ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.71.2002.1
sp. zn. 4 Tz 71/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. října 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného F. S., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 8. 1996, č. j. 2 T 328/96-86, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Napadeným trestním příkazem byl v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného F. S.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Vyškově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 8. 1996, čj. 2 T 328/96?86, byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tak, že ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 9. 1990, sp. zn. 2 T 69/90,
který nabyl právní moci dne 12. 10. 1990, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti - řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků a následně rozhodnutím Policie ČR, Okresního ředitelství, dopravního inspektorátu, V., dne 31. 8. 1994, čj. ORVY 3/DS-391/94, uložen další trest zákazu činnosti - řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, dne 26. 11. 1993 kolem 13.00 hod. řídil po silnici č. 11/46 mezi obcemi K. – H., okres V., osobní automobil zn. Moskvič, se kterým na zasněženém povrchu havaroval, dne 7. 7. 1994 v 2.35 hod. po silnici č. III/41916 v obci R., okres V., řídil vozidlo zn. Moskvič, přičemž při kontrole hlídkou Policie ČR, OOP B., bylo u něho zjištěno požití alkoholu před jízdou, dne 31. 8. 1994 v 15.45 hod. řídil v obci H., okres V., osobní vozidlo zn. VW Derbi, dne 24. 9. 1994 v 17.00 hod. řídil po silnici III/419 mezi obcemi N. – S. u B. osobní vozidlo zn. VW Derbi a dne 25. 6. 1995 v 9.00 hod. řídil po silnici V. n. L. – S. u B. osobní vozidlo zn. VW Derbi.
Za to mu byl vyměřen podle §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Dále mu byl uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, v trvání tří let. Trestní příkaz nabyl právní moci dnem 7. 9. 1996, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. S. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem bylo porušeno ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť obviněnému F. S. měl být uložen souhrnný trest a v rozporu s ustanovením §36 tr. zák. byla překročena horní hranice trestu odnětí svobody, která je podle §171 odst. 1 tr. zák. šest měsíců, když dříve uložený trest odnětí svobody nebyl ještě vykonán.
Toto tvrzení dokládá ministr spravedlnosti tím, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 1996, sp. zn. 4 T 141/96, byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 11. 1. 1996 kolem 15.15 hod. v B., v P. ulici řídil osobní motorové vozidlo Mitsubishi Colt, SPZ BMK 68-10, ačkoliv není držitelem řidičského průkazu a rozhodnutím DI Policie ČR ve V. ze dne 31. 8. 1994, čj. ORVY 3/DS-391/94, mu byl vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, a to do 31. 8. 1996, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který mu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že uvedené tresty odnětí svobody v souhrnu překračují horní hranici stanovenou v ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. o tři měsíce. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 8. 1996, čj. 2 T 328/96-86, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a §36 tr. zák. a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, včetně obsahově na něj navazujících rozhodnutí, zrušil a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud především shledal, že stížnost pro porušení zákona je podle §266 odst. 2 tr. ř. (jak bude dále vysvětleno) přípustná. Poté podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen, a to ještě v širší míře než je ministrem spravedlnosti vytýkáno.
Podle §314e odst. 1 tr. ř., ve znění platném do 31. 12. 2001, samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Podle odst. 2 písm. c) cit ustanovení lze trestním příkazem uložit trest zákazu činnosti do pěti let.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 věty první tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud ve Vyškově při vydání trestního příkazu č. j. 2 T 328/96-86 ze dne 19. 8. 1996 neřídil. Při jeho vydání totiž již existoval trestní příkaz Městského soudu v Brně, čj. 4 T 141/96-15, doručený F. S. dne 26. 6. 1996, tedy později než byl spáchán trestný čin, za nějž byl obviněný odsouzen napadeným trestním příkazem. Při ukládání trestu mělo proto být k tomuto odsouzení ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. přihlédnuto. Kdyby se tak stalo a trest mu byl uložen podle zásad zde uvedených, nedošlo by k porušení ustanovení §36 tr. zák., které ovšem za stávající situace bylo stížností pro porušení zákona právem vytknuto. Došlo totiž k překročení maximální výměry jak u trestu odnětí svobody (šest měsíců), tak u trestu zákazu činnosti (podle §314e odst. 2 písm. c/ tr. ř. pět let). Obviněnému bylo citovanými trestními příkazy uloženo celkem 9 měsíců odnětí svobody a trest zákazu činnosti na dobu 6 let, ačkoli trest odnětí svobody nebyl tehdy vykonán vůbec a z trestu zákazu činnosti byla vykonána jen nepatrná část (cca 2 měsíce). Překročením nejvyšší výměry dovolené zákonem pro uvedené druhy trestů, došlo k uložení trestů, které jsou ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost (§266 odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud na základě uvedeného proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného F. S. především v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. (k porušení zákona v ustanovení §36 tr. zák. sice objektivně rovněž došlo, avšak jak již bylo vysvětleno výše, toto porušení bylo způsobeno neuložením souhrnného trestu).
Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu. Podle §269 odst. 2 věty čtvrté tr. ř. zrušil Nejvyšší soud také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Vyškově bylo pak podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 29. 7. 1996, sp. zn. Zt 735/94 a znovu rozhodnout o vině a trestu obviněného F. S. Bude-li obviněný opět shledán vinným, při rozhodování o trestu bude nutno vzít zřetel na cit. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 6. 1996, čj. 4 T 141/1996, případně i na další odsouzení obviněného F. S. a uložit mu souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Z hlediska zde vysloveného porušení zákona a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí nemá skutečnost, že mezitím obviněný tresty z uvedených trestních příkazů již vykonal, žádný zásadní právní význam. Okresnímu soudu se však připomíná, že podle §273 věty první tr. ř., jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1 věta druhá tr. ř.).
V Brně dne 23. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k