ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.26.2002.1
sp. zn. 4 Tz 26/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. května 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. 61 To 181/99, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. 61 To 455/2000, ve výroku pod bodem II/, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku pod bodem II/, jímž byl obviněnému M. K. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Zrušuje se též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 6 T 181/99, ve výroku o vině pod bodem H/, jímž byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 6 T 181/99, uznán vinným pod bodem A/ tohoto rozsudku trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249 odst. 1 tr. zák., pod bodem B/ trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., pod bodem C/ trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., pod body D/, E/ dvěma trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., pod bodem F/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., pod bodem G/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a pod bodem H/ trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
Za to mu byl uložen za trestné činy pod bodem A/ a H/ výroku rozsudku v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Pod body B/, C/, D/, E/, F/, G/ byl obviněnému v sazbě §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen rovněž do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 10. 1995, sp. zn. 16 T 80/95, jakož i všechna další rozhodnutí, jež na zrušenou část tohoto rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále učinil nalézací soud výroky o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. 61 To 455/2000 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného zrušil ve výrocích o trestech. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci nově rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině uložil obviněnému za skutek pod bodem B/ výroku rozsudku ad I./ souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Pro výkon trestu zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 10. 1995, sp. zn. 16 T 80/95, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestné činy uvedené pod body C/, D/, E/, F/, G/, H/ výrokem ad II./ uložil obviněnému úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem ad III./ odvolací soud ohledně trestného činu uvedeného pod bodem A/ výroku rozsudku upustil podle §37 tr. zák. od uložení souhrnného trestu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 3. 1999, sp. zn. 4 T 5/98.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. 61 To 455/2000, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K., přičemž uvedl, že tímto rozsudkem, jakož i řízením, které mu předcházelo byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., §2 odst. 6 tr. ř. a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Ministr spravedlnosti poukázal na to, že za skutek, který je v napadeném rozsudku kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. pod bodem H/ výroku, byl obviněný odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 11. 1999, pod sp. zn. 6 T 243/98. Vzhledem k tomu, že jde o týž skutek, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., když táž osoba byla podruhé odsouzena pro totožný skutek.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (v petitu stížnosti pro porušení zákona je nesprávně označen jako rozsudek ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 6 T 181/99) došlo k porušení zákona v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř.napadený rozsudek Městského soudu v Praze v části II. zrušil, stejně jako i rozsudek soudu prvního stupně v části H/, včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 6 T 181/99, uznal obviněného pod bodem H/ výroku rozsudku vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v noci ze 7. 6. na 8. 6. 1998 ve V. za pomoci nalezeného klíče odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi, SPZ BZC 90-22 v hodnotě 160 400,- Kč ke škodě firmy T. B., V. č. 104 (ve výroku je vadně označen poškozený, když správně jde o T. spol. s. r. o., V. 104, B.).
Samosoudce téhož soudu, tj. Obvodního soudu pro Prahu 4, vydal dne 10. 11. 1999 pod sp. zn. 6 T 243/98 trestní příkaz, jímž obviněného M. K. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v noci ze dne 7. 6. na 8. 6. 1998 ve V. za pomoci nalezeného klíče odcizil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi, SPZ BZC 90-22 v hodnotě 160 400,- Kč ke škodě firmy T. B., V. č. 104, přičemž byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 12. 1997 pod sp. zn.6 T 208/97, odsouzen m.j. i pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za to byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a poškozený byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 15. 12. 1999, jeho obhájci JUDr. M. S. dne 3. 12. 1999, a státnímu zástupci Státního zastupitelství pro Prahu 4 dne 30. 11. 1999. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 24. 12. 1999, a pokud obviněný proti němu podal dne 27. 12. 1999 opožděně odpor, měl samosoudce tuto skutečnost přípisem obviněnému sdělit a současně jej upozornit, že trestní příkaz se stal pravomocným a vykonatelným (srov. §139 tr. ř.). Okolnost, že se tak nestalo na samotném faktu právní moci tohoto trestního příkazu však nic nemění.
Existenci pravomocného odsouzení pro týž skutek měl především zjistit soud prvního stupně a trestní stíhání pro tento skutek s ohledem na ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavit, neboť trestní stíhání obviněného bylo nepřípustné (zásada ne bis in idem). Městský soud v Praze jako soud konající řízení o opravném prostředku nedostál zcela své povinnosti, jež mu vyplývala z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. (ve znění platném do 31. 12. 2001). Podle tohoto ustanovení nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány. Pravomocný trestní příkaz je založen v trestním spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 6 T 243/98 (č. l. 718), přičemž odvolací soud si tento spis vyžádal (viz č. l. 191 spisu), a měl jej k dispozici, takže jeho existenci mohl zjistit.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem těmto okolnostem proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. 61 To 455/2000, ve výroku II./, byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák, a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku II/, jímž byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, zrušil. Zrušil také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 6 T 181/99, a to ve výroku o vině pod bodem H/, jímž byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí, na zrušené části obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud jde o užití ministrem spravedlnosti navrhovaného procesního postupu podle §271 odst. 1 tr. ř., neměl Nejvyšší soud pro tento postup zákonné předpoklady.
Obvodní soud pro Prahu 4 v novém řízení zastaví podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání obviněného M. K. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil obviněný ze 7. 6. na 8. 6. 1998 ve V. odcizením osobního motorového vozidla v hodnotě 160 400,- Kč ke škodě T. B., spol. s. r. o. Za zbývající trestné činy v bodech C/, D/, E/, F/, G/ svého rozsudku ze dne 31. 3. 2000, sp. zn. 6T 181/99, ohledně nichž zůstal výrok o vině nezměněn, rozhodne nově o uložení trestu. Aniž by Nejvyšší soud jakkoli předjímal toto rozhodnutí soudu prvního stupně, je třeba připomenout, že rámec úvah tohoto soudu je vymezen z hlediska, že nepřipadá v úvahu uložení souhrnného trestu, ale naopak samostatného úhrnného trestu, zcela pregnantními právními závěry Městského soudu v Praze, jež jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění rozsudku ze dne 10. 8. 2000, sp. zn. 61 To 455/2000 na str. 6, 7. Pro úplnost je třeba připomenout ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2002
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná