ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.50.2002.1
sp. zn. 4 Tz 50/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. září 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. V., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001, a podle ustanovení §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, b y l v neprospěch obviněného F. V. p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. účinného do 31. 12. 2001.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2001, byl obviněný F. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil dne 20. 3. 2001 a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou.
Ještě před tím byl obviněný F. V. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 vydaným dne 11. 6. 2001, sp. zn. 4 T 52/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil dne 3. 5. 2001 a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 250 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 5. 9. 2001 a právní moci nabyl 14. 9. 2001.
Dále byl obviněný F. V. uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 46 T 89/2001 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil dne 11. 10. 1996 a byl za to odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 4. 1999, sp. zn. 1 T 75/99. Zároveň byl výše uvedeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 uznán vinným trojnásobným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jichž se dopustil jednáním ve dnech 4. 7. 2000, 25. 1. 2001, 11. 4. 2001 a dále trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., který páchal v období od 16. 8. 2000 do 12. 2. 2001. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 22. 8. 2001 a právní moci nabyl dne 31. 8. 2001.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001 podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. V., která směřuje do výroku o trestu. Porušení zákona je spatřováno v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Z dob spáchání shora uvedených trestných činů je podle stěžovatele zřejmé, že je dán vztah souhrnnosti mezi trestnými činy, po které byl obviněný uznán vinným napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001, trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 6. 2001, sp. zn. 4 T 52/2001 a tou částí trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 46 T 89/2001, za níž byl obviněnému uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací v délce 200 hodin.
K porušení zákona podle mimořádného opravného prostředku došlo i v ustanovení §36 tr. zák., a to ohledně celkově uloženého trestu obecně prospěšných prací, který podle §45a odst. 1 tr. zák. může být uložen ve výměře od 50 do 400 hodin. Výše citovanými trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 4 a Obvodního soudu pro Prahu 9 však došlo k překročení uvedené horní hranice trestní sazby tohoto trestu, když uložené tresty doposud nebyly ani z části vykonány (200 a 250 hodin). K výraznému překročení horní hranice trestní sazby obecně prospěšných prací přispěl i trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 7. 2001 (správně ze dne 17. 10. 2001), sp. zn. 33 T 129/2001, jímž byl obviněnému uložen další trest tohoto druhu v trvání 150 hodin.
K nápravě tohoto stavu může podle stěžovatele dojít, pokud Obvodní soud pro Prahu 10 v dalším řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 103/2001 vzhledem k uvedenému uloží obviněnému F. V. zákonu odpovídající souhrnný trest. Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. účinného do 31. 12. 2001 orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvého stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jeho jiný trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z napadeného rozsudku i obsahu trestního spisu sp. zn. 2 T 103/2001 Obvodního soudu pro Prahu 10, jakož i z trestních příkazů a obsahu trestních spisů sp. zn. 46 T 89/2001 Obvodního soudu pro Prahu 4 a sp. zn. 4 T 52/2001 Obvodního soudu pro Prahu 9 je patrné, že obviněný F. V. se v období od 4. 7. 2000 do 3. 5. 2001 dopouštěl trestných činů ve vícečinném souběhu, když v průběhu vymezeného období nedošlo ohledně ani části této trestné činnosti obviněného k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, či v případě trestního příkazu k jeho doručení obviněnému.
K doručení trestního příkazu obviněnému F. V. došlo až dne 27. 6. 2001, konkrétně se jednalo o trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10, jenž byl vydán dne 5. 6. 2001 pod sp. zn. 2 T 103/2001, a kterým byl obviněný odsouzen za část trestné činnosti, jíž se dopustil ve sledovaném období, konkrétně dne 20. 3. 2001. Právě datum doručení tohoto trestního příkazu (viz ustanovení §314e odst. 5 tr. ř.) vytvořilo onu pomyslnou hranici, která vytváří předěl mezi trestnou činností obviněného spáchanou před tímto dnem a po něm, a to z hlediska podmínek pro ukládání souhrnného trestu vyplývajících z ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., i když v důsledku odporu podaného ze strany obviněného došlo ke zrušení tohoto trestního příkazu (viz ustanovení §314g odst. 2 tr. ř.). Ve věci bylo následně nařízeno hlavní líčení a posléze v ní bylo Obvodním soudem pro Prahu 10 rozhodnuto rozsudkem ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001, proti němuž směřuje stížnost pro porušení zákona.
