ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.59.2002.1
sp. zn. 4 Tz 59/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. října 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. B., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 9. 2001, č. j. 5 T 92/2001-17, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Napadeným trestním příkazem byl v ustanoveních §36 tr. zák. a §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného J. B.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným trestním příkazem doručeným mu dne 12. 10. 2001 byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tak, že dne 12. 5. 2001 kolem 18.40 hodin odcizil v obchodním domě K. v K. V., S. ul., autozapalovač a propisovací tužku v celkové hodnotě 194,- Kč ku škodě uvedené firmy, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl Okresním soudem v Karlových Varech dne 25. 11. 1999 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Za to mu byl vyměřen podle §247 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest obecně prospěšných prací v trvání 250 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dnem 23. 10. 2001, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Dokládá to tím, že rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 6. 2001, č. j. 8 T 6/2001-57, jímž byl uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře rovněž 250 hodin. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že oba uvedené tresty ve svém souhrnu překračují povolenou maximální výměru trestu obecně prospěšných prací o 100 hodin, protože zmíněné tresty ke dni 3. 6. 2002 ještě nezačal vykonávat. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 9. 2001, č. j. 5 T 92/2001-17, byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanovení §36 věta první tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz ve výroku o trestu zrušil a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. U veřejného zasedání intervenující státní zástupce k podané stížnosti pro porušení zákona ještě dodal, že podle jeho názoru měl být ve věci uložen souhrnný trest. Proto navrhl, aby bylo vysloveno porušení zákona i v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a dále postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř., tzn. věc přikázána k novému projednání Okresnímu soudu v Karlových Varech.
Nejvyšší soud především shledal, že stížnost pro porušení zákona je podle §266 odst. 2 tr. ř. (jak bude dále vysvětleno) přípustná. Poté podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen, a to ještě v širším rozsahu než je vytýkáno ministrem spravedlnosti.
Kromě vytýkaných skutečností totiž z obsahu zmíněných trestních spisů Okresního soudu v Karlových Varech vyplývá, že jednání uvedeného v napadeném trestním příkazu se obviněný dopustil dne 12. 5. 2001, tedy dříve než byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 8 T 6/2001, k čemuž došlo 28. 6. 2001. Je tedy zřejmé, že v daném případě přicházelo podle zákona v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák.
Podle §314e odst. 1 tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Podle odst. 4 písm. d) cit. ustanovení však trestní příkaz nelze vydat jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Karlových Varech při vydání trestního příkazu č. j. 5 T 92/2001-17 ze dne 26. 9. 2001 neřídil. Při jeho vydání totiž již existoval rozsudek téhož soudu č. j. 8 T 6/2001, vyhlášený dne 28. 6. 2001, tedy později než byl spáchán skutek (12. 5. 2001), za nějž byl obviněný odsouzen napadeným trestním příkazem. Tímto rozsudkem mu byl uložen trest obecně prospěšných prací v trvání 250 hodin, který v době vydání napadeného trestního příkazu nebyl ani zčásti vykonán. Mělo k němu být proto při jeho vydání přihlédnuto se zřetelem k již citovanému ustanovení §36 tr. zák., což by znamenalo, že by obviněnému nemohlo být uloženo dalších 250 hodin obecně prospěšných prací. Uložením takového trestu byla překročena nejvyšší výměra dovolená zákonem pro tento druh trestu. V důsledku toho jde o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto podle §266 odst. 2 tr. ř. připuštěna, ačkoli byla podána jen do výroku o trestu.
K porušení zákona však došlo, jak již bylo výše zmíněno i v dalších směrech. K pochybení došlo především v tom, že okresní soud nerespektoval zásadu vyplývající z ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o ukládání souhrnného trestu za sbíhající se trestné činy. Za situace, když již byl vydán rozsudek č. j. 8 T 6/2001-57, nemohl již samosoudce vzhledem k ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. rozhodovat trestním příkazem ale měl obžalobu projednat v hlavním líčení a rozhodnout o ní rozsudkem.
Nejvyšší soud na základě uvedeného proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. jak v ustanovení §36 tr. zák., tak v ustanovení §314e odst. 4 tr. ř. .
Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil, a to nejen ve výroku o trestu, jak bylo ministrem spravedlnosti navrhováno, nýbrž v celém rozsahu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu. Tolik tedy k návrhu ministra spravedlnosti, aby byl zrušen jen výrok o trestu v napadeném trestním příkaze.
V souladu s tímto závěrem pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Karlových Varech podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 9. 7. 2001, sp. zn. 3 Zt 525/2001, v hlavním líčení a znovu rozhodnout o vině a trestu obviněného J. B. Při rozhodování o trestu pak bude nutno vzít zřetel na cit. rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 6. 2001, č. j. 8 T 6/2001-57, z něhož se podává, že obviněnému J. B. by měl být uložen, bude-li opět shledán vinným, souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. V té souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 2. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k