ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.63.2002.1
sp. zn. 4 Tz 63/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. října 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného B. O., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci, ze dne 5. 5. 2002, čj. 7 T 68/2002-23, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2002, čj. 7 T 68/2002-23, byl v ustanovení §36 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného B. O.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2002, čj. 7 T 68/200223, byl obviněný B. O. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. písm. e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 4. 5. 2002 kolem 12.10 hod. v O., na ulici H. l., v supermarketu T., odcizil dva kusy teploměrů v celkové hodnotě 812,- Kč, které uschoval pod oděv a prošel pokladnou bez zaplacení, čímž způsobil firmě J. SD Č. B. škodu v uvedené výši, když tohoto jednání se dopustil přesto, že byl dne 3. 7. 2001 odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži, čj. 1 T 9/2001-180, mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Za to mu byl uložen podle §314e odst. 2 tr. ř. a podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného B. O. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Dokládá to tím, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, č. j. 3 T 83/2002, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému B. O. tímto soudem ve výměře 300 hodin uložen, ke dni vydání napadeného trestního příkazu dosud nevykonal, a tak mu mohl být Okresním soudem v Olomouci při respektování ustanovení §36 a §45a tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací v maximální možné výměře 100 hodin. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2002, č. j. 7 T 68/2002-23, byl porušen zákon v ustanovení §36 a §45a tr. zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák.. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Olomouci při vydání trestního příkazu č. j. 7 T 68/2002 ze dne 5. 5. 2002 neřídil. Při jeho vydání totiž již existoval trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně č.j. 3 T 83/2002, o němž byla zmínka přímo v návrhu na potrestání, kterým byl obviněnému B. O. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který vzhledem ke krátkosti doby od vydání trestního příkazu (15. 2. 2002) nemusel být ještě vykonán. Jak se po vyžádání trestního spisu Nejvyšším soudem ukázalo výkon tohoto trestu dodnes nebyl ani nařízen. Okresní soud v Olomouci měl tudíž k této skutečnosti při vyměřování trestu přihlížet, a to se zřetelem k již citovanému ustanovení §36 tr. zák., což by znamenalo, že by obviněnému nemohlo být uloženo dalších 150 hodin obecně prospěšných prací. Uložením takového trestu byla překročena nejvyšší výměra dovolená zákonem pro tento druh trestu. V důsledku toho jde o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř. Při ukládání trestu nebyl ze strany Okresního soudu v Olomouci zároveň dodržen ani požadavek na provedení všech dostupných důkazů, na základě jejichž vyhodnocení by bylo možné zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.). Tyto požadavky se vztahují i na prověření osoby obviněného včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu.
Nejvyšší soud na základě uvedeného proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. O. v ustanovení §36 tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, tj. v činnosti soudce, jenž ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. je povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil, a to nejen ve výroku o trestu, jak bylo státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství i obhájkyní obviněného při veřejném zasedání navrhováno, nýbrž v celém rozsahu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu.
Nejvyšší soud neakceptoval ani další návrh státního zástupce, aby Nejvyšší soud podle §271 odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám, protože nepovažoval za vhodné tímto způsobem napravovat zjevné pochybení okresního soudu a též proto, že rozhodování o vině a trestu náleží především do kompetence soudu prvního stupně. V souladu s tímto názorem proto Okresnímu soudu v Olomouci podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o návrhu Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 5. 5. 2002, sp. zn. 7 T 68/2002, na potrestání obviněného B. O. Při rozhodování o trestu pak bude nutno vzít zřetel na cit. trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2002, č. j. 3 T 83/2002-75, přičemž obviněnému B. O. by měl být uložen, bude-li opět shledán vinným, trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 10. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k