Mezitím totiž došlo dne 11. 6. 2001 k vydání trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. 4 T 52/2001, jenž byl obviněnému doručen až dne 5. 9. 2001 a dne 25. 7. 2001 k vydání trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 89/2001, který byl doručen obviněnému dne 22. 8. 2001. Oběma uvedenými trestními příkazy byl obviněný F. V. odsouzen za zbývající části trestné činnosti, které se dopustil v inkriminovaném období mezi 4. 7. 2000 a 3. 5. 2001, přičemž již zde byly splněny podmínky §35 odst. 2 tr. zák. pro uložení souhrnného trestu. K jeho uložení ale nedošlo, přičemž lze připustit, že se tak stalo z objektivních důvodů, kdy oba uvedené soudy neměly žádné vzájemné signály o paralelně probíhajícím řízení ve výše uvedených trestních věcech obviněného F. V. a trestní příkazy byly vydány a doručeny obviněnému v rozmezí několika týdnů případně dnů. Pochybení ohledně neuloženého souhrnného trestu pak umocnil svým rozsudkem ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001 Obvodní soud pro Prahu 10. Ten ačkoli měl v rámci probíhajícího řízení signály, že obviněný je kromě této předmětné věci stíhán i ve věcech dalších (viz úřední záznam Policie ČR Praha 9, Místní oddělení Strašnice na č. l. 13 a odpovědi Obvodního soudu pro Prahu 2 ohledně zapůjčení vyžádaných trestních spisů na č. l. 30 a 31 trestního spisu), v hlavním líčení se spokojil pouze s přečtením opisu rejstříku trestů obviněného k prokázání jeho trestní minulosti aniž se jej alespoň formálně dotázal, zda v předmětné době je stíhán a nebo byl odsouzen za jinou jím spáchanou trestnou činnost.
V tomto směru tedy nebyl ze strany Obvodního soudu pro Prahu 10 dodržen požadavek na provedení všech dostupných důkazů, na základě jejichž vyhodnocení by bylo možné zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001). Tyto požadavky se nezbytně vztahují i na prověření osoby obviněného včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu, kterým je třeba na obviněného působit. Zároveň ale mohou mít i omezující vliv při případném trestání obviněného za souběh více trestných činů, pokud jsou splněny podmínky §35 odst. 2 tr. zák. pro uložení souhrnného trestu.
Tak tomu bylo i v tomto přezkoumávaném případě, neboť obviněnému F. V. měl být za souběh všech trestných činů, jichž se dopustil v období od 4. 7. 2000 do 3. 5. 2001 a byl za ně částečně odsouzen a potrestán jednotlivými rozhodnutími shora jmenovaných soudů, uložen jediný souhrnný trest. A ten mu měl být v konečné fázi uložen v rámci odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001. Pokud se tak nestalo, došlo ze strany tohoto soudu k nerespektování ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud v této souvislosti musel přezkoumat, zda jsou v konkrétním případě splněny i podmínky §266 odst. 2 tr. ř. pro podání stížnosti pro porušení zákona. Bylo shledáno, že napadeným rozsudkem obviněnému sice nebyl za spáchaný trestný čin uložen nepřípustný druh trestu ani jeho výměra nepřekročila horní hranici sazby trestu odnětí svobody, ale v řízeních kdy obviněnému byly uloženy za ostatní sbíhající se trestné činy již vícekrát citovanými trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního soudu pro Prahu 4 tresty obecně prospěšných prací, došlo ve svém souhrnu k překročení horní hranice sazby u tohoto druhu trestu, což mohlo a mělo být napraveno správně uloženým souhrnným trestem ze strany Obvodního soudu pro Prahu 10. Lze tedy konstatovat, že tresty, jak byly obviněnému F. V. celkově uloženy, jsou ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti jím spáchaných činů pro společnost.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného v těch ustanoveních trestního řádu, ve vztahu k nimž došlo k nesprávnému postupu řízení Obvodního soudu pro Prahu 10 a tím i k nesprávnosti meritorního rozhodnutí ve výroku o trestu. Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl proto napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušen a byla zrušena i další případná rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud touto změnou pozbyla podkladu. Věc byla poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což v konkrétním případě znamená, že bude nově rozhodovat o uložení trestu obviněnému F. V., tentokrát za plného respektování ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Tímto novým rozhodnutím pak bude možné zhojit jiné porušení zákona, na něž poukázala stížnost pro porušení zákona, k němuž došlo při rozhodování trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 6. 2001, sp. zn. 4 T 52/2001 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 46 T 89/2001, kdy těmito byla překročena horní hranice sazby trestu obecně prospěšných prací (viz §45a odst. 1 a §36 tr. zák.), a to tak, že dojde ke zrušení obou těchto trestů. Je třeba ale poznamenat, že stížnost pro porušení zákona nesměřovala proti žádnému z citovaných trestních příkazů, ale výhradně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 2 T 103/2001, a proto je výše uvedené konstatování uvedeno do jisté míry nad rámec přezkumného oprávnění Nejvyššího soudu, byť při celkovém posuzování vzniklého problému nebylo možné nepřihlížet k výrokům o trestech uložených těmito soudními rozhodnutími. Obvodní soud pro Prahu 10 bude muset mít na paměti, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (viz §273 tr. ř.) a je povinen respektovat i ustanovení §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec