ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.60.2002.1
sp. zn. 4 Tz 60/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 5. prosince 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S., proti rozsudku Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §194, §197 písm. b) zák. č. 87/1950 Sb., ve znění zák. č. 67/1952 Sb., a §270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného J. S.
Napadený rozsudek se z r u š u j e.
Zrušuje se též rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55, jakož i všechna další rozhodnutí, na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného J. S., pro skutek spočívající v tom, že
nastoupil dne 25. 10. 1955 vojenskou základní službu a ihned po jejím nástupu odepřel převzíti vojenský stejnokroj a plniti povinnosti s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův,
v čemž obžaloba spatřovala trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb.
Odůvodnění:
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55, byl J. S. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. (dále jen tr. zák. z roku 1950) pro skutek spočívající v tom, že nastoupil dne 25. 10. 1955 vojenskou základní službu a ihned po jejím nástupu odepřel převzíti vojenský stejnokroj a plniti povinnosti s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův. Za to mu byl uložen podle §270 odst. 1 tr. zák. 1950 nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, jakož i a podle §43 tr. zák. z roku 1950 trest ztráty čestných práv občanských a ztráty práv uvedených v §44 odst. 2 tr. zák. z roku 1950 na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S. odvolání, o němž rozhodl bývalý Vyšší vojenský soud v Trenčíně rozsudkem ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, tak, že odvolání obviněného zamítl.
Usnesením ze dne 29. 5. 1991, sp. zn. 4 Rtv 15/91 bývalý Vojenský obvodový soud v Brně v rámci přezkumného řízení podle ust. §4 písm. c) zák. č. 119/90 Sb., o soudní rehabilitaci, zrušil podle §14 odst. 1 písm. f) tohoto zákona výrok o trestu odnětí svobody v rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1955, sp. zn. T 40/55, ve spojení s rozsudkem Vyššího vojenského sodu Trenčín ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, a zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 8. 1991 poté, co bývalý Vyšší obvodový soud v Táboře dne 6. 8. 1991, usnesením sp. zn. 4 Rtvo 32/91, zamítl stížnost obviněného J. S. proti usnesení soudu I. stupně. Na základě těchto rozhodnutí bývalý Vojenský obvodový soud v Brně dne 5. 11. 1991 rozsudkem sp. zn. 4 Rtv 15/91 nově uložil J. S. při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55, ve spojení s rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55 trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, když podle ustanovení §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti rozsudku bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Namítá, že citovaným rozsudkem byl v neprospěch obviněného zákon porušen v ustanoveních §197 písm. b) zák. č. 87/1950 Sb., §270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 a §2 odst. 3 zák. č. 87/1950 Sb.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že Vyšší vojenský soud v Trenčíně v napadeném rozhodnutí nedostál své přezkumné povinnosti, když nenapravil pochybení bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, který obviněného znovu uznal vinným skutkem, za který již byl jednou pravomocně odsouzen a nedůvodně zamítl jeho odvolání. Bývalému Nižšímu vojenskému soudu v Brně v době jeho rozhodování v roce 1955 bylo známo, že obviněný byl již v roce 1952 odsouzen za to, že odmítl nastoupit vojenskou službu z důvodů svého náboženského přesvědčení, protože byl členem Svědků Jehovových. Z týchž důvodů byla na něho podána znovu obžaloba a byl opětně postaven před soud i v roce 1955.Obviněný přitom dal zcela jednoznačně najevo úmysl trvale se vyhnout vojenské službě. Bývalý Nižší vojenský soud v Brně jej přesto uznal znovu vinným trestným činem podle ust. §270 zák. č. 86/1950 Sb. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR se jedná v takovém případě o týž skutek, a tedy o věc rozsouzenou. Podle stěžovatele je třeba připomenout, že znění ustanovení §220 odst. 1, §166 odst. 1 písm. b), §89 odst. 1 písm. f) a §89 odst. 2 písm. d) zák. č. 87/1950 Sb. lze vyložit jako odpovídající současnému znění §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nyní platného – i tehdy platila povinnost zastavit trestní stíhání, jestliže trestní stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu a tento rozsudek nebyl v předepsaném zřízení zrušen.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, byl porušen zákon v ustanoveních §197 písm. b) zák. č. 87/1950 Sb., ve znění zák. č. 67/1952 Sb., a v řízení mu předcházejícím i v ustanovení §270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. a §2 odst. 3 zák. č. 87/1950 Sb. ve znění zák. č. 67/1952 Sb., aby napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil a spolu s ním zrušil i rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55 a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud především zkoumal, zda v posuzované věci je oprávněn k výkonu trestního soudnictví ve smyslu §13 tr. ř., neboť stížností pro porušení zákona je napadáno rozhodnutí Vyššího vojenského soudu v Trenčíně, a tedy rozsudek cizozemského soudu. Z článku II. odst. 1 Přílohy č. I, která obsahuje přechodná a zmocňovací ustanovení zákona č. 25/1993 Sb., vyplývá, že k řízení ve věcech, v nichž byla podle dosavadních předpisů (před 1. 1. 1993) založena příslušnost Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní republiky, s výjimkou řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, je příslušný Nejvyšší soud, pokud ve věci v prvním stupni rozhodoval orgán činný v trestním řízení se sídlem na území České republiky. (Reciproční ustanovení obsahuje trestní řád Slovenské republiky zák. č. 141/1961 Sb. v platném znění - §391c odst. 2 tr. ř.). Za tohoto stavu věci byl Nejvyšší soud oprávněn konat řízení podle hlavy sedmnácté trestního řádu.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle ust. §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, aniž mohl přezkoumat řízení napadené části rozhodnutí předcházející, neboť původní spis je již skartován a k dispozici byly toliko opisy rozsudků soudů obou stupňů, a shledal, že zákon porušen byl.
Podle ust. §197 písm. b) zák. č. 87/1950 Sb., ve znění zák. č. 67/1952 Sb. (dále jen „tr. ř. z roku 1952“) soud v odvolacím líčení zamítne rozsudkem odvolání proto, že není důvodné.
Podle ust. §194 tr. ř. z roku 1952 soud při rozhodování v odvolacím líčení přezkoumá správnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání; přitom pečuje o odstranění těch vad řízení, které mohly způsobit nesprávnost těchto výroků.
Z odůvodnění rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55 je zřejmé, že obviněný jako důvod svého odmítavého přístupu k vojenské službě uvedl, že mu službu se zbraní nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, neboť je Svědek Jehovův.
Z opisu rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 1952, sp. zn. Vt 37/52 je patrno, že obviněný J. S. byl uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950, jehož se dopustil tím, že odvolávaje se na své náboženské přesvědčení, odmítal vykonávat vojenskou službu v československé lidově demokratické armádě, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou a třičtvrtě roku, a ke ztrátě občanských práv na dobu čtyř let. Uvedený rozsudek byl posléze podle §14 odst. 1 písm. d), f), odst. 2, odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, zrušen ve výroku o vině i trestu, včetně obsahově na zrušený výrok navazujících rozhodnutí, a to usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Plzni ze dne 19. 9. 1991, sp. zn. Rtv 372/90. Po právní moci tohoto rozhodnutí bylo podle §15 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve věci nařízeno hlavní líčení. Obviněný byl v tomto řízení dne 28. 11. 1991, rozsudkem sp. zn. Rtv 372/90, podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn z obžaloby pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 11. 1991. Tato okolnost však nemění nic na skutečnosti, že v době rozhodování bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně a Vyššího vojenského soudu v Trenčíně citovaný rozsudek existoval, a tvořil překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Po zjištění, že trestní stíhání obviněného pro skutek, pro který je znovu stíhán, skončilo již citovaným pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 1952, sp. zn. Vt 37/52-62, a ten nebyl v předepsaném řízení zrušen, bylo povinností bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně stíhání obviněného zastavit podle §166 odst. 1 písm. c) tr. ř. z roku 1952, pokud tuto povinnost nesplnil již v přípravném řízení prokurátor podle §89 odst. 1 písm. g) tr. ř. z roku 1950 ve znění novely. Vyšší vojenský soud v Trenčíně, který na podkladě odvolání obviněného měl podle §194 tr. ř. 1950 ve znění novely přezkoumat správnost všech výroků rozsudku, proti nimž mohl odvolatel podat odvolání; přičemž měl pečovat o odstranění těch vad řízení, které mohly způsobit nesprávnost těchto výroků, nesplnil, jak je z výše uvedeného zřejmé, svoji zákonnou povinnost, a když odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, porušil v jeho neprospěch zákon v ustanoveních §194 a §197 písm. b) tr. ř. 1950 ve znění novely. Soudy obou stupňů nevyhodnotily řádně skutečnost, že jde o týž skutek, tj. odmítání plnění vojenských povinností z náboženských důvodů, a že rozhodnutí obviněného neabsolvovat vojenskou základní službu se zbraní, je vzhledem k jeho náboženskému přesvědčení dáno jednou provždy a má trvalý charakter. Jeho úmysl tedy směřoval k tomu, aby se vojenské službě vyhnul trvale. Pokud byl obviněný odsouzen pro stejný skutek bývalým Nižším vojenským soudem v Brně, byla porušena zásada „ne bis in idem“, tedy že nikdo nemůže být dvakrát postižen pro týž skutek, která je uvedena v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Tento právní názor je konformní s názory Ústavního soudu České republiky, vyjádřenými v nálezech např. I. ÚS 184/96 ze dne 20. 3. 1997, II. ÚS 285/97 a IV. ÚS 81/95.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, a v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních §194 a §197 písm. b) zák. č. 87/1950 Sb., ve znění zák. č. 67/1952 Sb., a §270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného J. S.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený rozsudek Vyššího vojenského soudu v Trenčíně zrušil, včetně rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55, jakož i všechna na ně obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V této souvislosti je nutno poukázat zejména na usnesení bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 6. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 32/91, s ním spojené usnesení býv. Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 29. 5. 1991, sp. zn. 4 Rtv 15/91 a rozsudek téhož soudu ze dne 5. 11. 1991, sp. zn. 4 Rtv 15/91
Protože byly splněny procesní podmínky ustanovení §271 odst. 1 tr. ř., mohl Nejvyšší soud ve věci rozhodnout sám, a proto podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného J. S. pro skutek spočívající v tom, že nastoupil dne 25. 10. 1955 vojenskou základní službu a ihned po jejím nástupu odepřel převzíti vojenský stejnokroj a plniti povinnosti s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův, v čemž obžaloba spatřovala trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950. Procesnímu postupu podle §271 odst. 1 tr. ř. nebylo na překážku, že o stejném skutku bylo rozhodnuto pravomocným zprošťujícím výrokem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. prosince 2002
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná