ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.55.2002.1
sp. zn. 4 Tz 55/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. října 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2001, č. j. 13 T 263/200063, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2001 č. j. 13 T 263/200063, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného J. K.
II. Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2001, č. j. 13 T 263/200063, doručeným J. K. dne 17. 9. 2001, byl tento obviněný uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se dopustil tak, že dne 3. 6. 2000 kolem 22.25 hod. v O. 1, v ul. g. J. č. 3, po předchozím rozbití skleněné výplně větracího okna se pokusil (se spoluobviněným J. U.) vniknout do budovy mateřské školky v úmyslu odcizit televizor v hodnotě 1.900,- Kč, což se jim nepodařilo, neboť byli na místě zadrženi policisty, avšak na zařízení mateřské školky způsobili škodu ve výši 1.513,10 Kč, přestože za takový čin byl obviněný J. K. v posledních třech letech potrestán pěti rozsudky okresních soudů v Prostějově, Ostravě a Opavě, a byl za to odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. zák. k trestu jednoho roku odnětí svobody nepodmíněně, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rukou společnou a nerozdílnou se spoluobviněným U. byl zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozené mateřské školce výše uvedenou škodu. Trestní příkaz u obviněného K. nabyl právní moci dnem 27. 10. 2001, když tento obviněný proti němu nepodal odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. s tím, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. Toto tvrzení odůvodnil poukazem na obsah trestního spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 3 T 16/2001, z něhož vyplývá, že obviněný K. byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 11. 4. 2001 (č. l. 359 tr. spisu), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2001, č. j. 2 To 592/2001-408, uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §238 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Okresnímu soudu v Ostravě stížnost pro porušení zákona vytýká, že vzhledem k ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. měl být obviněnému K. uložen souhrnný trest a se zřetelem ke znění §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. tak mělo být učiněno v hlavním líčení rozsudkem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného J. K., podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz ve výroku o trestu zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Obhájce obviněného v průběhu veřejného zasedání upozornil na skutečnost, že obviněný se trestného činu, který je předmětem napadeného trestního příkazu dopustil dne 3. 6. 2000, tedy krátce před tím než začal páchat trestnou činnost, pro níž byl souzen Okresním soudem v Olomouci. V té souvislosti vyslovil domněnku, že se mohlo jednat o pokračování v trestné činnosti, takže odsouzení pro projednávaný trestný čin by bránila překážka věci rozsouzené. Pro ten případ navrhl trestní stíhání obviněného zastavit event. uvážit též upuštění od uložení souhrnného trestu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §314e odst. 1 tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Podle odst. 4 písm. d) cit. ustanovení však trestní příkaz nelze vydat jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Ostravě při vydání trestního příkazu č. j. 13 T 263/2000-63 neřídil. Při jeho vydání dne 29. 1. 2001 sice rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2001, č. j. 3 T 16/2001-359, ještě neexistoval, avšak v době doručení trestního příkazu obviněnému, kdy podle §314e odst. 5 tr. ř. nastaly účinky spojené s vyhlášením rozsudku, což se stalo 27. 10. 2001, však již tento rozsudek vydán byl a bylo proto k němu nutno přihlížet při ukládání trestu nejen z hlediska zásad uvedených v §35 odst. 2 tr. zák., ale i zásady uvedené v ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. Když Okresní soud v Ostravě zjistil, že obviněný je vazebně stíhán pro další trestnou činnost (ze spisu je zřejmé, že trestní příkaz mu byl doručován do vazební věznice), neměl mu již trestní příkaz z praktických důvodů doručovat a měl vyčkat výsledku tohoto dalšího trestního řízení právě z důvodu, že se dala předpokládat možnost (nutnost) uložení souhrnného trestu.
Pokud se tak nestalo, byl objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. v ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. tím, že byl vůbec trestní příkaz vydán, ačkoli vzhledem ke skutečnosti, že mu měl být uložen souhrnný trest, mělo být konáno hlavní líčení a rozhodnuto rozsudkem. Po vyslovení porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. musel Nejvyšší soud postupovat podle §269 odst. 2 tr. ř., tj. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušit, a to nejen ve výroku o trestu, jak bylo ministrem spravedlnosti navrhováno, nýbrž v celém rozsahu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu.
V souladu s tímto závěrem proto Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Ostravě podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství ze dne 22. 11. 2000, sp. zn. 1 Zt 1105/2000, v hlavním líčení a znovu rozhodnout o vině a trestu. Při rozhodování o trestu pak bude nutno vzít zřetel na cit. rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2001, č. j. 3 T 16/2001-359, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2001, č. j. 2 To 592/2001-408, z nichž se podává, že obviněnému J. K. by měl být uložen, bude-li opět shledán vinným, souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. V té souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Pro úplnost se k obhájcem navrhovanému alternativnímu řešení případu poznamenává, že obvinění pro projednávaný trestný čin bylo J. K. sděleno již dalšího dne tj. 4. 6. 2000 (zatímco Okresním soudem v Olomouci projednávanou trestnou činnost začal páchat až v srpnu 2000), takže na tento případ plně dopadá ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., podle něhož pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 2. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k