ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.70.2002.1
sp. zn. 4 Tz 70/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. října 2002 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného J. M., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 1956, sp. zn. 1 T 48/55, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 1956, sp. zn. 1 T 48/55, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 3 zák. č. 87/1950 Sb. v neprospěch obviněného J. M.
Napadený rozsudek se z r u š u je v části, v níž byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku lidového družstva podle §245 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců a povinnost uhradit náklady trestního řízení, své vazby a trestu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému státnímu zástupci v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 1956, sp. zn. 1 T 48/55, který ohledně obviněného J. M. nabyl právní moci 9. 10. 1956, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku lidového družstva (správně rozkrádání a poškozování majetku národního a majetku lidových družstev) podle §245 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb., který měl spáchal tak, že v přesně nezjištěné době v roce 1953 v R. jako skladník JZD odcizil z majetku družstva 12 q brambor. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Byla mu též uložena povinnost nahradit 1/10 neoddělitelných nákladů trestního řízení a náklady své vazby a trestu. Tímtéž rozsudkem byl obviněný J. M. zproštěn obžaloby z další trestné činnosti a bylo rozhodováno i ohledně obviněného A. Š.
Proti tomuto rozsudku, pokud jím byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku lidového družstva podle §245 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb. (dále jen tr. zák. 1950), podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení §2 odst. 3 zák. č. 87/1950 Sb. (dále jen tr. ř. 1950) v souvislosti s ustanovením §245 odst. 1 písm. b) tr. zák. 1950.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že výpověď svědka Š. byla jediným důkazem obviněného M. z inkriminovaného jednání usvědčujícím, přičemž žádným dalším – byť třeba nepřímým – důkazem nebyla ani podporována. Kromě svědka Š. měl být na přepravě brambor účasten i „další družstevník B.“ Ten v řízení napadenému rozsudku předcházejícím vyslechnut vůbec nebyl, přičemž právě on by se měl vyjádřit k otázce, zda mu byla slíbena a poskytnuta odměna ve smyslu „připsání jednotek“. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně rozhodoval za situace, kdy od údajného spáchání trestného činu uplynulo zhruba tři a půl roku, kdy objektivní důkaz neexistoval a existovat ani dobře nemohl, přesto rozhodnutí učinil na základě výpovědi jediného svědka. Za dané situace tedy bylo především nutno se zvláště zevrubně zabývat otázkou věrohodnosti svědka Š., což soud v podstatě neučinil. Většinu Š. tvrzení považoval soud za nevěrohodnou, což se týkalo především údajného odcizování obilí. Za dané situace tudíž nebylo příliš logické považovat části výpovědi svědka Š. o odcizení brambor za věrohodné jenom proto, že tento svědek na nich beze změny setrval po celou dobu řízení, zatímco – pokud jde o obilí – vypovídal rozporně a neurčitě. Ve výpovědi z přípravného řízení (č. l. 160 – 161) ovšem svědek Š. hovoří o tom, že brambory převážel „s F. B.“, jeho výpověď u prvního hlavního líčení (č. l. 349) je protokolována pouze tak, že vypovídá shodně jako na č. l. 160; u dalšího hlavního líčení (č. l. 439) pak svědek Š. uvedl, že brambory převážel „s F. T.“ – nelze ovšem s odstupem času jednoznačně říci, zda nejde pouze o chybu v protokolování (ve věci – byť ve zcela jiné souvislosti – byl svědkem jistý J. T.). Především měl být ovšem – a to i na základě námitky obviněného M. – zevrubně zkoumán osobní vztah svědka Š. k obviněnému M. z toho hlediska, zda Š. není vůči M. zaujat a není při své výpovědi motivován pomstychtivostí. Že tomu tak velmi pravděpodobně mohlo být, vyplývá z pasáže protokolu o hlavním líčení na č. l. 439, kde M. obviňuje Š. z odcizování krmení, což Š. popírá; současně ovšem připouští, že jeho manželka byla podmíněně odsouzena za krádež sena, přičemž oznamovatelem byl právě posléze obviněný M. Na otázku, proč věc (přepravu brambor) neoznámil v době, kdy se měla stát, odpověděl Š. v tom smyslu, že měl z M. obavy. Lze tedy uzavřít tak, že shora popsaná důkazní situace neumožňovala učinit spolehlivý závěr, že by se obviněný J. M. jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, vůbec dopustil.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadenou část rozsudku zrušil a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl.
Je třeba přisvědčit závěru uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění napadeného rozsudku opíral vinu obviněného J. M. ze spáchání trestného činu rozkrádání a poškozování majetku národního a majetku lidových družstev podle §245 odst. 1 písm. b) tr. zák. 1950 pouze o výpověď svědka E. Š., přičemž však konstatoval, že tato výpověď nebyla v jiných tvrzeních přesvědčivá. Bylo tedy nezbytné výpověď tohoto svědka všemi dosažitelnými důkazy prověřit, stejně jako obhajobu obviněného J. M. Svědek E. Š.a vypověděl, že brambory, které měl v JZD zcizit obviněný J. M., převážel s jistým F. B. (výpověď na č. l. 161 spisu), případně s F. T. (výpověď na č. l. 439 p. v. spisu). Ani jedna z těchto osob nebyla v přípravném řízení ani při hlavním líčení vyslechnuta jako svědek. K prověření obhajoby obviněného J. M. uplatněné při hlavním líčení na č. l. 346 spisu, že předmětné brambory byly jeho tchýně a jejich výměnu povolil předseda JZD F., neboť byly namrzlé, nebyla podrobně vyslechnuta tchýně obviněného ani svědek F.
Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování viny obviněného J. M. ze spáchání trestného činu rozkrádání a poškozování majetku národního a majetku lidového družstva podle §245 odst. 1 písm. b) tr. zák. 1950 Krajský soud v Ústí nad Labem nepostupoval podle §2 odst. 3 tr. ř. 1950, tedy nerozhodl spravedlivě o předmětném trestném činu obviněného J. M. Své úkoly v daném trestním řízení nesplnil ani krajský prokurátor v Ústí nad Labem, který neprovedl v souladu s §2 odst. 2 tr. ř. 1950 řádné přípravné řízení.
Nejvyšší soud tedy se zřetelem na všechny shora popsané okolnosti podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 1956, sp. zn. 1 T 48/55, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 3 tr. ř. 1950. Zákon byl porušen v neprospěch obviněného J. M., neboť byl uznán vinným na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Nejvyšší soud nezjistil, že by zákon byl porušen i z důvodů uvedených v §1 odst. 1 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění.
Následně pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v části, v níž byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem podle §245 odst. 1 písm. b) tr. zák. 1950, byl mu uložen trest a povinnost nahradit náklady trestního řízení, vazby a trestu. Byla též zrušena všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud nemohl podle §271 odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodnout, neboť skutkový stav nebyl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo tedy krajskému státnímu zástupci v Ústí nad Labem, jehož předchůdce – krajský prokurátor v Ústí nad Labem v dané věci nedůsledně prováděl přípravné řízení, přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc byla přikázána státnímu zástupci proto, že s ohledem na shora popsaný rozsah doplnění důkazního řízení a časový odstup od spáchání posuzovaného skutku je na místě úvaha, že tato trestní věc může být pravomocně skončena v přípravném řízení. Krajský státní zástupce se především bude zabývat otázkou, zda s ohledem na §11 odst. 1 tr. ř. je trestní stíhání obviněného J. M. přípustné. Jelikož byl zákon porušen v neprospěch obviněného, nelze jeho trestní stíhání zastavit proto, že zemřel - §275 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal