanovením §273 tr. ř., tj. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud pro úplnost připomíná ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2002
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á